Jak dlouho se může stát na vyhrazeném parkování?

Takže, parkování… to je věčná otázka, co? Vždycky člověk řeší, kam ten svůj plechový miláček strčit. A vyhrazená místa? No to je kapitola sama pro sebe. Třeba si vzpomenu, jak jsem jednou potřebovala jen na chvilku zastavit před lékárnou, na tom vyhrazeném místě pro invalidy – jenom pro tu rychlou objednávku léků pro babičku. V hlavě mi kmitalo: “Tři minuty, to stihnu, ne?” A víte co? Stihla jsem, ale ten adrenalin… Jako bych kradla prezidentovi auto!

Prý se tam smí stát max. 3 minuty, jen když to ty zákony explicitně dovolují. To je ale paráda, co? Jako kdyby to někdo napsal na papír a pak se to ztratilo, pak zase našlo… No, platilo to prý někdy mezi 76 a 2000, a pak zas od roku 2006. Zmatek. To mi připomíná tenkrát, když jsem hledala parkování u nemocnice – to jsem si říkala, že těch 3 minut, co se tam smí stát, je fakt málo. Neměla jsem kam jinam.

Ale jinak? Jasně, pokud je místo pro tebe, tak parkuješ, jak dlouho chceš. To je logické, ne? Jinak, než pro ty, co tam mají vyhrazené místo, je to sakra krátké. Tři minuty… na kafe nestihnete ani dojít, natož si ho vypít. To je prostě takový český paradox. Ať už ty zákony zrovna vycházejí nebo ne. Ale je to tak, jak to je. A já doufám, že už to nikdo nebude řešit tak nervózně jako já!