Co je v Chorvatsku levnější?

Proč Češi jezdí tolik do Chorvatska?

Hmm, Chorvatsko, proč furt Chorvatsko? To je jako národní nemoc, ne? Každý rok stejná písnička. Fakt nechápu, proč zrovna tam všichni jezdíme. Nebo chápu? No jasně, cesta. Ta nekonečná D1, pak Rakousko, Slovinsko, ach jo. Ale je to jenom pár hodin, vlastně. 8, možná 9, když nejedeš moc rychle. Moje děti se vždycky ptají "už tam jsme?" už po Vídni. Pak už ne.

• Dostupnost autem: Je to prostě blízko, jasný. Dostat se tam autem je fakt pohoda. Žádný letadlo, žádný stres s kuframa, jen sedneš a jedeš. Vlastně ideální. Cesta trvá tak 8-10 hodin. Záleží, jestli potkáš kolonu nebo ne, nebo jestli stavíš na každé pumpě.

A to moře! Vzpomínám, jak jsme tam jezdili s rodiči, ještě ve Škodovce 120, to byl zážitek. To je jasný, proč tam furt jezdíme. Voda tam je prostě boží. Ty kamínky sice bolí, ale ta čistota... nic lepšího neznám. A ty malé zátoky, kde nikdo není. To fakt miluju.

• Jaderské moře: Nabízí čisté moře a kamenité pláže. Ideální na plavání a šnorchlování.

A peníze, to je asi taky důvod. Je to levnější než Itálie nebo Francie, ne? I když jídlo tam už taky podražilo, kolikrát víc než u nás. Ale celkově, ubytování, ty apartmány. To se pořád vyplatí. Pro čtyřčlennou rodinu, na tolik dní... no jasně.

• Cenová dostupnost: Je často finančně výhodnější než jiné středomořské destinace.

Ta řeč. To je super. Babička si tam vždycky povídá s místními, to je vtipné. Všichni si rozumí, i když Chorvati mluví rychle. Ale je to podobný, tak se domluvíš. To je prostě pohoda, fakt. Žádný složitý anglický fráze.

• Podobná kultura a jazyk: Blízkost kultur a slovanský jazyk usnadňují komunikaci. Cítíš se tam skoro jako doma.

A ty rodiny. Všude samé děti, Češi, Slováci. Je to tam na ně dělané. Hřiště, zmrzlina, ty nafukovací hrady na vodě. To je prostě pro ně. Vlastně, je to fakt dobrý. Co jinýho bys dělal? Kam jinam?

• Rodinné prostředí: Destinace je oblíbená pro rodiny s dětmi, má dobrou infrastrukturu pro dovolenou s dětmi.

Další věci? Proč ještě?

• Gastronomie: Ty jejich čevapi a pljeskavica, to je něco! Mám rád i ty jejich ryby, i když jsou drahé. Vždycky si dáme točenou zmrzlinu po večeři.
• Příroda: Ty hory, Plitvická jezera, Krka. Nádherné, to se musí vidět. Loni jsme byli u Splitu a projeli jsme i vnitrozemí, super.
• Bezpečnost: Člověk se tam cítí bezpečně, žádné velké starosti. To je pro mě důležité, zvlášť když mám děti.
• Vzpomínky: Pro mnoho Čechů je to zkrátka tradice. Jsou tam zvyklí, znají to. Už od dětství, takže proč to měnit. Můj táta říká, že jezdil do Jugoslávie už za komunistů, to byly časy.

Jé, ještě jsem zapomněl na dálnice v Chorvatsku. Jsou super, žádná D1. Jenom ty mýtné brány, to je otrava, ale zase to rychle ubíhá. A ty benzínky s kávou, ty jsou dobrý. No prostě, Chorvatsko je jistota. Pro mě teda. I když loni jsme málem nesehnali apartmán na poslední chvíli. Uff. Ale nakonec jo. Sice to bylo trochu dál od moře, ale zas s velkou terasou.

Letos jedeme zas. Kamoš říkal, že zkusí Bulharsko. Blázen. Nebo Řecko, letadlem. Ne, já zůstanu u toho našeho Jadranu. To je jistota. A pak doma plno fotek, no. To je to hlavní.

Kam nejvíce cestují Češi?

Nejoblíbenější destinace Čechů jsou Egypt, Řecko a Turecko.

Pořád dokola to stejný. Teplo a all-inclusive. Lidi jsou líný něco vymýšlet. Chorvatsko je taky klasika, autem, pohoda. I když už dávno není levný. Vůbec ne. Ty ceny jsou šílený. Letos jsem si koupil letenky do Malagy na září. Za 1200 Kč, to nešlo nechat.

Vlastně proč se tam všichni tak hrnou? Jistota? Že ví, co čekat? Moře je moře, to je jasný. Ale svět je velkej.

Top destinace podle prodejů zájezdů:

• Egypt – Rudý moře, potápění, pyramidy. Faraonova kletba. A taky vedro.
• Řecko – ostrovy, gyros, feta. Každej ostrov je úplně jinej, to je na tom super.
• Turecko – super služby, jídlo, bazary. Za ty peníze dostaneš hodně.
• Bulharsko – Zlatý písky, levnější než zbytek Evropy.
• Tunisko – kousek exotiky. Velbloudi a tak.
• Chorvatsko – Jadran. To je prostě naše moře, i když nám nepatří. Srdcovka.
• Španělsko – sangria, paella, památky. Zahrnuje i Kanárské ostrovy, což je vlastně celej rok sezóna.
• Itálie – pizza, pasta, víno. Co víc chceš.

Česko v tomhle žebříčku cestovek úplně chybí. Každej chce za hranice, k moři. Přitom tady je taky hezky. Ale slaná voda to není. Musím si zkontrolovat pas, platí ještě vůbec? Jo, ještě rok. Uf. A cestovní pojištění. Hlavně to. Minule jsem na to málem zapomněl.

Kde je nejlepší koupání v Chorvatsku?

Jo, Chorvatsko, to je prostě paráda, co? Koupání… kam to? Všude je hezky, ale fakticky, jako fakticky nejlepší… to je těžký.

• Zlatni Rat – to je ta Bolská pláž, ta špička, co se mění. Ta je fakt ikonická, hned bych tam byl. Tu znám dobře, ta je jako na pohled nejvíc.
• Lovrečina – ta zátoka na Brači, ta je taková klidnější, písečná. Tam je fajn, jako, když nechceš ty davy.
• Rajská pláž – ta je u Rabu, Lopar. Ta je taky písek, super pro rodiny, s dětma to tam je bezva.
• Šunj na Lopudu – to je taková ta skrytá perla, málo lidí, klídek. Tam to má takovou atmosféru, víš?
• Gornja Vala – to je u Gradacu, ta je dlouhá, oblázky. Tam je to takové to klasické chorvatské, prostě.

Pak jsou tam ještě ty další zmíněný, jako Dubovica na Hvaru, Proizd u Korčuly, Saplunara na Mljetu. Ty jsem taky viděl, nebo o nich slyšel. Ale ta Zlatni Rat a ta Rajská pláž jsou asi ty nejvíc "wow". Hlavně ta Zlatni Rat.

Doplňující info:

• Zlatni Rat: Stále se mění její tvar kvůli mořským proudům a větru. Někdy je rovná, jindy se zakřivuje. Voda je tam neskutečně čistá a tyrkysová. Je to typická oblázková pláž.
• Lovrečina: Překvapivě i na Brači je písečná pláž s pozůstatky římské baziliky. Zátoka je chráněná, takže voda bývá klidná.
• Rajská pláž: Nejkratší název pro pláž v Loparu, u Rabu. Je to opravdu velká, dlouhá písečná pláž s velmi pozvolným vstupem do moře, ideální pro malé děti.
• Šunj (Lopud): Tato pláž je na jižní straně ostrova Lopud, který je blízko Dubrovníku. Dostat se tam dá lodí z přístavu. Je to písčitá zátoka s průzračnou vodou.
• Gornja Vala (Gradac): Jedna z nejdelších pláží na Makarské riviéře. Dlouhé oblázkové pobřeží s borovicemi poskytujícími stín.
• Dubovica (Hvar): Krásná oblázková zátoka, k níž se dá dojít po pěšině nebo připlout lodí. Má ikonickou kamennou důmku na pláži.
• Proizd (Vela Luka, u Korčuly): Jde spíše o souostroví malých ostrůvků u Vele Luky, kde jsou nádherné skalnaté zátoky a bílé oblázkové pláže. Často tam jezdí lodě z Vele Luky.
• Saplunara (Mljet): Nachází se na jihu ostrova Mljet, je to jedna z mála písečných pláží na ostrově, obklopená borovicemi.

Kde je nejhezčí pláž v Chorvatsku?

Punta Rata. Makarská riviéra, Brela. Tuším, že ji Forbes vychválil, jako jednu z top na světě. Je to taková ta ikonická, co znáš z obrázků.

Víc toho o plážích:

• Zlatni Rat (Brač): Ta s tím cípem, co se mění. Vždycky jiná.
• Stiniva (Vis): Schovaná v zátoce, přístup jen lodí nebo pěšky. Krásná, klidná.
• Sakarun (Dugi Otok): Jemný bílý písek, bílé oblázky. Jako Karibik.

Každá má něco do sebe, ale Punta Rata... ta má takový ten pocit, víš?

Kde je nejlepší dovolená v Chorvatsku?

• Crikvenica: Pohoda u moře, pro každého něco.
• Dubrovnik: Historie s výhledem. Nezapomenutelné.
• Funtana: Klid pro rodiny.
• Krk: Ostrov možností. Pláže, výlety.
• Makarska: Živé pobřeží. Hory hned za zády.
• Mali Lošinj: Ostrov vůní. Léčivý vzduch.
• Medulin: Vodní sporty, zábava.
• Nin: Solné pláně a historie. Relax.

Víc než jen seznam:

• Kvalita vody: Jaderské moře v Chorvatsku je obvykle skvělé. Čistota je standard.
• Dostupnost: Silniční spojení je dobré, trajekty na ostrovy fungují spolehlivě. Letiště jsou v Zadaru, Splitu, Dubrovniku a na Rijece.
• Ceny: Liší se region od regionu. Jižnější části bývají dražší. Mimo sezónu se dá ušetřit.
• Co dělat: Kromě pláží nabízí Chorvatsko hory na túry, národní parky (Plitvice, Krka), historická města a ostrovy k prozkoumání.
• Jídlo: Čerstvé ryby, mořské plody. Lokální speciality na pobřeží i ve vnitrozemí.
• Ubytování: Od kempů, přes apartmány až po luxusní hotely. Nabídka je široká.
• Rada: Vyhněte se největším davům v srpnu. Jaro a podzim jsou ideální.

Konkrétní tipy:

• Pro dobrodruhy: Hory Velebit, ostrovy Vis a Hvar.
• Pro rodiny s dětmi: Punta Skala, Baška na Krku.
• Pro gurmány: Pazin, Rovinj.
• Pro milovníky historie: Trogir, Pula.

Kolik stojí pobyt v Chorvatsku?

Pobyt v Chorvatsku na 10 dní v apartmánu */** se pohybuje v následujících cenových relacích:

• Istrie: od 19 600 Kč do 33 300 Kč (k dispozici i za 22 000 Kč)
• Dubrovník: od 33 000 Kč do 35 000 Kč (s nabídkami až 39 500 Kč)
• Omiš: od 35 000 Kč do 37 000 Kč (k dispozici i za 24 200 Kč)
• Split: od 38 000 Kč do 40 000 Kč (k dispozici i za 22 000 Kč)

Ale víš... ty ceny. To je jen takové číslo na papíře. Vždycky si vybavím loňský červenec. Já s rodinou, zrovna ten Omiš. Děti spaly, Lída už taky. Já seděl na balkoně. Moře šumělo. Viděl jsem ten měsíc na hladině. Vzpomínám si, stálo nás to tenkrát... no, těch 24 200 Kč, přesně to sedělo. Byl to malý apartmán, ale stačilo nám to.

Chorvatsko. Je to zvláštní země. Každý rok tam jezdím, skoro dvacet let už. Ceny se mění, člověk stárne, ale to moře tam zůstává. Ty rozptýlené myšlenky se mi honí hlavou, když se dívám na ta čísla.

• Istrie je blíž. Logicky by měla být levnější, ta cesta je kratší. Ale zase, je tam víc lidí, víc hotelů, víc turistiky.
• Dubrovník, to je úplně jiný příběh. Tam jsem byl jednou sám. Na podzim. Cítil jsem tam tu váhu historie, ale zároveň... ty davy. I když na podzim jich bylo míň. V létě to musí být šílené. Není divu, že je to tam dražší. Platí se za tu exkluzivitu, za ty hradby. Vzpomínám, jak jsem tam seděl na hradbách, díval se na zapadající slunce. Bylo to krásné, ale takové, víš, smutné. Jako by tam každý hledal něco, co už tam není.

Ty ceny, co jsi mi dal, ty jsou za apartmány. To je skoro vždycky ta nejlepší volba, když člověk cestuje s rodinou. Máš tam klid, kuchyňku. Děti potřebují prostor. Moje Anička s Jirkou by v hotelu zlobily.

• Termín dovolené hraje obrovskou roli.

  • Červenec a srpen jsou prostě vrchol. Tam jdou ceny nahoru, až se člověku z toho chce plakat. To je doba, kdy my musíme jet, kvůli škole.
  • Mimo sezonu, třeba začátek června nebo září, je to mnohem lepší. Klidnější, levnější. Ale to už je zase po létě.

• Typ ubytování ovlivňuje hodně.

  • Apartmány jsou fajn, jak říkám. Máš soukromí, uvaříš si.
  • Hotely, ty jsou pro mě drahé a moc rušné. Možná, kdybych jel sám, jen tak, na víkend.
  • A pak jsou ty kempy, ale to už je jiná kapitola. To bych asi Lídu nepřesvědčil.

• Doprava – my jezdíme autem. Vždycky.

  • Autem je to svoboda, i když je to dlouhá cesta. Můžeš zastavit, kde chceš.
  • Letadlo do Splitu nebo Dubrovníku je rychlé, ale drahé. A pak na místě zase řešit auto nebo transfery. To je takové... nesvoje.

• Strava – to je další věc.

  • Když si vaříš sám, ušetříš. To děláme my. Ráno si koupíme čerstvé pečivo, ovoce na trhu. Večer něco rychlého.
  • Restaurace každý večer, to ty ceny nafoukne o tisíce. Ale občas si člověk musí dát ty čevabčiči nebo pljeskavicu s ajvarem. U toho moře, to má prostě jinou chuť.

Přemýšlím nad těmi čísly. Split. 38 000 Kč až 40 000 Kč za apartmán. To je hodně. Možná těch 22 000 Kč je nějaká akce mimo sezonu, nebo jen hodně základní. Ale Split je krásný. Diokleciánův palác, ty úzké uličky. To jsem tam kdysi bloudil, když mi bylo tak dvacet. Bylo to jiné. Měl jsem méně starostí, méně peněz, ale víc času.

Tyhle ceny... jsou jen takový rámec. Je za nimi tolik věcí. Ta tichá rána, kdy moře ještě spí. Ty večery, kdy posloucháš cikády a piješ víno. Ty vzpomínky, co se tam rodí. Ty nemají cenu.

I když, když se na to tak dívám, Istrie je pořád asi ta nejrozumnější volba pro nás. Ta cena kolem 22 000 Kč zní lákavě. Ale něco mě táhne spíš na jih, k tomu teplejšímu moři, k těm borovicím, co voní tak sladce. No, uvidíme. Co z toho letos bude.