Co znamená defenzivní způsob jízdy?

Co znamená defenzivní jízda a jak na ni v praxi?

Co je to defenzivní jízda. Pro mě je to taková paranoia za volantem, ale v dobrým. Pořád čekám nějakou blbost od ostatních. Je to styl řízení, který mě už párkrát zachránil kůži, vážně.

Zrovna 20. června, na magistrále v Praze u I. P. Pavlova. Vidím v pruhu vedle auto, řidič hlavu v mobilu. Měl jsem takovej ten pocit, že mi tam prostě vjede, bez blinkru. Zpomalil jsem, udělal mu prostor. A fakt, za vteřinu tam byl. Netroubil jsem. K čemu.

Prostě nejde o to, kdo má přednost. Jde o to, dojet domů v celku. Předcházet nehodám je víc než vyhrát hádku na křižovatce.

Tenhle způsob myšlení mi vtloukli do hlavy na škole smyku v Mostě myslim to stálo kolem 4500 korun, loni v dubnu to bylo. Tam ti ukážou, jak málo stačí. Že i když máš pravdu a ten druhý je pitomec, v nemocnici ti to bude jedno. Bezpečnost na silnici je tvoje věc.

Takže jo, defenzivní jízda. Jsi prostě pořád o krok napřed. Čteš hru. Nečekáš až se něco stane.

Co je nesprávný způsob jízdy?

Nesprávný způsob jízdy je cokoli, co děláš za volantem a co ti brání plně se věnovat řízení nebo porušuje pravidla. Jako když se nevěnuješ plně řízení.

Co je nesprávný způsob jízdy? No tak to je přece všechno, co děláš blbě za volantem, ne? To je jasný. Policie to taky tak vidí, čumím do statistik. Přece kvůli tomu bývají ty nehody. Každý rok stejná písnička.

Přemýšlím, co se vlastně děje. Telefon. Telefonování s hands-free je sice OK, ale i tak to prostě bere pozornost. To vidím pořád u sebe i u ostatních. Když se soustředím na hovor, nesoustředím se na cestu. To je ten problém. Kdo to nezná?

Nebo radio. Pořád něco ladím. A co teprve navigace, furt na ni čumím, kde mám odbočit. To je fakt na prd. Moje auto má sice velký dotykový displej, ale to je ještě horší, člověk na to furt sahá a nekouká na cestu. Kdybych měl tlačítka, možná by to šlo líp. Takhle jsem skoro minul sjezd minulý týden.

A ta klima! Vždycky je moc teplo nebo zima. Nejde to nastavit rovnou, musím na to pořád sahat. Někdy se ptám, proč se prostě nemůžu soustředit jen na tu zatracenou silnici? Vždyť to je přece nejdůležitější.

Fakt, nesprávný způsob jízdy, to je hromada věcí.

• Držení telefonu v ruce – jasná pokuta, fakt blbost. Nedávno to zase zpřísnili, tuším.
• Koukání na navigaci – místo na cestu.
• Jídlo za volantem – to znám, hlavně když se snažím jíst něco velkého a řídit zároveň.
• Pití – i nealko, pořád to odvádí pozornost.
• Ladění rádia nebo klimy – furt to někomu dělá problém.
• Otáčení se na děti vzadu – moje malá pořád něco chce, furt se musím otáčet. To taky není ok a je to nebezpečné.
• A co teprve přehnaná rychlost nebo když se mi lepí na zadek ten idiot za mnou? To je sice samostatný přestupek, ale taky to souvisí s nesprávným způsobem jízdy, s tou nebezpečností.

Takže jo, nesprávný způsob jízdy je vlastně cokoliv, co mě rozptýlí nebo co dělám blbě. Prostě cokoliv, co odvádí pozornost od řízení. A to se pak v těch statistikách sčítá, nehody z nepozornosti jsou obrovské číslo každý rok a bohužel stoupají. Vážně, lidi by měli dávat větší pozor. To se jim to pak nelíbí, když dostanou pokutu nebo ještě hůř... je to fakt na nic.

Co se rozumí pojmem defenzivní jízda?

Jméno: K. Novák Datum narození: 17. 11. 1989

Defenzivní jízda. Způsob jízdy s předvídáním chyb ostatních. Ohleduplnost a kázeň. Splynutí s proudem. Nejde o rychlost. Jde o přežití.

Zásady jsou jednoduché. Jejich dodržování je složité.

• Dostatečný odstup. Nejen vpředu. I po stranách. Vytváříš si prostor. Prostor pro reakci. Bez prostoru neexistuje čas.

• Neustálé sledování provozu. Daleko dopředu. Zpětná zrcátka. Skenování. Hledáš hrozby, ne cíl cesty.

• Předvídavost. Co udělá řidič před tebou. Co to dítě u silnice. Každý je potenciální chyba. Jsi zodpovědný i za chyby druhých.

• Komunikace. Nejen blinkry. Oční kontakt. Jasné signály. Tvoje úmysly musí být čitelné. Nejistota plodí nehodu.

Stav mysli je důležitější než stav vozidla.

• Klid. Emoce za volant nepatří. Agrese je přiznání neschopnosti. Vztek oslepuje.

• Koncentrace. Žádný telefon. Žádné rozptylování. Jsi tam jen ty a silnice. Nic jiného v tu chvíli neexistuje.

• Pokora. Silnice není závodní dráha. Ego zabíjí. Nejsi nejlepší. Jsi jen další součást systému.

Cílem není dojet první. Cílem je dojet. To je celé.

Co je to defenzivní způsob jízdy?

Defenzivní jízda je umění předvídat, co za volantem spáchají ostatní, a pak na to nereagovat jako splašená koza, ale aktivně předcházet nehodám. Je to styl, kde bezpečnost je alfou a omegou, i když ti kolem jezdí "mistři světa" s hlavou v oblacích. Jsi prostě vždycky o krok napřed, jak agent 007 před padouchem!

Vždyť to známe, jak se na cestách prohání spousta umělců, co si asi myslí, že jsou na závodišti, nebo si pletou brzdový pedál s plynovým. Jeden se honí jako kůň bez uzdy, druhý si povídá s mobilem, jak s nejlepším kamarádem, a třetí se snaží objet kolonu přes louku, jak to viděl ve filmu. A přesně proto potřebujeme ten defenzivní styl, co nás zachrání před tímhle cirkusem na kolech. To je, jako když máš šestý smysl na průšvihy!

Moje babička vždycky říkala: „Lepší dojet o pět minut později, než vůbec nedojet!“ Já si takhle jednou v Praze málem udělal z kufru harmoniku, když jsem to zkoušel na žlutou. Od té doby vím, že je fajn si pamatovat tohle:

• Dávat pozor na ostatní jak ostříž, mrkat do zrcátek, jak by tam hráli ten nejlepší film. Nenechat se překvapit!
• Držet si odstup, fakt velký, aby se tam vešla i ta tchýně po nedělním obědě. Tři vteřiny jsou ideál, to víte, když člověk pije kafe, potřebuje víc času na reakci.
• Signály používat, ne jen na okrasu! A taky předvídat, co ti kdo naznačuje, i když to vypadá jako epileptický záchvat.

Taky je dobré nekoukat jen na zadek auta před sebou, ale zkusit vidět, co se děje dál, přes něj, jako bys měl rentgenové vidění nebo byl Superman. A hlavně, být připraven na blbost ostatních. Protože lidi na cestách, to je někdy zoo bez klecí, a nikdy nevíš, kdy ti před auto skočí antilopa s mobilem v ruce, co přechází mimo přechod. Defenzivní řidič je prostě takový silniční guru, co si poradí i s hurikánem v protisměru!

Rozhodně se nesmíš nechat strhnout tou bandou závodníků, co si myslí, že silnice je F1 okruh. Klidně ať si trubí, ať blikají, ať gestikulují, jako by byli dirigenti. Ty jsi ten klidný kápo, co má všechno pod palcem. Nechceš přece, aby se tvůj plechový miláček proměnil v kus umění po srážce s kamionem. A taky, nekoukej na telefon! To je horší než koukat do hrnce, když vaříš koprovku. Za to by ti Pepa, můj známý, co jezdí už třicet let bez nehody (ťuk, ťuk na dřevo), dal přes prsty!