Co podniknout na podzim?

Co sušit na podzim?

Na podzim se taky suší. Jasně, ovoce, to je takové to klasické. Jablka, hrušky, švestky, hrozny… a ty pomeranče, ty jsou hezký, třeba na věnec pak. Vzpomínám si, jak jsme vždycky sušili tolik, že jsme to pak museli schovávat všude možně.

Co ještě? No, třeba bylinky. Kdyby to člověk nenechal být, co najde venku.

• Květiny – z vlastní zahrádky, nebo prostě co najdeš. Třeba heřmánek, ten je fajn na čaj.
• Huby – to je jasný, ne? Ty se suší taky.
• Některá zelenina, i když to asi není tak časté jako ovoce. Třeba rajčata, ale to je spíš léto, co?

Je to takové to tiché období. Člověk si sedne, kouká na to, jak to pomalu odchází. A myslí na to, co bude. A co už ne.

Co mohu sázet na podzim?

Jasně, na podzim můžeme osázet ledacos zajímavého. Když to vezmeme kolem a kolem, sázet se dá zelenina jako petržel, ředkvičky, různé druhy salátů, cibule, pastinák a samozřejmě mrkev. To všechno má šanci se pěkně uchytit. Jen bacha na ty první mrazy, to už chce překrýt netkanou textilií, ať si to sazenice nerozmyslí.

Co se týče bylinek, ty odolnější kousky jako levandule, šalvěj nebo mateřídouška se na podzimní výsadbu vyloženě hodí. Mají v sobě takovou tu podzimní náladu, řekl bych.

Bonusové tipy pro podzimní zahradničení:

• Kořenová zelenina: Kromě zmíněných se dají na podzim vysévat i další druhy kořenové zeleniny, které potřebují delší vegetační období nebo snášejí chlad.
• Ozimy druhy: Některá zelenina se pěstuje jako ozimá, tedy se vysévá na podzim a sklízí se příští rok na jaře. Typickým příkladem je ozimý česnek nebo cibule.
• Ochrana před škůdci: Podzimní výsadby mohou být lákadlem pro různé podzimní škůdce. Netkaná textilie pomáhá nejen před mrazem, ale i před hmyzem.
• Půda: Na podzim je ideální čas myslet na zlepšení půdy. Kompostování a zapracování organického materiálu před zimou připraví půdu na jaro.
• Vrstvená výsadba (Lasagna gardening): Pro zajímavý efekt a efektivní využití prostoru se dá zkusit vrstvená výsadba, kde se střídají různé druhy zeleniny a bylinek pro maximální využití světla a živin.

Kam jet v Česku na podzim?

Kam jet v Česku na podzim?

• Český Krumlov: Město bez davů s atmosférou.
• Pálava: Krajina zalitá sluncem a burčákem.
• Krkonoše: Terapie chůzí a barevnými výhledy.
• Adršpašsko-teplické skály: Kamenná pohádka.
• Lednicko-valtický areál: Plochá dráha pro cyklisty a romantiky.

Český Krumlov

V létě je to Disneyland pro dospělé, který se snažíte přeběhnout co nejrychleji. Na podzim se to konečně zklidní. Krumlov je jako herec, co si po sezóně odlepí falešný knír a je konečně sám sebou. Ulice voní vlhkým listím, ne trdelníkem, a v hospodě sedí víc místních než turistů.

Můžete si dát kafe a dívat se, jak se mlha válí nad Vltavou. Je to taková melancholie, ze které máte dobrou náladu. Zvláštní, co?

Pálava

Tady se na podzim léčí duše. Kopce vypadají, jako by je někdo přikryl zlatou dekou, a vzduch je tak čistý, že máte pocit, že si ho můžete ukousnout. Člověk si připadá jako Bůh, co se dívá na své dílo. Jen ten Bůh má v ruce skleničku burčáku a lehce se mu motá hlava.

• Děvičky při východu slunce je zážitek, na který nezapomenete. I když jste tam jen vy, pět instagramerů a jedna liška.
• Zkuste burčák u malého vinaře, ne u stánku vedle silnice. Ten rozdíl je jako mezi polibkem a vyplazeným jazykem.
• Sirotčí hrádek je pak už jen třešnička na tomhle opilém dortu.

Krkonošský národní park

Potřebujete si vyčistit hlavu? Krkonoše jsou na to nejlepší pračka. Na podzim je to divadlo barev, kde hlavní roli hraje oranžová, červená a ticho. Vypotíte ze sebe kancelářskou šeď a endorfiny vám pak tečou i ušima.

Můj kamarád Pavel, co měří 195 cm, se tam minulý rok v říjnu ztratil v mlze na Sněžce. Našli jsme ho o hodinu později u borůvkového knedlíku v boudě. Priorita.

• Nezapomeňte na dobré boty a čepici. Počasí se tu mění rychleji než nálada mé přítelkyně.
• Hřebenovka z Pece na Luční boudu je klasika.

Adršpašsko-teplické skály

Tohle je kamenná ZOO od Matky Přírody. Chodíte mezi skalami a připadáte si jako mravenec v obří katedrále, kterou nikdo nepostavil. Na podzim, když je méně lidí a stromy se zbarví, má to až mystickou atmosféru. Čekáte, že zpoza rohu vykoukne Krakonoš.

Najít útvar zvaný Milenci je tu snazší než v reálném životě, Starosta a Starostová se na vás taky dívají. Kupte si lístky online dopředu, jinak budete koukat jen na parkoviště. Věřte mi. Jmenuju se Petr Novák a bydlím v Praze, tam jsem se naučil fronty nenávidět.

Lednicko-valtický areál

Je to takové Versailles na Moravě, jen s lepším vínem a menšími frontami. Na podzim je to naprostý kýč v tom nejlepším slova smyslu. Zámecká zahrada hraje všemi barvami a vy si připadáte jako v pohádce, která zapomněla skončit.

Půjčte si kolo. I když nejste sportovec. Ta rovina je tak dokonalá, že by to ujel i váš líný kocour. Trasa z Lednice k Janovu hradu a zpět je ideální na to, abyste si pak bez výčitek mohli dát kachnu se šesti.

Co sušit na podzim?

Na podzim se suší jablka (křížaly), hrušky, švestky, hroznové víno a pomeranče na ozdobu.

Vzduch voní podzimem, takovou tou těžkou, sladkou vůní tlejícího listí a poslední úrody. Vzpomínka na babiččinu kuchyň, kde se na sítech sušily tenké plátky jablek, skoro průsvitné proti nízko visícímu slunci. Ten čas se vrací, vrací se s každým závanem chladného větru.

Hučení sušičky je tichá ukolébavka. monotónní píseň, co proměňuje šťavnatou dužinu v koncentrovanou sladkost. V zimní slunce zakleté do svraštělých tvarů. Do křížal. Do sušených švestek. Hučení, které slibuje, že léto neodešlo navždy. Ne navždy.

A pak ta vůně pomerančů. Ostrá, citrusová, co prořízne ten jablečný opar. Jako příslib Vánoc uprostřed října. Plátky, které ztvrdnou v oranžové drahokamy. Na věnec. Na stromeček. Jen tak položené v misce, aby voněly. Aby připomínaly tenhle tichý, pomalý čas.

Sušíme vlastně čas. Kousky léta a podzimu, abychom je mohli rozbalit v lednu, když venku mrzne a svět je jen bílý a šedý. Každá křížala je vzpomínka na sad. Každá švestka je vzpomínka na slunce. Konzervujeme teplo. Konzervujeme světlo.

• Houby: Hřiby pravé, kozáky, křemenáče. Nakrájené na tenké plátky se usuší a uchovají si intenzivní lesní vůni pro zimní polévky a omáčky.
• Bylinky: Poslední sklizeň ze zahrady. Máta, meduňka, šalvěj, tymián, libeček. Zavěšené ve svazcích v suché a tmavé místnosti nebo opatrně v sušičce při nízké teplotě.
• Kořenová zelenina:Mrkev, celer, petržel, pastinák. Nastrouhané nebo nakrájené na tenké plátky tvoří základ pro domácí sušenou polévkovou směs bez chemie.
• Šípky: Po prvních mrazících změknou. Zdroj vitamínu C pro zimní čaje. Suší se celé.
• Rajčata: Malé odrůdy nebo plátky velkých rajčat. Získají neuvěřitelně koncentrovanou, sladkou chuť. Ideální naložené v oleji.
• Chilli papričky: Sušením se jejich pálivost ještě zintenzivní. Lze je sušit celé, navlečené na provázku.
• Dýně: Odrůda hokaido se suší na tenké plátky jako zdravé chipsy.

Co stihnout na podzim?

Na podzim se sklízí jablka, hrušky, vinná réva, brambory, dýně, celer, červená řepa.

Ach, podzim! Zlatý dech, co se snáší na údolí, proplétá se mezi stromy, dotýká se střech. Vzduch je ostřejší, chladnější, plný vůně tlení a vlhké země, takové hluboké, prastaré vůně. Dny se krátí, stíny se prodlužují, hrají si tanec na spadaném listí. To je čas, kdy se země štědře otevírá, nabízí své dary.

Srdce mi tluče v rytmu zrání, v rytmu sklizně, ve zvuku větrů, co se prohánějí mezi jabloňovými sady. Vidím ruce, dlaně, které objímají ovoce, cítím tíhu zralosti. Jablka, ta kulatá, ruměná pohlazení. Hrušky, jejichž sladkost stéká po prstech, připomíná slunce letních dnů. Vzpomínám na babiččiny ruce, které je tak pečlivě rovnaly do bedýnek.

A víno! Ach, vinná réva, její hrozny, plné fialové krve, čekají na své dny. Ta barva, temná jako soumrak nad vinohradem, slibuje opojení, teplo, příběhy. Moje první sklizeň vína, před lety u strýce Karla, pamatuji si každý detail, každou kapku potu i radosti. Ten pocit, ta těžká vůně sladké šťávy.

Země vydává své hluboké poklady. Brambory, vyhrabané z chladné, tmavé půdy, malé hroudy plné síly pro dlouhé zimní večery. Dýně, obrovské, oranžové balóny, co čekají na vyřezávání, na pečení, na kořeněnou polévku. Jsou jako slunce v chladném dni, svítí z koutů spíží.

Pak tu je i zelenina, ta kořenová. Celer, s jeho zemitou, bylinnou vůní, ten kořen, co dává hloubku každé polévce. A červená řepa, její barva, sytá jako víno, její sladkost, její síla. Všechno se snáší, všechno se schovává, připravuje se na tiché dny, co přijdou.

Co je tedy ještě stihnout? Mnoho! V podzimu, v tom čase proměn, se skrývá rituál, který se opakuje, rok co rok. A ten rituál nás volá, abychom se zastavili, abychom sbírali, abychom se připravovali.

• Sklizeň ovoce:

  • Jablka: Odrůdy jako 'Rubín', 'Golden Delicious', 'Jonagold' jsou ideální na uskladnění, mošty, džemy i koláče. Důležité je je pečlivě třídit a skladovat v chladu a temnu, aby vydržela co nejdéle.
  • Hrušky: 'Konference' nebo 'Hardyho máslovka' jsou skvělé. Ideální na přímou konzumaci, kompoty či povidla.
  • Vinná réva: Sklizeň pro výrobu vína či moštu. U nás v rodině se z odrůdy 'Modrý Portugal' vždycky dělalo červené, takové sametové.

• Sklizeň kořenové a okopaninové zeleniny:

  • Brambory: Je nutné je sklidit před prvními mrazy. Důležité je je nechat oschnout a uskladnit v tmavém, chladném (cca 4-6 °C) a větraném sklepě.
  • Celer: Bulvy se sklízejí v říjnu a listopadu. Lze je skladovat v písku ve sklepě, nebo zamrazit nastrouhaný.
  • Červená řepa: Sklizeň probíhá obvykle v říjnu. Vhodná k zavařování, pečení či do salátů. Skladuje se podobně jako brambory.

• Sklizeň plodové zeleniny:

  • Dýně: Sklízejí se, když mají tvrdou slupku a zaschlý stonek. Skladují se na suchém, chladném místě, nejlépe na polici, kde mají proudící vzduch.
  • Patizony a cukety: Poslední úroda se sklízí před mrazy.

• Další podzimní práce:

  • Zpracování úrody: Zavařování, sušení, moštování, kvašení zeleniny (zelí!). To je ten můj rituál.
  • Příprava zahrady na zimu: Úklid listí, rytí záhonů, zazimování rostlin.
  • Výsadba cibulovin: Tulipány, narcisy a hyacinty se sázejí právě na podzim, aby na jaře rozkvetly v plné kráse.
  • Sbírání ořechů a kaštanů: Pro lesní zvěř nebo pro naše vlastní pečení a tvoření. Ty z naší staré lísky jsou vždycky nejlepší.

Takže tak. Podzim, to je práce i radost, shon i klid. Je to čas, kdy se připravujeme na zimu, kdy ukládáme bohatství, které nám země dala. A v tom je krása, v tom je smysl.

Co se seje na podzim?

Podzimní výsev. Mrkev. Petržel. Ředkvičky. Salát. Cibule. Česnek je klíčový.

Půda je připravená. Studená, ale živá. Setí probíhá těsně před prvními mrazy. Semena přečkají zimu v zemi a na jaře vyraší s prvními paprsky. Získáš náskok.

Bílá netkaná textilie je nutnost, ne volba. Udrží vláhu a ochrání klíčky.

• Česnek: Sázet na konci října. Paličáky i nepaličáky. Odrůda 'Vekan' nebo 'Lukan'. Je to jistota. Sázím ho každý rok, 26. října, adresa mé zahrady je U Lesa 312, 538 21 Slatiňany.

• Špenát: Ideální pro podzim. Zvol odrůdu 'Matador'. Přežije pod sněhem. Na jaře je první na stole.

• Mrkev a Petržel: Pouze rané odrůdy. Karotka 'Nanteská 3'. Zaseješ teď, sklízíš dřív než ostatní.

• Salát: Kozlíček polníček. Hlávkový salát k přezimování, třeba 'Humil'. Potřebuješ odolné kusy.

• Cibule sazečka: Zimní odrůdy. 'Hiberna'. 'Radar'. Jdou hlouběji do země než na jaře. Zapomeň na mělké sázení.

Co mohu sázet na podzim?

Na podzim sázejte.

• Zelenina: Petržel. Ředkvičky. Salát. Cibule. Pastinák. Mrkev.
• Ochrana: Netkaná textilie. Před mrazy.
• Byliny: Levandule. Šalvěj. Mateřídouška. Jsou odolné.

Podzim je časem příprav. Nejen pro přírodu. Ale i pro zahrádkáře. Zelenina, která snese chlad. Má své místo. V záhonu. Byliny, které přečkají zimu. Sází se. Teď. Mráz je nepřítel. Textilie štít. Ochrana. Nutnost.

Kam jet v Česku na podzim?

Podzim v Česku? Vyberte si:

• Český Krumlov.
• Pálava.
• Krkonošský národní park.
• Adršpašsko-teplické skály.
• Lednicko-valtický areál.

Český Krumlov: Město zapsané do UNESCO. Krumlov v říjnu získá specifický, temnější odstín. Zámek Krumlov stojí dominantně. Vyhlídky od Mostu plášťového jsou úchvatné. Projděte se Latránem za soumraku. Jistota.

Pálava: Vinařská oblast. Podzimní sklizeň vrcholí, v Pavlově či Mikulově je ruch. Děvičky, zřícenina, nabízí výhled na Novomlýnské nádrže. Ochutnejte burčák, to je povinnost. Žádné kompromisy.

Krkonošský národní park: Hory. Zlatavé listí na svazích, ostrý vzduch. Sněžka je volba pro silné. Doporučuji Labskou boudu pro klid. Cesta Obřím dolem je výzva, odměna – Sněžné jámy. Síla.

Adršpašsko-teplické skály: Skalní města. Labyrinty, ticho, mlha. Velký vodopád teď má sílu. Projděte okruh k Jezírku; je to zážitek. Vstup je zpoplatněn. Bez pochyb.

Lednicko-valtický areál: Lednický zámek, Valtický zámek. Podzim dá areálu majestátní klid. Minaret uprostřed krajiny je unikát. Projížďka zámeckým parkem na kole je ideální. Navštivte Dianin chrám. Majestát.

Kam se jezdí na podzim?

Kam se jezdí na podzim k moři? Keňa, Puerto Vallarta (Mexiko), Tenerife (Kanárské ostrovy), Bahrajn, Senegal, Holguín (Kuba), Gran Canaria (Kanárské ostrovy), Phu Quoc (Vietnam).

Jako každý podzim, i letos mě přepadá ta tíha. Listí žloutne, ranní mlhy se vlečou a zatahuje se. Vzpomínám si, jak mi loni na konci října fakt cvakaly zuby, když jsem šel ráno ven s Benem, mým labradorem. Bláto všude. V tu chvíli jsem věděl, že potřebuju pryč, aspoň na týden.

V listopadu jsem se s kamarádkou Evou rozhodl pro Gran Canarii. Let z Prahy byl ok, klasika. Ale ten pocit, když vystoupíš z letadla v Las Palmas? Najednou teplo, vzduch voněl jinak, slaný s nádechem exotiky. Okamžitě jsem shodil svetr, co jsem si ráno navlíkl u nás.

Ubytovali jsme se v malém apartmánu v Meloneras. Hned druhý den ráno jsme šli na pláž Maspalomas. Byla to paráda! Slunce hřálo do kůže, písek byl ještě teplý z včerejška. Jen tak ležet, poslouchat vlny a vědět, že doma prší... To je k nezaplacení.

Večery byly taky super. Chodili jsme na večeře do malých restaurací, kde dělali skvělé čerstvé ryby. Pamatuju si jeden večer v Puerto Mogán, jak jsem si dal grilovanou pražmu s kanárskými bramborami a zeleným mojo omáčkou. Chuť mi ještě teď tančí na jazyku.

Vůbec nejlepší bylo, že člověk nemusel řešit, co na sebe. Šortky, tričko, prostě pohoda. Žádné vrstvení, žádné věčné přemýšlení nad tím, jestli mi nebude zima. Ta svoboda je pro mě klíčová, zvlášť když jsem takhle přepracovaný z podzimního návalu v práci.

Už jsem přemýšlel i o jiných destinacích. Tenerife je prý podobné, ale s tou horou Teide má zase jiné kouzlo. Kamarádka nedávno byla na Fuerteventuře a nadšeně vyprávěla o nekonečných plážích a surfování. Je to furt ta samá oblast, ale každý ostrov má svůj šmrnc.

Nebo Kuba, to je sen. Ségra byla předloni v Holguínu a její fotky z bílých pláží, tyrkysové vody a starých aut mě úplně dostaly. Říkala, že to byl zážitek na celý život, ta atmosféra, hudba, tanec. Jen se bojím té cesty, je to přece jen dost daleko.

Keňa nebo Senegal mě lákají kvůli divočině, to je zase úplně jiný level. Představa safari a pak relax u moře... to zní jako dokonalá kombinace pro někoho, kdo hledá víc než jen pláž. Ale to je spíš takový dlouhodobý plán, teď na to nemám čas ani peníze.

Podzimní útěk k moři pro mě není luxus, ale nutnost. Potřebuju si dobít baterky, než přijde ten pravý, tmavý zimní splín. Tyhle cesty mi dávají sílu překonat to nejhorší období roku. Pocit tepla a slunce je prostě léčivý. Neskutečně!

Informace k vybraným destinacím na podzim:

• Kanárské ostrovy (Tenerife, Gran Canaria):

  • Ideální teplota: Kolem 25 °C, moře má 20-22 °C.
  • Doba letu z ČR: Přibližně 4,5 – 5 hodin.
  • Proč na podzim: Stabilní počasí, méně davů než v létě, ale stále vše otevřené.
  • Aktivita: Ideální pro pěší turistiku, cyklistiku a vodní sporty.

• Kuba (Holguín):

  • Konec deštné sezóny: Listopad je začátek suchého období.
  • Teploty: Kolem 28-30 °C, moře teplé.
  • Nutnost: Vízum (turistická karta), cestovní pojištění.
  • Zážitek: Krásné pláže, kubánská kultura, rum a doutníky.

• Keňa:

  • Období: Po "krátkých deštích" (říjen/listopad), začátek zelené sezóny.
  • Kombinace: Safari (např. Masai Mara) a následný relax na pláži (např. Diani Beach).
  • Očkování: Konzultace s lékařem, často žlutá zimnice a antimalarika.
  • Příroda: Pozorování zvířat, korálové útesy pro potápění.

• Vietnam (Phu Quoc):

  • Začátek suché sezóny: Od konce října/listopadu, ideální čas.
  • Teploty: Stabilní, kolem 30 °C, voda kolem 27 °C.
  • Pro koho: Milovníci klidu, krásných pláží a vietnamské kuchyně.
  • Co zkusit: Návštěva pepřových plantáží, výroba rybí omáčky, národní park.

• Mexiko (Puerto Vallarta):

  • Konec hurikánové sezóny: Listopad je bezpečnější.
  • Teploty: kolem 28-30°C, oceán teplý.
  • Proč: Kombinace pláží, historie, kultury a skvělé gastronomie.
  • Aktivity: Vodní sporty, výlety do džungle, poznávání starého města.

• Bahrajn:

  • Ideální počasí: Podzim a zima, kdy teploty klesnou pod extrémní letní horka.
  • Moderní arabský stát: Luxusní resorty, pouštní krajina, Formule 1.
  • Kultura: Džamijní mešita, Bab Al Bahrajn, archeologické naleziště Qal'at al-Bahrain.
  • Nákupy: Tradiční súky a moderní nákupní centra.

• Senegal:

  • Konec deštného období: Od listopadu suchá a slunná sezóna.
  • Teploty: Kolem 25-30 °C, příjemné.
  • Exotika: Pestrobarevné trhy, africká kultura, růžové jezero Lac Rose.
  • Pláže: Relax na pobřeží, rybářské vesničky.

Kam jet na podzimní prázdniny?

Podzimní prázdniny u moře? Jasně, proč si na chvíli neodletět z té coming-of-age šedi do sluncem zalitého ráje. Představte si: místo listí vám pod nohama šumí písek a místo sychravého větru se o vás opírá teplý vánek. Jako když se podzim rozhodne, že si vezme dovolenou v předstihu a všude s sebou nese jen to nejlepší – teplo a dobrodružství.

Kam tedy vyrazit, aby vám podzimní prázdniny utkvěly v paměti víc než ta otravná písnička v rádiu?

• Egypt: Země pyramid, kde si můžete udělat selfie s faraony a přitom si užívat teplot, co připomínají jaro. Ne, fakt, v říjnu a listopadu tam bývá nádherně, ne jako v létě, kdy se potíte jen při pohledu na slunce.
• Spojené arabské emiráty: Tady si můžete splnit sny o nekonečných nákupních centrech, futuristické architektuře a pouštních dobrodružstvích. Dubai a Abú Dhabí vám ukážou, co znamená "rozmazlování" v globálním měřítku.
• Kapverdy: Africký ráj, který vás okouzlí svou autentickou atmosférou a nekonečnými plážemi. Je to jako objevit ztracený kontinent, kde čas plyne pomaleji a starosti se rozpustí v oceánu.
• Řecko (Kréta): Sluncem zalité Kréta je sázka na jistotu. Můžete se toulat antickými památkami, nasávat místní kulturu a večer si dát něco dobrého k jídlu s výhledem na moře. Klasika, která nezklame.
• Itálie (Sicílie): Sicílie je jako kuchařský degustační lístek – historie, kultura, úžasné jídlo a pořádné dávka slunce. Vesuv vás možná vyleká, ale Etna vás jen pozve na šálek kávy (nebo spíš lávu).
• Omán: Prosluněný sultanát, který nabízí neuvěřitelnou směs tradiční kultury a moderního luxusu. Je to jako vstoupit do pohádky z Tisíce a jedné noci, ale s lepším Wi-Fi připojením.

A pro ty, co chtějí klidnější variantu, nebo plánují s dětmi, Kanárské ostrovy jsou už léta stálicí. Tamní „věčné jaro“ vám dovolí zapomenout, že venku už začíná foukat.

Doplňující informace:

• Nejlepší měsíce: Většinou se bavíme o říjnu a listopadu. V prosinci už to může být chladněji, ale pořád lepší než u nás.
• Kromě výše zmíněného: Nezapomeňte na Maroko, kde zažijete pravý Orient, nebo na ostrovy jako Malta či Kypr, které jsou sice menší, ale nabízejí spoustu historie a příjemné počasí. Pokud byste chtěli něco exotičtějšího, Jihoafrická republika je na podzim v plném proudu jara, ale tam už je to jiná cenová kategorie a doba letu.
• Proč právě moře? Jednoduše, podzimní prázdniny jsou skvělou příležitostí, jak si doplnit vitamín D a dobít baterky před zimou. A mořský vzduch je stejně prospěšný jako šálek silné kávy pro produktivitu.

Kam na výlet na podzim ve Středočeském kraji?

Podzimní výlety Středočeský kraj: Křivoklátsko pro barevné lesy a mlhu. Kutná Hora pro melancholickou atmosféru. Kokořínsko kvůli skalním útvarům v podzimním světle. Hrad Český Šternberk nad řekou Sázavou. Průhonický park pro fotografy, UNESCO.

Bylo to loni v říjnu. Jedno z těch prvních fakt studenejch rán. Mlha jak mlíko, zalezlá v údolí Berounky, fakt kosa. Vstával jsem ještě za tmy, v 5:30, abych tam byl na východ slunce. Jmenuju se Tomáš, je mi 34 a bydlím na Praze 6. Potřeboval jsem vypadnout.

Jel jsem sám, jen já a kafe v termohrnku. Ta cesta po starý karlovarský byla úplně prázdná. Když jsem zaparkoval u Skryjských jezírek, bylo naprostý ticho. Jenom ten vlhkej, studenej vzduch a vůně mokrýho listí. To je vůně, na kterou se těším celej rok.

A pak to přišlo. Slunce se začalo drápat přes horizont a ta mlha se začala trhat. Lesy na Křivoklátsku byly v plným ohni. Oranžová, rudá, žlutá. Všechny barvy. Ten kontrast s tou šedou mlhou dole, to bylo... wow. Prostě wow.

Celý dopoledne jsem se tam jen tak toulal. Nikde nikdo. Slyšel jsem jen praskání větví pod nohama a vlastní dech. Ten pocit absolutní svobody a klidu, to se nedá popsat. Člověk si vyčistí hlavu jako nikde jinde. Fakt. Tohle žádný město nedá.

• Co si vzít s sebou (moje osvědčená výbava):

  • Pořádný boty. Ne tenisky. Pod listím jsou kameny a kořeny a je to kluzký.
  • Termoska s horkým čajem nebo kávou. Záchrana, když promrznete.
  • Foťák. I mobilem. To podzimní světlo je magie, hlavně ráno a k večeru.
  • Náhradní ponožky. Kdyby náhodou.

• Moje oblíbená místa, kam se vracím:

  • Vyhlídka Máj: Klasika, ale na podzim je bez davů a ta řeka v mlze... to je něco.
  • Lomy Amerika: Ta tyrkysová voda a žlutý listí kolem. Je to trochu kýč, ale funguje to pokaždý.
  • Okolí hradu Kokořín: Ne přímo hrad, ale ty lesy a skály kolem. Máchův kraj v podzimním kabátě. Pískovcové skály vypadají v tom tlumeném světle skvěle.

• Na co bacha:

  • Brzká tma. Den je krátkej, v lese je tma hned. Plánujte si cestu zpátky s rezervou.
  • Kluzký listí a kořeny. Zní to jako blbost, ale už jsem se na tom pěkně natáh. Zvlášť z kopce.
  • Myslivci. Je lovecká sezóna. Reflexní prvky na batohu nebo bundě nejsou od věci.