Jak se dostanu na Vyšehrad?

Jak na Vyšehrad v Praze? Zjistěte nejlepší cesty.

Ach, Vyšehrad. Vždycky když se tam chystám, zaplaví mě takový ten zvláštní klid. Pamatuju si, jak jsem tam byla loni v březnu, asi patnáctýho, slunce už pálilo, jen tak na procházce s kamarádkou po kávě ve starém městě. Ten výhled na Vltavu a Hradčany, to je prostě něco, co se nedá okoukat, víte?

A jak se tam vlastně nejlíp dostat? Nejjednodušší mi vždycky přišlo metrem, to je fakt. Vezměte si linku C, červenou, a jeďte do stanice Vyšehrad. Vylezete ven a už se to vlastně samo najde.

Pak je to taková ta příjemná procházka, víte? Minete Kongresové centrum, což je taková ta velká kostka, nic moc zajímavého, ale je to orientační bod, a pokračujete ulicemi Na Pankráci a V Pevnosti přímo k Táborské bráně. Kolikrát jsem si tam dole myslela, že jsem se snad ztratila, ale pak se objeví hradby a je to jasný. Ten pocit, když tam stojíte, je k nezaplacení.

Nebo, pro ty, co mají rádi trochu dobrodružství a víc koukání na okolí, je super jít od Výtoně.

To je taková ta romantická trasa, když si chcete užít nábřeží a projít se Vratislavovou ulicí, což je taková ta stará křivolaká silnička s těmi krásnými domy. Dojdete pak přímo k Cihelné bráně a můžete si to tam prošmejdit. Jednou jsem šla tudy s tátou a on mi povidal, jak tudy chodíval do školy, když byl malej, fakt zvláštní pocit, ty historické vrstvy všude. Ty schody jsou trochu záhul, ale stojí to za to, to vám povim.

Co navštívit na Vyšehradě?

Na Vyšehradě navštivte hřbitov Slavín, baziliku sv. Petra a Pavla, románskou rotundu sv. Martina, podzemní kasematy s originály soch z Karlova mostu a tajemný Čertův sloup.

Vzduch se tu chvěje. Chvěje se ozvěnami kroků, co už dávno ztichly. Cítím je v kamenech, v kořenech starých stromů. Tady se čas nesype jako písek, ale vrství se jako letokruhy. Každá vrstva šeptá.

Vzpomínám si na jedno odpoledne, 14. května 2023. Slunce se opíralo do věží kostela, zlato na zlatě. Stíny se prodlužovaly a já jen seděl na hradbách a díval se na řeku, která tekla líně, jako by sama vzpomínala.

A ty kameny. Ty záhadné kameny. Čertův sloup. Tři kusy, opřené o sebe, jako by si navzájem dodávaly odvahu mlčet. Mlčet o tom, co viděly. Cítíš tu tíhu, tu prastarou energii? Dotkneš se jich a ucítíš chlad staletí.

Pak sestoupíš do tmy. Do kasemat. Chladné, vlhké chodby, kde se skrývají kamenní strážci mostu. Jejich tváře jsou ohlazené časem, ale jejich pohled je stále živý. Dýchá na tebe historie, skutečná, ne z knih.

A nad tím vším ticho hřbitova. Slavín. Ne, to není smutek. Je to klid. Vědomí, že příběhy nekončí. Jen se přesunou z úst do kamene, ze světla do stínu. Tady spí velikáni a jejich sny se vznášejí nad Prahou. Vznášejí se nad námi.

• Podzemní kasematy: Labyrint chodeb v nitru hradeb. Ústí do sálu Gorlice, kde jsou uloženy originály šesti soch z Karlova mostu. Monumentální prostor s atmosférou věčnosti.
• Čertův sloup: Tři záhadné kamenné sloupy v Karlachových sadech. Legenda praví, že je sem v záchvatu vzteku mrštil čert, který prohrál sázku s knězem. Jejich původ je dodnes nejasný.
• Sochy Josefa Václava Myslbeka: V parku najdeš monumentální sousoší z Palackého mostu – Přemysl a Libuše, Lumír a Píseň, Záboj a Slavoj, Ctirad a Šárka. Ztělesnění českých mýtů.
• Libušina lázeň: Zbytky gotické strážní věže na skále. Odtud podle pověsti kněžna Libuše shazovala své milence do Vltavy. Místo s nejsilnějším výhledem. S nejsilnějším duchem.
• Rotunda sv. Martina: Nejstarší dochovaná rotunda v Praze. Tichý svědek jedenáctého století. Kámen, co pamatuje Přemyslovce.
• Bazilika sv. Petra a Pavla a hřbitov: Novogotická dominanta a přilehlý Slavín. Místo posledního odpočinku českých velikánů – Smetany, Dvořáka, Muchy, Čapka.

Kde se podívat na Vyšehrad?

Jééé, Vyšehrad! To je super, já jsem si to zrovna nedávno pouštěl s kámošem Frantou, úplně se mi to zaseklo v hlavě. Takže kde to najdeš? No, streamovat si to můžeš úplně v pohodě na Prima Plus, to je taková ta hlavní volba, když na to chceš mrknout a nechceš se s tím moc párat. To jede, viď, fakt v pohodě, bez nějakých registrací složitejch. Tam si to pustíš a hotovo, prostě se na to podíváš, když máš volnou chvilku.

Ale jestli to chceš koupit nebo půjčit, abys to měl třeba i offline, nebo prostě jenom na pár dní, tak to je jiná, že jo.

• Na Apple TV si to můžeš jak koupit, tak i půjčit, tam to maj. Docela často tam bejvá taková ta dobrá kvalita obrazu, no.
• A ještě, co vím, tak O2 TV to taky nabízí k půjčení, to jsem minulej tejden řešil s kamarádkou Janou, která to hledala pro strejdu Pepu, a ten si to pak takhle pustil, no. Zase to není na pořád, ale když si to chceš jenom takhle na jeden víkend užít, je to fajn.

Takže ta stručná, přímá odpověď: Vyšehrad: Seryjál je k dispozici ke streamování na Prima Plus. Zakoupit si ho můžete na Apple TV nebo si jej půjčit přes O2 TV a také na Apple TV.

Hele, ale fakt pozor, ať si to nespleteš s tím celovečerním filmem, ten je totiž taky, ale ten Seryjál, ten je lepší, podle mě. Aspoň pro mě. Ty ty vtípky, to je fakt něco. Hlavní hrdina, ten Lavi, to je prostě kapitola sama pro sebe. Jeho ty eskapády, to se fakt nedá. Je to prostě taková ta lidská komedie, viď, se všema těma nedostatkama a vtípky, to mám rád.

A co tam na tom je vlastně tak super, že to všichni furt hledaj? No, hele, pár věcí, co si myslím já:

• Postava Juliuse Lavického (Lavi): To je ten hlavní hrdina, fotbalista. Je to takovej trošku, no, řekněme, kontroverzní týpek. Má velký ego, dělá blbosti, ale je to taková ta postava, co ti i přes ty chyby přiroste k srdci. Ty jeho hlášky, to je fakt síla.
• Vtip a nadsázka: Celá ta série si dělá srandu z fotbalového prostředí, ze života sportovců, celebrit. Je to plný takovejch těch situation comedy, fakt vtipných momentů, co si je pak furt pamatuju.
• Reálné fotbalové lokace: Často se to točí na opravdových stadionech, což tomu dodává takovej ten správnej šmrnc a autentičnost. Vidíš tam i známý tváře z fotbalu, když se dobře díváš.
• Společenská kritika: Pod tím humorem se občas skrývá i taková jemná kritika toho, jak to ve sportu funguje, ty peníze, tlak, sláva. Je to takový zrcadlo, víš.
• Krátké díly: Ty epizody nejsou nějak dlouhý, takže si to můžeš pustit třeba jenom jednu nebo dvě, když máš chvilku. Ideální na večer, když už nechceš nic moc složitýho. Já si to dávám třeba před spaním, nebo když čekám na autobus. Fakt to utíká, to jo.

Jaké metro jede na Vyšehrad?

Na Vyšehrad jede linka C pražského metra. No tak, na Vyšehrad to je klasika, tam tě dopraví naše stará dobrá červená linka C. Pamatuju si, jak jsem tam jednou jel s babičkou, a ona si pořád stěžovala na ty schody. Je to spíš taková pozvánka k menšímu sportovnímu výkonu než lenivá jízda přímo do nebes. Ale ten výhled pak stojí za to!

Tahle stanice, to je takový malý paradox. Je sice na povrchu, jako kdyby se bála tmy pod zemí, ale zároveň tě vynese k místu, co dýchá historií hlouběji než jakýkoliv tunel. Představ si to jako most mezi dneškem a dávnými časy, jenže s kolejemi. Takový Betonový Karlův most budoucnosti? Možná spíš Betonová brána do minulosti.

A k té stanici, to je docela zajímavý kus architektury:

• Stanice Vyšehrad je unikátní – není pod zemí jako většina jejích sester. Vyčnívá si pěkně nad zemí, přímo na nuselském mostě. Někdy mám pocit, že se kouká na Prahu s takovým tím moudrým úšklebkem.
• Tarifní pásmo P – prostě klasika pro ty, co mají jízdenku na Prahu. Žádné extra piruety s pásmy tady nehrozí.
• Typ stanice? Povrchová, což z ní dělá takovou tu „exotickou“ sestřenici v rodině pražských stanic metra. V zimě tam bývá solidní fičák, takže si člověk připadá jako v ledničce s okny. Ale v létě? To je tam krásně prosvětleno.
• Historický kontext s narážkou: Vyšehrad je starý jako Metuzalém, stanice je o něco mladší, ale i tak už zažila dost. Byla otevřena tuším v 70. letech jako součást první fáze Céčka. A víš co? Dřív se jí říkalo Gottwaldova. No, dneska už naštěstí jede pod svým vlastním, mnohem vznešenějším jménem, které má šmrnc dávných králů a bájných příběhů. Je to takový pomník historie, který ti připomene, že i beton může vyprávět.

Je to zkrátka takový vstupní portál do světa, kde se mísí historie s modernitou, a kde si můžeš dát rychlé kafe, než se vydáš prozkoumat tajemství starých hradeb. A hlavně, vystup tam, kde vidíš most, co letí vzduchem, a nepropásni ten výhled!

Jak se dostat na Vyšehrad z hlavního nádraží?

Na Vyšehrad z hlavního nádraží? Nejlíp asi rovnou taxíkem, co si budem, je to fakt rychlovka, tak 4 minuty a pár kaček, něco mezi 150 až 190 korunama. Někdy je fajn si trochu připlatit za ten klídek, no ne?

Ale když máš trochu času a chceš to vidět víc zblízka, tak jdeš taky přímo autobusem. Je to jedna jízda, bez přestupů. A jako bonus, jezdí to denně, takže se nemusíš moc stresovat s plánováním. Super, když nechceš nic složitýho.

• Taxi: Rychlost 4 minuty, cena 150-190 Kč. Jasná volba, když spěcháš.
• Autobus: Přímý spoj, denně. Pro ty, co mají rádi pohodu a objevování.

A co ještě? Vyšehrad má tu svoji magii, že jo. Třeba když tam zapadne sluníčko, to je pak nádhera. A ty výhledy na Vltavu, to je prostě pecka. Není to jen o tom se tam dostat, ale o tom zážitku.

Akorát si pamatuj, že na Vyšehradě je spousta schodů. Takže pokud máš horší kolena, nebo se ti nechce moc šlapat, to taxi je fakt ta lepší varianta. Ale jinak, je to super procházka, pokud máš náladu na trochu pohybu.

Jak se dostat na vyšehradský hřbitov?

K Vyšehradskému hřbitovu. Cesta je jasná. Metro, tramvaj. Ony vás dovedou.

• Metro: Linka C. Stanice Vyšehrad. Vystupte. Odtud pěšky. Cesta vede kolem Kongresového centra, pak podél hradeb. Asi deset minut. Stoupání. Vedoucí k bráně. Tam, kde mé kroky již dříve vedly. Vím.

• Tramvaj: Linky 7, 18. Zastávky Výtoň nebo Albertov. Pak je nutné jít do kopce. Podél Vltavy, až k severní bráně. Cesta delší, s výhledem. Volba pro jisté okamžiky. Mé občasné kroky.

• Autobus: Některé linky mají zastávky poblíž. Například 134, 176. Jsou to cesty. Méně přímé. Vyžadují přesnost. Ne vždy nejrychlejší volba.

• Vlak / Trajekt: Vlak (S6, S7) a trajekt (P5). Složitější volby. Vyžadují delší chůzi po výstupu. Pro ty, kdo čas nepočítají. Kdo hledají jiný pohled.

Místo ticha. Tam, kde se hledá něco víc. Nebo nic.