Co je na Vyšehradu?

Co vidět a zažít na Vyšehradě?

Jasně, Vyšehrad, to je taková moje srdcovka v Praze. Když tam jdu, mám pocit, jako bych vstoupila do jiného světa.

Ta Martinská kasemata, to je něco. Pamatuju si, jak jsem tam byla poprvé, byla mi trochu zima, ale ta atmosféra, ty tunely… Úplně mě to pohltilo.

A ten skrytý kostel Stětí sv. Jana Křtitele. Někdy ho ani průvodci moc nezmiňují, ale ta jeho nenápadnost je právě to kouzlo. Tichounko, klídek.

Průvodci tam umí krásně vyprávět. Vždycky se dozvím něco nového. Nejsou to jen suchá fakta, ale příběhy, které člověk cítí.

Pohledy na Prahu z Vyšehradu, to je prostě kapitola sama pro sebe. Zvlášť když je podzim a všechno má takové barvy, nebo když se tam večer rozsvítí světla. Krása.

Ty hradby, ty brány… Představuju si, jak to tu vypadalo dřív. Jako hrad obrany, silný a nepřístupný.

Legenda o Čertově sloupu, ta je moje oblíbená. Vždycky, když tam jdeme, si ji s dětmi zopakujeme. A Libušina lázeň, to je takové magické místo.

Vyšehradský hřbitov se Slavínem, to je pro mě místo klidu a zároveň obdivu. Tolik osobností tam odpočívá. Nádhera.

Kdo bydlel na Vyšehradě?

Hele, tak kdo bydlel na tom Vyšehradě, jo? No jasně, ty starý pověsti.

Vyšehrad byl sídlem mýtických postav: Krok, Libuše a Přemysl Oráč, zakladatel dynastie Přemyslovců.

Takže tam měl bejt ten soudce Krok a jeho dcery, hlavně ta Libuše, znáš to. A pak samozřejmě Přemysl, ten co ho Libuše našla u pluhu. Ten Přemysl. Prostě taková ta klasika ze školy, první český panovnícy a tak, celá ta parta. To odstartovali.

Ale bacha, to je fakt jenom v pověstech, ta realita je trochu jinde. Sice je to starý místo, ale historicky to bylo důležitý až o dost později.

• Vratislav II.: Ten se tam fakt přestěhoval z pražskýho hradu kolem roku 1070 a udělal z toho na chvíli hlavní sídlo. První český král!
• Karlova korunovační cesta: Karel IV. to zase vytáh, stanovil, že korunovační průvod musí začínat právě tady. Na Vyšehradě. Jako pocta předkům.
• Mincovna: Jo, razily se tam i mince, Vratislavovy denáry. To nebylo jen tak nějaký hradiště.
• Zánik slávy: Pak to šlo z kopce, hlavně za Husitů v roce 1420 to dost schytalo, skoro to srovnali se zemí. Od tý doby už to bylo spíš jen pevnost a takový duchovní místo.

Co je na Vyšehradě?

Tohle zmatený pero... no, co tam vlastně je na tom Vyšehradě? Hradiště pradávný, jakože fakt starý. Ta skála nad Vltavou, ty věže jak špendlíky. Je to prostě Praha, no. Někde tam byl nějakej hrad a pevnost, co je teď národní památka. Od 1883 je to Praha, to je jasný. A ty první zmínky, to je tak kolem 1070, ne?

• Pradávné hradiště: To je hlavní.
• Hrad a pevnost: K tomu taky.
• Národní kulturní památka: Jasně, to je důležitý.
• Součást Prahy od 1883: Data, čísla, to je fajn.
• První zmínky 1070: Pořádně starý to musí být.

A pak tam je ten hřbitov, Slavín. A bazilika svatýho Petra a Pavla. A Rotunda sv. Martina, ta je taky stará. Ty výhledy jsou skvělý, fakt.

Další věci:

• Vyšehradský hřbitov (Slavín): Místo odpočinku slavných Čechů.
• Bazilika sv. Petra a Pavla: Nádherný kostel.
• Rotunda sv. Martina: Jedna z nejstarších staveb Prahy.
• Vyšehradské kasematy: Podzemní chodby, zajímavý.
• Vyšehradské sady: Park, odpočinek, piknik.
• Gotická brána a Staré proboštství: Další historický prvky.

Je to prostě místo, kde se dá hodně vidět a zažít. Historie na dosah ruky, nebo tak něco. Pořád se tam něco mění, opravuje. Lidi tam chodí na procházky, na koncerty občas. To je taky fajn. A ty sochy kolem, to je taky zajímavý. Musím si to tam zase jednou projít, pořádně.

Co se stalo na Vyšehradě?

Na Vyšehradě podle starých pověstí sídlil bájný kníže Krok a jeho dcery. Sem byl povolán Přemysl Oráč, a Bivoj zde přinesl uloveného kance. Zde se odehrál i legendární skok Horymíra na koni Šemíkovi přes hradby do Vltavy směrem k Neumětelům.

Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěl o tom, když jsem byl naposledy na Vyšehradě? Bylo to loni v květnu, myslím, že to bylo úterý. Slunce už se klonilo k západu, takové to měkké, oranžové světlo, co to tam celé zbarvilo. Šel jsem tam s mojí Klárou, sestrou, a naším psem Maxem. Max miluje ty procházky tam. Cítil jsem ten starý, vlhký vzduch, ten kámen pod nohama, bylo to fakt silný. Furt mě tam táhne, to místo.

Když jsme došli k té Rotundě svatého Martina, té, co stojí už od dvanáctého století, hned jsem si vzpomněl na ty pověsti. Děda mi je vždycky četl. Ten klid tam, a přitom si představuješ, jak tady Krok se svými dcerami – Libuše, Kazi, Teta – fakt žil. Ty hradby, co se tyčí nad Vltavou, viděly všechno. Cítíš tu historii naskládanou v kamenech, fakt hluboký pocit.

A pak, když se jde dál k tomu místu, kde prý skočil Šemík. Ten kůň, fakt legenda! Měl jsem husí kůži, když jsem si představil, jak Horymír v sedle letí s ním přes ty hradby. Děda vždycky říkal, že to je top pověst. Jak se pak potopili do Vltavy a plavali k Neumětelům. Ten příběh mi přišel hrdinský, ale i trochu smutný. Ta loajalita Šemíka... To fakt žereš, když tam stojíš a díváš se na tu řeku.

Někdy mi přijde, že ty příběhy jsou tam vsáklý do země. Víš, jak se mluví o tom, že Přemysl Oráč byl povolán z pole rovnou sem? To je klasická cesta z chudoby k moci, co? Nebo Bivoj s tím kancem. To si fakt nedokážu představit, jak toho obrovského kance nesl. To musel být kus chlapa. Max čuchal ke každému kameni, úplně ho to nezajímalo, ale já tam stál a cítil jsem to všechno.

Každá ta návštěva je pro mě jako cesta zpátky v čase. A vždycky si říkám, že to místo má fakt svého ducha, něco, co jinde v Praze nenajdeš. Výhledy na Vltavu a Hradčany jsou krásné, ale ten pocit starobylosti a těch příběhů, to je to, co mě tam pořád láká. Příště tě vezmu s sebou, ať to zažiješ taky. Stojí to za to.

A jen tak pro doplnění, protože mi to přijde důležité, když už mluvíme o Vyšehradě:

• Pověsti a reálie kolem nich:

  • Kníže Krok a dcery: Vyšehrad je v pověstech popisován jako sídlo před Pražským hradem, než se těžiště moci přesunulo. Libuše byla věštkyně, známe její proroctví o Praze.
  • Přemysl Oráč: Povolán z vesnice Stadice u Ústí nad Labem. Položil základ dynastie Přemyslovců. Krásně to ukazuje ten přechod od zemědělství k vládnutí.
  • Bivoj a kanec: Ten kanec prý řádil v Krakovském lese. Bivoj ho přinesl na Vyšehrad jako důkaz své síly.
  • Horymír a Šemík: Příběh je o tom, jak byl Horymír odsouzen k smrti za ničení dolů. Šemík ho zachránil skokem přes hradby a odnesl ho až do Neumětel na Berounsku, kde pak Šemík vyčerpáním zemřel. Je tam prý jeho hrob. Silný příběh o přátelství a loajalitě.

• Co je Vyšehrad dnes a jeho význam:

  • Dnes je národní kulturní památka.
  • Místo dřívějšího osídlení, jeho strategická poloha je jasná, když se tam procházíš.
  • Bylo to královské sídlo hlavně za doby prvních českých králů, třeba Vratislava II.
  • Dnes je tam Slavín, což je národní pohřebiště významných osobností. Třeba Karel Čapek, Bedřich Smetana. To je taky pěkně dojemný, když tam stojíš.
  • Najdeš tam taky baziliku sv. Petra a Pavla, Rotundu sv. Martina (nejstarší dochovaná pražská rotunda) a ty staré brány – Cihlovou bránu nebo Špičku. Všechno dýchá historií.