Jak dlouho trvá cesta z Česka do Švýcarska?

Jak dlouho trvá průměrná cesta z Česka do Švýcarska?

Hele, Švýcarsko, to je taková moje srdeční záležitost, úplně miluju ty jejich hory. Vždycky když přemýšlím o cestě do Švýcarska, vybaví se mi, jak jsem tam letěl loni, přesně to bylo 15. července, z Prahy do Curychu, to je taková ta nejoblíbenější trasa vůbec.

Ta doba letu Švýcarsko z Prahy je fakt blesková, jeden směr mi trval tak hodinu a dvacet šest minut, ani jsem se nestačil nudit. Přiletěli jsme na Letiště Curych, což je mimochodem fajn místo.

A těch aerolinek, co tam létají, je snad šestnáct. Takže máš docela na výběr, což je super. Já jsem si tehdy vybral Swiss, tak nějak mi sedla nejlíp.

No a ty ceny letenek do Švýcarska, to je kapitola sama pro sebe, že jo. Pamatuju si, že mě ten zpáteční let tenkrát vyšel na deset tisíc sedm set sedmdesát osm korun. Není to zrovna zadarmo, ale za ty výhledy z letadla a pak tu čokoládu, to prostě stojí.

Když se letí nad těmi Alpami, to je vážně úžasné. Vždycky si připadám tak nějak malinký, ale zároveň ohromený, jak je ta příroda nádherná. Tyhle lety z České republiky do Švýcarska jsou prostě zážitek.

Jak dlouho trvá cesta vlakem z Prahy do Curychu?

No jo, cesta z Prahy do Curychu vlakem, to je taková malá expedice, co? Záleží, jestli máte náladu na maraton nebo spíš na takový rozvážný, lehce nudný výlet, co zabere víc času než vaření večeře pro deset lidí. Oficiálně to vychází na nějakých deset hodin a pár minut, zhruba to samé, co trvá naučit se hrát na housle jen tak z hecu. A to je ještě pohoda, protože když narazíte na víkend nebo svátek, tak se to může protáhnout na věky věků, jako když čekáte, až si vaše babička vzpomene, kde nechala ty staré fotky.

A víte co je sranda? Že tenhle dobrodružnej přesun se dá sehnat už od 740 kaček, a to ještě pod taktovkou borců z Deutsche Bahn! To je jako najít poklad v popelnici, skoro by se chtělo říct.

Tady pár detailů, abysme se neplácali v bahně:

• Délka trati: Máte před sebou asi 526 kilometrů dobrodružství. To je víc, než kolik kroků uděláte, když se ztratíte v nákupním centru.
• Kdy se to protáhne?
  • Víkendy: Jako když čekáte na pošťáka, co nese slíbenou zásilku.
  • Sváátky: To je pak jako když se snažíte dostat na záchod ve státní svátek, prostě fronta a zdržení.
  • Běžné dny: To je taková ta "klidnější" varianta, ale pořád dost dlouhá na to, abyste si stihli přečíst celou Bibli, i když vám to asi moc nepomůže.

Proč je to taková paráda?

No, je to přece jenom vlak. Žádný stres s letištěm, žádné tahání se s kufry jako s mrtvolou. Prostě si sednete, mávnete na pozdrav a necháte se unášet krajinou. Teda, pokud vám cestou nezačne hrát nějaká otravná reklama, jako když vám hraje kolovratek za uchem.

Co se dá dělat během téhle jízdy?

• Koukat z okna: Krajina se vám obmění jako sýrový talíř na párty. Od českých kopců po švýcarské sjezdovky.
• Číst: Kniha, co jste si slíbili přečíst už před rokem. Teď je ten správný čas.
• Spát: Jako medvěd v brlohu, akorát s tou výhodou, že vás nebudí lovci.
• Jíst: Vlastní zásoby, nebo co zbylo z last minute nákupu. Ale pozor, ať vám to neukradne nějaký spolucestující, co vypadá, že neměl co jíst od minulé Velké Moravy.
• Přemýšlet o životě: Jako filozof po skleničce kořalky. Všichni to známe.

Doprava a ceny:

Jak už jsem zmínil, Deutsche Bahn to umí i za 740 Kč. To je skoro zadarmo, ne? Jako když vám v trafice dají žvýkačku zdarma k novinám. Ale pozor, tohle jsou takové ty akční ceny, co bývají jenom pro ty, co mají kliku nebo se narodili ve správný den. Je dobrý si to zkontrolovat na nějakých těch webových stránkách, kde porovnávají ceny, ať pak nekoukáte jak vyoraná myš, když vám to ukáže pětkrát tolik.

Další drobnosti, co se můžou hodit:

• Rezervace místa: Pokud nechcete stát v uličce jako sardinka, je dobré si místo radši rezervovat.
• Jídlo a pití: Vlaky bývají občas dražší než na Václaváku, tak si radši něco s sebou.
• Zavazadla: Berte si s sebou jen to nejnutnější, ať to nemusíte tahat jako kříž na zádech.

Takže, jestli máte chuť na takový pořádný kus cesty a nechcete se honit, tak vlak z Prahy do Curychu je pro vás jak dělaný. Je to taková ta cesta, co si budete pamatovat. Ať už kvůli výhledu, nebo kvůli tomu, že jste si stihli během ní pustit celou sérii nějakého seriálu.

Jak se dostat z Česka do Švýcarska?

Vlakem, noční. Praha – Curych. V Praze nastoupíš večer, ráno jsi tam. Odpočatá.

• Přímý vlak: Bez přestupů.
• Pohodlí: Lůžka, lehátka.
• Časová úspora: V noci se to stihne.

Zpátky stejně. Dopolko v Praze.

Další možnosti:

• Letadlo, ale to je jiný svět. Hluk, spěch.
• Auto? To se táhne. Dlouho. Únavné.

Nejlepší je ten vlak. Klid. Ticho noci. Odjedeš a už tam jsi. V Curychu. Před rokem jsem tím jel. Vždycky jsem si říkal, že to takhle budu dělat. A fakt.

Kolik hodin trvá cesta do Švýcarska?

Cesta vlakem z Prahy do Curychu trvá minimálně 9 hodin 50 minut a zahrnuje nejméně 6 zastávek.

Devět hodin a padesát minut... To je fakt hodně, že jo. Skoro deset hodin. Člověk si na to musí vyhradit celý den. Nebo spíš celou noc, pokud jedeš nočním vlakem. Ty noční vlaky... Mají takovou zvláštní atmosféru. Všechno kolem spí, jen ty se vezeš tmou a světla za oknem jen tak probleskují.

Někdy si říkám, co všechno se za takovou dobu dá stihnout. Přečíst celou knihu? Poslechnout si desítky písniček, ztratit se v myšlenkách? Můj kamarád Pavel vždycky říkal, že to je čas na přemýšlení. Na to se srovnat se sebou. Zastávky utíkají jedna za druhou, ani si jich moc nevšimneš, když spíš.

Jsou to takové ty chvíle, kdy se člověk cítí... odpojený. Ale v dobrém slova smyslu. Prostě jsi tam, mezi tím vším, a zároveň úplně mimo. Cesta vlakem, ta má něco do sebe. I když je dlouhá. Curych, krásné město, ale ta cesta...

Různé způsoby, jak se tam dostat:

• Vlakem: Dlouhá jízda s přestupy. Obvykle přes Německo nebo Rakousko.

• Autem: Trvá taky kolem devíti, deseti hodin. Záleží na provozu, kolikrát si dáš kafe. Vidíš krajinu, což je fajn.

• Letadlem: Dvě hodiny a jsi tam. Ale pak ty cesty na letiště, čekání... takže ve výsledku taky skoro půl dne. Jen s jinými pocity.

Mám rád, když si můžu na takovou cestu vzít něco, co mě vtáhne. Knížku. Nebo si prostě jen tak koukat ven. Dívat se, jak se mění svět za oknem. Od české roviny až po ty kopce, co už značí Švýcarsko. Ticho ve vlaku, jen hučení kol.

To je pak jen na tobě, co s tím časem uděláš. Není to ztracený čas, nikdy. Jen jinak strávený. Každá ta cesta je takový malý příběh. Jen musíš vědět, jak ho poslouchat.