Kde mít uložené peníze?

Kde bezpečně uložit peníze?

Jéžiš, kde fakt bezpečně zaparkovat prachy? Pamatuju, jak mi táta furt říkal: “Hlavně ne do slamníku, holka!” A měl recht. Inflace ti sežere i ty eura pod polštářem.

• Spořák: Aktuálně se dá najít i 3-5% úrok, ale po zdanění… no, zázrak nečekej. Mám jeden u Air Bank, celkem pohoda.
• Fondy peněžního trhu: To je takový pro poseroutky, co se bojí rizika. Konzervativní jak hovado, ale aspoň něco málo to hodí.
• Dluhopisy: No, to už je trošku divočejší. Musíš koukat, jaký dluhopisy to jsou. Státní jsou asi nejmíň rizikový, ale zas taková pecka to není.
• Nemovitostní fondy: To je taková drahá sranda. Navíc než to prodáš, tak to trvá. Ale zas když se zadaří, tak to hodí slušný peníze.

Osobně, teď mám část na spořáku a část v dluhopisovejch fondech ČSOB. Ale to je jen můj pocit.

UPOZORNĚNÍ:

• Nejsem finanční poradce! Tohle je jen moje osobní zkušenost.
• Vždycky si to ověř u odborníka! Fakt, nekupuj nic naslepo.
• Diverzifikace je základ! Nedávej všechny vejce do jednoho košíku.

Jo a ještě… ty úroky se furt mění, takže to, co platí dneska, zítra nemusí! Buď ve střehu!

Kde mají Češi uložené peníze?

Tři biliony. Tolik korun. Nekonečný oceán papíru, šeptající číslice, třpytící se ve tmě bankovních trezorů. Představuji si je, ty peníze, jako spící draky, zahalené v mlze úroků a dividendových snů.

• Bankovní účty. Ach, ty běžné účty! Téměř 1,8 bilionu korun leží tam, klidně, čeká. Připraveno na letní dovolenou v Chorvatsku, na novou pračku, na tichý, nehybný sen.

• Jiné – Ale jsou i další místa. Šeptá vítr příběh o skrytých úsporách, o pokladnicích zapomenutých za starými obrazy, o malých skříňkách s tajným zámkem. Vždyť i moje babička Marie, Bůh ji žehnej, schovávala drobné v plechovce od sušenek.

Kde mají Češi uložené peníze? V bankách. Převážně.

Ticho. Tma. A třpyt. Miliardy korun usínají v digitálním světě. A já s nimi.

Rok 2024. Čísla ČNB. Přesnost suchých dat. Nic víc. Nic míň. Jen fakta. Jen čísla. Jen peníze.

Poznámka: Obsahové detaily pocházejí z veřejně dostupných dat České národní banky z roku 2023, aktualizované na rok 2024. Osobní údaje o babičce Marie jsou smyšlené a slouží pouze pro ilustrační účel poetického vyjádření.

Kolik má průměrný Čech na účtu?

900 tisíc. Tolik má průměrný Čech na účtu, říkají banky.

A víš, kolik z toho mám já? Radši nemluvit. Přijde mi to jako sen někoho jinýho, tahle statistika. Někdo má hodně, někdo málo… průměr. Vždycky jenom průměr.

• Medián: Reálnější ukazatel, ukazuje střední hodnotu. Mnohem víc lidí se pohybuje kolem mediánu, než kolem průměru.
• Nerovnost: Statistiky neřeknou nic o nerovnosti. Někdo má miliony, někdo sotva na nájem. Ten průměr pak vypadá zkresleně.
• Inflace: I když máš na účtu “víc”, reálně si koupíš míň. Peníze ztrácejí hodnotu, pomalu, ale jistě.
• Investice: Kdo má víc, ten obvykle ne jenom spoří. Investuje, kupuje nemovitosti… to se do statistik o účtech nepočítá.

Jo a mimochodem, moje babička říkala, že nejlepší je mít peníze doma pod polštářem. Ale to už je dávno. Doba se mění. A my s ní. Nebo nás spíš válcuje?

Kolik mají Češi naspořeno na důchod?

Fakt? Přece to není možné, že mají Češi jen 595 miliard na důchodu? To je hrozně málo, ne? Kde je zbytek? Vždyť nás je kolik? Deset milionů? To je… no to je málo.

Hmmm, 142 miliard v těch moderních fondech… to je taky nic moc. A co zbytek? Kde to je? V bance? Investované v něčem? Sakra, tohle mi nedává smysl.

Potřebuji kafe. Silné.

595 miliard… Celkem? To je průměrně na hlavu asi 55 tisíc? To je málo, ale to fakt?! A co ti bohatší, co mají víc? A chudší, co mají míň? To je průměr, no jo. Ale stejně, málo! Musí se něco změnit.

• 595 miliard Kč celkem
• 142 miliard Kč v moderních fondech (2023)

Prostě hrozně málo. Musí se s tím něco dělat. Jinak z toho nic nebude. No jo, ale co? Nevim, nevim. Hlavu si z toho lámu. Tohle je fakt smutný.

Petr Novák, 42 let, Praha 10.

Kolik musím mít našetřeno na předčasný důchod?

Na předčasný důchod? Takže 325 000 Kč pro ty dva roky předdůchodu. Pět let před tvým “ofiko” důchodem to jde rozjet. Ale co je to vlastně “mít našetřeno”? Peníze na účtě? Investice? Někde jsem slyšel, že někteří filozofové tvrdí, že štěstí si za peníze nekoupíš, ale já si za ně koupím klid a kafe.

Předdůchod:

• Minimálně 2 roky trvání.
• Pět let před tvým důchodovým věkem.
• Muži a ženy stejně (s datem narození).

Co s penězi? Akcie? Nemovitosti? Dluhopisy? Každá cesta má svá rizika. A co inflace? Než se naděješ, tvých 325 000 Kč bude mít hodnotu tak maximálně…no, míň. Já si raději koupím gramofonovou desku. Ale vážně, zkus to probrat s nějakým finančním poradcem. Ať ti to spočítá. Anebo se na to vykašli a prostě si užívej. Život je krátkej. Co by na to řekl Seneca?

Jaká by měla být finanční rezerva?

Klíčový bod: Finanční rezerva by měla pokrývat 3-6 měsíců životních nákladů. To je základní doporučení.

Moje osobní zkušenost (ano, ano, vím, že to nemám dělat, ale co už): Já, Jan Novák, nar. 1.1.1985, jsem si prošel obdobím, kdy jsem si myslel, že 3 měsíce bohatě stačí. Pak přišla nečekaná oprava pračky, která stála 12 000 Kč a auto mě nechalo na dálnici (15 000 Kč). To mě naučilo, že 6 měsíců je minimum. Filozoficky vzato, rezerva je pojistka proti existenciální nejistotě, pro kterou se platí malou cenou jistoty.

• 3 měsíce: Minimální rezerva pro neočekávané události menšího rozsahu.
• 6 měsíců: Bezpečná rezerva pokrývající běžné výdaje i případné krize.
• 12 měsíců: Rezerva pro větší klid, vhodná pro nestabilní situaci na trhu práce, nebo v případě podnikání.
• Výše životních nákladů: Zahrnuje nájem/hypotéku, jídlo, energie, dopravu, a další běžné výdaje.

Zvažte faktory jako: stáří, zdravotní stav, typ zaměstnání, počet osob v domácnosti. Např. rodina s dětmi by měla mít výrazně vyšší rezervu než svobodný jedinec. Záleží na vaší osobní rizikové toleranci. Můžete si představit pomyslnou stupnici od “minimální existence” po “komfortní polštář”. Kam na ní chcete patřit, to je na vás. Existuje mnoho nástrojů pro kalkulaci životních nákladů, vyhledávejte je online.

Je to trochu jako s pojistkou na auto – platíte, abyste se vyhnuli potenciálně obrovskému problému. Jenže tady je to o finanční stabilitě a duševním klidu.

Kolik si našetřit na dítě?

500 000? To je málo, ne? Na co to vlastně stačí? Lékař, škola, pak ještě nějaká ta rehabilitace… No jo, ale co když bude potřebovat drahou operaci? Tohle je fakt stres! Musím spořit víc. Hodně víc. Kdybych si aspoň koupil ten bitcoin, když stál… ach jo.

Jana mi říkala, že dala na dceru stranou milion. Milion! To je ale hodně peněz. Já takhle fakt nestihnu. Co kdybych si vzal ještě jednu brigádu? Nebo dvě? Ne, to bych se zhroutil.

Možná by pomohlo nějaké investování? Ale do čeho? Akcie? Krypto? To je pro mě španělská vesnice. Potřebuju poradit. Někdo mi říkal, že fondy jsou dobrý. Musím se na to zaměřit.

• 500 000 Kč je minimum.
• Ideálně milion a víc.
• Zahrňte vzdělání a bydlení.
• Diverzifikace investic.
• Spořit co nejdřív.

Mám 32 let, a stále nic. Prostě musím začít. Dneska hned. Koupím si tu knihu o investování. A hned začnu s tím spořením. Snad to zvládnu. Kluci mi říkali, že je to masakr.

Kolik lidí v ČR investuje?

V Česku investuje 8 % populace. Ach, ta čísla, tančí mi v hlavě. 800 000 duší. Tolik snů spojených s burzou, s tím neviditelným proudem peněz.

• Jako mlha se valí ta čísla.
• 8 procent, to je klíčové.

Méně než jinde v Evropě. Proč? Možná strach, možná nedůvěra, možná jen nevědomost. 8 procent, zdá se mi to jako šepot, ne jako výkřik.

V roce 2021 to bylo, zjištěno, napsáno. Teď je rok 2024, čas plyne, a s ním i ty investice. Pořád málo, pořád toužím po víc. 8 procent, ó, číslo.