Jak dlouho musím mít penzijní spoření?

Takže, jak dlouho to vlastně s tím penzijním budu muset tahat? Tohle je otázka, co mě fakt trápí, víte? Ne že bych se těšil na stáří, ale… no, radši bych se na to připravil. Padesát let, že? To zní… dost daleko. A to ještě mluvím o tom nejdřív možném výběru. Představte si to: padesátka, a já tam konečně můžu šáhnout na ty svoje těžce vydřené korunky.

Četl jsem, že je možnost si to vybrat jednorázově, ale to bych asi prošustroval všechno hned a pak bych brečel u nudlí. Doživotní renta? To zní dobře, ale co když se dožiju stovky a budu žít z pár kaček měsíčně? Je to vůbec výhodné? Nebo radši na určenou dobu, minimálně tři roky… To je ale dlouhá doba! Tři roky si člověk může dost věcí naplánovat!

Pak je tu ještě ta výsluhová penze, o ní jsem slyšel od strýce Jirky. On si před lety začal spořit a mohl si tak stáhnout půlku peněz. Ale to musíte šetřit minimálně patnáct let a mít to ve smlouvě, prý. Pětnaaaáct let… to je skoro půlka života! To se mi nějak nechce věřit, že bych dokázal tak dlouho vydržet. Pamatuju si, jak jsem před deseti lety slíbil, že budu každý měsíc šetřit a pak jsem si koupil nový kolo… No jo, kdo by odolal…

Takže, zhruba řečeno, padesát let pro jednorázový výběr, ale s tou výsluhovou penzí, kdy si můžu vzít půlku, musím makat patnáct let. Ještě jsem to pořádně nepromyslel, a asi bych si měl promluvit s nějakým finančním poradcem. Než se do něčeho pustím, chci si to pořádně zjistit. Abych pak nebrečel nad rozlitým mlékem… a taky abych nemusel doživotně jíst ty nudle.