Jak je to v Německu s dálniční známkou?

Dálnice v Německu: Bez známky, ale s odpovědností

Německo se v mnohém liší od svých sousedů, a to i v otázce poplatků za používání dálnic. Na rozdíl od České republiky, Rakouska, Švýcarska či Itálie, Německo pro osobní automobily a motocykly dálniční známku nevyžaduje. To znamená, že se můžete po německých autobahnách prohánět bez nutnosti kupovat a lepivé známky na čelní sklo. Tento systém, byť vnímaný mnohými jako výhoda, je zároveň předmětem neustálé debaty o spravedlivém financování infrastruktury.

Nicméně, tato “zdarma” jízda není zcela bezplatná. Náklady na údržbu a výstavbu dálnic jsou zahrnuty v obecných daních, konkrétně v daních z pohonných hmot. Tím se platba za používání dálnic stává implicitní, rozloženou mezi všechny řidiče, nejen ty, kteří je používají.

Kde se tedy platba objevuje? Poplatky za používání dálnic se v Německu vztahují výhradně na nákladní automobily a jiná vozidla s maximální přípustnou hmotností přesahující 3,5 tuny. Tito řidiči používají systém elektronické mýtné, který se vypočítává dle hmotnosti vozidla, počtu najetých kilometrů a emisní třídy. Tento systém je kontrolován prostřednictvím elektronických systémů a sankce za neplacení jsou značné.

Je důležité zmínit i další aspekt, který se týká vjezdu do měst. Mnoho německých měst, zvláště těch s vyšším stupněm znečištění ovzduší, zavádí emisní plaketu (Umweltplakette). Tato plaketa, která se lepí na čelní sklo, dokazuje, že vaše vozidlo splňuje určité emisní normy. Bez této plakety může být vjezd do těchto zón zakázán a hrozí pokuta. Získaní emisní plakety je tedy klíčové, i když samotná jízda po dálnici s ní nesouvisí.

Závěrem lze říci, že jízda po německých dálnicích pro osobní automobily a motocykly je bez poplatků za dálniční známku, avšak financování dálnic je kryto jiným způsobem. Současný systém je předmětem diskusí a potenciálních změn, ale prozatím si řidiči osobních automobilů mohou užívat volný průjezd po ikonických německých autobahnách, s ohledem na emisní normy v městech.