Co se počítá do zkušební doby?

Co se počítá do zkušební doby? Rozplétání zákonných i praktických otázek

Zkušební doba, pomyslná zkouška pro zaměstnance i zaměstnavatele, je nedílnou součástí mnoha pracovních smluv. Přesto se kolem ní často objevují nejasnosti a otázky ohledně toho, co se do ní vlastně započítává. Tento článek vám pomůže rozplést nejčastější pochybnosti a objasnit, co se při počítání zkušební doby považuje za relevantní.

Základní pravidlo: Každý den se počítá.

Zákoník práce (§ 333) jasně stanoví, že zkušební doba začíná prvním dnem pracovního poměru a končí uplynutím posledního dne sjednané doby. Zjednodušeně řečeno, každý kalendářní den, včetně víkendů a svátků, se do zkušební doby započítává. Neexistuje žádná výjimka pro dny volna, nemocenské dny, či dovolené. I když se zaměstnanec v daný den neúčastní práce, zkušební doba běží dál.

Délka zkušební doby – co je smluvní a co zákonné?

Délka zkušební doby se sjednává v pracovní smlouvě. Zákon však ukládá maximální délku – tři měsíce. Zaměstnavatel nemůže stanovit zkušební dobu delší. Naopak, může být kratší, nebo se může zkušební doba i zcela vynechat. Je to čistě na dohodě obou stran. Je důležité si uvědomit, že kratší zkušební doba neznamená automaticky nižší nároky na zaměstnance.

Praktické aspekty – co je důležité vědět?

I když se všechny dny započítávají, je důležité sledovat, zda zaměstnanec splňuje podmínky stanovené v pracovní smlouvě. Například, je-li podmínkou absolvování školení během zkušební doby, a zaměstnanec z důvodu nemoci školení neabsolvuje, může to mít vliv na hodnocení jeho výkonu, i když je daný den započítán do zkušební doby.

Závěr:

Zkušební doba je významnou součástí pracovního vztahu a je důležité jí porozumět. Její počítání je relativně jednoduché – všechny dny, včetně víkendů a svátků, se započítávají. Délku zkušební doby si sjednávají zaměstnavatel a zaměstnanec, s horní hranicí tří měsíců dle zákona. Přestože se všechny dny započítají, je důležité sledovat plnění sjednaných podmínek a očekávání obou stran. V případě nejasností je vždy vhodné se obrátit na odborníka – advokáta, nebo úředníka na úřadu práce.