Co znamená stát s autem?

Takže, co vlastně znamená to “stát s autem”? Zní to tak jednoduše, že jo? Ale věřte mi, v životě jsem se s tím už párkrát potrápila. Představte si, čekáte na kamarádku před kavárnou, dvacet minut, ne? Zastavení? Stání? Kde je hranice? A co když tam zrovna probíhá nějaká akce a parkování je peklo? A co když vám dojde benzín? To je pak zastavení nebo stání? Hlavou mi to všechno probleskne…

Podle zákona, a to je ten §25 a §27, co jsem někde četla, je to takhle: Stání je, když necháte auto stát déle, než je povoleno zastavit. Zastavení je krátké, nucené, třeba když se vyhýbáte. Stání je dobrovolné, a trvá déle. No jo, teorie je jedna věc, realita druhá. Pamatuju si, jak jsem jednou stala u nemocnice – čekala jsem na výsledky, asi hodinu, a pak mi nějaký úředník řekl, že jsem špatně zaparkovala. Prý stání. Ale jaký je sakra ten rozdíl v minutách, to mi nevysvětlil! Asi nějaká tajná formule, co?

Já si to pamatuju hrozně matoucí. A kolikrát jsem přemýšlela nad tím, kdy už je to vlastně stání a kdy ještě zastavení? Třeba když vykládáte nákup – to je taky spíš stání, ne? A co když čekáte na někoho, kdo má mega zpoždění? A co když… Ach jo, ty zákony. Občas jsou tak zmatečné… Ještě, že existují ti hodní policisté, co vám to občas s laskavostí vysvětlí. Nebo alespoň doufám. Já jsem se už párkrát celkem bála. A víte co? Raději se budu držet pravidla: když si nejsem jistá, radši se jen krátkodobě zastavím, než abych riskovala pokutu. To je moje motto. Ať už to znamená cokoli.