Jak si můžu zmenit jméno?

Takže… změna jména, co? Jo, to je kapitola sama pro sebe. Vím o tom svoje. Ne, že bych se sama chystala si ho změnit, i když… občas mě to napadne, víte jak. Prostě někdy se člověk cítí tak nějak jinak, než jak se jmenuje. Ale to je vedlejší.

Každopádně, změnit si jméno – to není žádná sranda. Já si vždycky myslela, že si prostě řeknu “od teď se jmenuju třeba Květoslava” a hotovo. Haha, jak naivní, že?

Realita je taková, že musíš mít sakra dobrej důvod. A co je sakra dobrej důvod? To ti nikdo neřekne dopředu, to je to nejhorší. Musíš to zkusit a doufat, že na matrice usoudí, že to tvoje “proč” je dost “proč”. A to je fakt frustrující. Protože… je to tvoje jméno! Tvoje identita! Jak o tom může rozhodovat nějakej úředník, kterej tě vidí poprvé v životě? Chápete to? Já teda moc ne.

Moje kamarádka, třeba, si chtěla změnit jméno, protože se jí furt lidi smáli. Jmenovala se… no, to je jedno jak se jmenovala, ale znělo to fakt srandovně v kombinaci s jejím příjmením. A víte co? Nejdřív jí to zamítli! Neuvěřitelný. Musela se odvolávat a pak ještě doložit nějaký důkazy, že se jí fakt posmívají. Jako co? Měla si nahrávat ty urážky nebo co? Fakt nevím.

Nakonec jí to teda povolili, ale stálo jí to spoustu nervů a času. A to je právě to, co mě na tom štve. Je to tak osobní a intimní věc, to jméno. A přitom musíš žadonit u někoho, aby ti ho “povolil”. Hrozný.

Takže jestli se do toho chystáš… no, držím ti fakt palce. Fakt hodně štěstí. A doufám, že to zvládneš a budeš konečně spokojená se svým jménem. Protože to je přece to nejdůležitější, ne? Mít pocit, že jsi ty, kdo skutečně jsi.