Co patří do volného času?

Volný čas: Víc než jen prázdné hodiny

Když se řekne volný čas, mnozí si představí lenošení, zábavu a relaxaci. Ale co vlastně volný čas skutečně je? Definice se liší, ale uznávaný sociolog Joffre Dumazedier vnáší do pojmu hlubší pohled. Podle něj volný čas představuje jen střípek mozaiky mimopracovního času, a to ten nejcennější.

V běžném životě se často zaměňují pojmy “mimo pracovní čas” a “volný čas”. Dumazedierova perspektiva však zdůrazňuje, že ne každý čas mimo práci je automaticky časem volným. Proč? Protože značnou část našeho mimopracovního života zabírají aktivity, které sice nesouvisejí s profesí, ale jsou nezbytné pro naše přežití a fungování v společnosti.

Představme si den běžného člověka. Nejprve je třeba uspokojit osobní potřeby – spánek, jídlo, hygiena. Tyto aktivity, i když nám mohou přinášet uspokojení (dobrý spánek, chutné jídlo), jsou primárně motivovány biologickou nutností. Nelze je tedy považovat za volný čas, jelikož nemají primární cíl v zábavě, seberozvoji nebo aktivní relaxaci.

Následně přicházejí na řadu nezbytné rodinné povinnosti. Vaření, úklid domácnosti, nákupy potravin, péče o děti – tyto aktivity jsou sice často provázeny pocitem odpovědnosti a sounáležitosti, ale stále jde o povinnosti, které je třeba plnit pro hladký chod domácnosti a fungování rodiny. Tyto činnosti jsou nezbytné pro udržení životního prostředí a pro zajištění péče o členy rodiny, což opět nespadá přímo pod definici volného času.

Teprve po odečtení všech těchto nezbytností – osobních potřeb a rodinných povinností – vzniká prostor pro to, co Dumazedier označuje za pravý volný čas. A právě tento čas je pro jedince neobyčejně důležitý.

Volný čas v tomto užším pojetí je čas, který věnujeme aktivitám, které si sami vybíráme, aktivitám, které nám přinášejí radost, rozvíjejí naše zájmy, upevňují sociální vazby, a celkově přispívají k naší psychické a fyzické pohodě. Může se jednat o sport, četbu, cestování, dobrovolnictví, umělecké aktivity, trávení času s přáteli a rodinou, ale i o pouhé lenošení a relaxaci, pokud je toto lenošení aktivní volbou a nikoliv únikem před povinnostmi.

Dumazedierova definice nám tak ukazuje, že volný čas není automatická danost, ale spíše cenný zdroj, který si musíme aktivně vydobýt a chránit. Je důležité uvědomit si, kolik času věnujeme nezbytným činnostem a jaký prostor nám zbývá pro aktivity, které nás skutečně naplňují. Teprve potom můžeme efektivně plánovat a využívat svůj volný čas k dosažení osobní pohody a rozvoje.

Závěrem lze říci, že volný čas je víc než jen prázdné hodiny. Je to investice do vlastního zdraví, štěstí a kvality života, která vyžaduje uvědomění a aktivní přístup. Nejde o únik od povinností, ale o harmonické vyvážení povinností a aktivit, které nám skutečně přinášejí radost a naplnění.