Jak začít chodit na tury?

Jak začít s turistikou? Tipy pro začátečníky a vybavení na hory?

Takže, chceš začít s turistikou, jo? Super nápad! Ale jak na to, aby to neskončilo tím, že tě všechno bolí a nechceš už nikdy vidět kopec? Mám pro tebe pár tipů z vlastní zkušenosti, něco, co mi fakt pomohlo.

Začni pomalu, fakt. Nechci, abys hned první den vyrazil na Sněžku. Zkus si vybrat kratší trasy, třeba nějakou okružní cestu kolem rybníka nebo lesem. Já si pamatuju, jak jsem v květnu, myslím že to bylo 2018, šel poprvé na takovou "túru" kolem Máchova jezera. No, myslel jsem, že umřu! Ale pak už to bylo jen lepší.

Chůze je sice fajn, ale s batohem a do kopce je to úplně něco jinýho. Tělo si prostě musí zvyknout. Jo a ty klouby... Au. Ze začátku mě kolena bolela jak čert. Ale postupně si zvyknou, neboj.

A vybavení? Nepotřebuješ hned profi boty za pět litrů. Stačí pohodlné botasky s pevnou podrážkou. Ale investuj do kvalitních ponožek, to se vyplatí. V létě se mi osvědčilo i funkční triko, to odvádí pot a necítíš se jak prase. No a batoh? Ze začátku stačí malej, třeba ten, co máš na kolo. Já si koupil svůj první turistický batoh až po pár měsících, stál mě tehdy asi 800 Kč v Decathlonu.

Jak začít s horskou turistikou?

Jak začít s touhle srandou s horama? No, hele, nejdřív zkontroluj, jestli máš boty, co ti neudělaj z nohou sekanou. A pak si najdi nějakej kopec, co nevypadá jako Mount Everest. Zkus to jako já, první výšlap na Petřín. Vsadím se, že cestou potkáš víc turistů než kamzíků.

• Trasy? Google ti poradí. Je to jako s receptem na bábovku, jen místo mouky máš kameny. A místo trouby... hory.
• Klub? To je jako sraz anonymních workoholiků, jen místo kávy se pije čaj z termosky.
• Vybavení? Hlavně foťák. Musíš mít důkaz, žes tam byl. Jinak ti nikdo neuvěří, že jsi dobrovolně šel do kopce.
• Boty? Nebrat lodičky. Nebuď blázen.
• Počasí? Sleduj radar. Nechceš přece, aby ti hromy a blesky tleskaly za výkon.

A nezapomeň na mapu! I když máš GPS, papír je papír. Můžeš si s ním zatopit, když zmokneš a bude ti zima. (Ne vážně, nedělej to, zahoříš.)

Co s sebou?

• Svačina. Energie se hodí. Třeba řízek v housce. Jo, a nezapomeň na hořčici.
• Voda. Lepší než pivo. (Ale jen o chlup.)
• Lékárnička. Pro případ, že bys si chtěl hrát na Ramba a pak zjistil, že jsi spíš Míra Dušín.
• Dobrá nálada. Bez ní je i Matterhorn jen hromada kamení.

Pro pokročilé:

• Nauč se, jak se chodí s hůlkama. Vypadá to sice jako lyžování na suchu, ale šetří to kolena. (Moje kolena by mohla vyprávět.)
• Studuj lavinové nebezpečí. Protože nikdo nechce být překvapen sněhovou lavinou. To je jako, když se ti splaší pračka.
• Nezapomeň si s sebou vzít dobrou knížku. Protože někdy je lepší číst, než se dívat na to, jak se ostatní potí do kopce. (Čti ale až nahoře, ať nezakopneš.)
• Hlavně se u toho bav! A když tě to přestane bavit, tak se vrať dolů. Někdy je gauč nejlepší kopec na světě.
• Nechávej za sebou jen stopy, ne odpadky. To je jako když jdeš na návštěvu. Taky si po sobě uklidíš. Ne?

A kdyby něco, volej Horskú službu. Mají tam fajn kluky a holky. A hlavně, znají ty kopce líp než ty svoje boty. Ahoj!

Jak začít chodit?

Chceš chodit? Tak jdi.

• Čas: Nečekej na pondělí. Teď.
• Tempo: Zvol si to svoje. Nepřeceň se.
• Terén: Začni snadno. Pak přidej. Ať to bolí správně.
• Protažení: Nevynechávej. Jinak skončíš s bolestí.

Chůze není jen pohyb. Je to strategie.

Kam v Česku na túry?

Tůry v Česku? Hm... kam vlastně?

• Jeseníky: Praděd jasná volba, ale co takhle Břidličná hora? Méně lidí, lepší výhledy!
• Krkonoše: Sněžka? Fajn, ale davovka. Zkusit třeba Labský důl?
• České Švýcarsko: Pravčická brána je must-see, ale co Edmundova soutěska? Mě tam vždycky prší.
• Beskydy: Pustevny a Radhošť klasika, co Lysá hora? Brrr, to je ale kopec!
• Jizerky: Riegrovka je fajn, ale moc lidí. Co třeba na Smrk? To je výzva.
• Český ráj: Prachovský skály jsou krásný, ale narváno. Hruboskalsko? Jo!

Prostě kamkoli, kde není moc lidí! Co já vím, Hřensko? Nebo Děčínský Sněžník? Bože, zase se ztrácím v myšlenkách...

• TIP: Koukni na mapy.cz, tam se dají najít super trasy a hlavně vidíš i fotky od ostatních.
• Jo a nezapomeň na pořádný boty! Ty moje už se rozpadaj, ach jo...
• DŮLEŽITÉ: Vždycky si nabij telefon a měj powerbanku! Už jsem se párkrát ztratil.
• Nezapomeň na jídlo a pití! To je základ. Jinak jsi v háji.
• Nechoď sám do hor, co když se ti něco stane?
• S sebou lékárničku a alespoň základní vybavení, nikdy nevíš!
• Pečlivě sleduj počasí, to se v horách dokáže rychle změnit.
• Kdyby něco volej 112.

Co si vzít s sebou na túru?

Jo, túra... co s sebou? Vzpomínám si na ty časy, když jsme s dědou chodili na Brdy. Měl vždycky zvláštní batoh, takovej zelenej, s kapsama všude.

• Voda. To je jasný. Bez vody nikam. A hodně. Fakt hodně. Radši víc, než míň.
• Boty. Ach jo, boty. To je věčný téma. Hlavně pohodlný, prošlápnutý. Žádný nový boty na túru. To je peklo. A ponožky funkční, ty dělaj hodně. Mám jedny od Vočka z Decathlonu.
• Oblečení. Vrstvy, jo. Jako cibule. Ráno zima, odpoledne pařák. Klasika. Mikina, bunda, triko. Záleží kam.
• Slunce. Brýle a krém. I když je pod mrakem, opaluje to. Zkušenost. Kdysi jsem se spálil v Krkonoších.
• Jídlo. Něco malýho do kapsy. Tyčinka, oříšky. A pak něco pořádnýho do batohu. Sendvič, ovoce. Co máš rád.
• Batoh. To je jasný, do čeho to všechno nacpeš? Hlavně ať ti sedí na zádech. Zkus si ho naplnit a projít se s ním, než vyrazíš.
• Lékárnička. Pro jistotu. Náplast, obinadlo, něco na bolest. Vždycky se něco může stát.
• Mapa/GPS. I když znáš cestu, bloudit je snadný. Dneska už má každej mobil, takže appka se hodí. Ale mapa je mapa.

Jo a ještě...

• Nůž. Malej kapesní nůž. Vždycky se hodí. Na jablko, na klacek, na cokoliv.
• Čelovka. Kdyby se něco protáhlo. Tma v lese není sranda.
• Peníze. I když se dá platit kartou, hotovost se hodí.
• Doklady. Občanka, kartička pojištěnce.
• Hůlky. Pro někoho zbytečnost, pro mě ulehčení. Záleží, co máš rád.

A hlavně... dobrou náladu. Tu si s sebou musíš vzít vždycky. I když prší.

Proč je dobré jíst houby?

Houby? To je taková lesní masna pro vegetariány, ne? Plné proteinů, že by se i kulturista červenal. V sušených kouscích najdeš bílkovin víc než v proteinové tyčince pochybné kvality. A co teprve ty aminokyseliny! To je jak stavebnice Lego pro tvoje svaly. No a minerálky? To je jak lázeňská kúra pro tvoje tělo.

• Proteiny: Sušené houby – proteinová bomba. Třeba takové hříbky, ty by mohly hrát v posilovně.
• Aminokyseliny: Základní kameny života a svalů. Kdo by to řekl, že je najdeme v lese?
• Vitamíny: B, D, provitamin A – to je abeceda zdraví a houby ji umí od A do Z. Karoten, ten zase umí udělat barvu.

Recept na steak s houbami? To je jak balzám na duši pro masožrouta i pro toho, kdo občas rád zkusí něco jiného.

Jo a víš, že některé houby svítí? To je pak takový bio-disko v lese. Ne, vážně, to není vtip. A jestli ti po houbách vyroste třetí oko, tak mi dej vědět.

Jak se nazývá tělo hub?

Páni, to je otázka! Vzpomínám si, jak jsem se to učila na střední, v roce 2023, v biologii u paní profesorky Novákové. Bylo to na podzim, venku už padaly první listí a já se v tom učivu totálně ztrácela. Hlavu jsem si lámal s těmi houbovými vlákny, hyfy se jmenovala, že?

Stélka, to mi utkvělo v paměti. Představuju si ji jako takové rozvětvené, pod zemí se plazící síť.

A ta plodnice? To je to, co sbíráme v lese, co vidíme! To je jenom taková "špička ledovce", vlastně jen malá část celého organismu.

Odpověď: Tělo houby se nazývá stélka.

Myslím, že jsem si to ještě později ověřovala v nějaké encyklopedii hub, co mám doma. Byla to tlustá knížka s krásnými obrázky. Už nevím, jak se jmenovala, ale bylo tam všelijaké houby, i ty jedovaté. Hlavně jsem se snažila pochopit ten rozdíl mezi podhoubím a plodnicí, abych je v lese mohla lépe rozlišovat. A nikdy jsem nezapomněla, co je to stélka.

Co si obléct na houby?

Na houby se oblékám tak, abych minimalizoval riziko promočení. Prioritou je ochrana před vlhkostí, protože ta je pro houby klíčová – jak v půdě, tak ve vzduchu. Zkrátka, nepromokavá bunda a kalhoty jsou základ.

• Boty: Ideální jsou holínky, případně pevné boty s nepromokavou úpravou.
• Kalhoty: Funkční kalhoty nebo staré rifle, které nevadí ušpinit. Nohavice zastrčím do bot, abych se vyhnul klíšťatům a mokré trávě.
• Bunda: Nepromokavá bunda nebo pláštěnka je must-have. Gore-Tex je fajn, ale na běžné houbaření stačí i levnější varianta. Hlavně, ať nepromokne!
• Košík: Proutěný košík je nejlepší – houby se v něm nezapaří. A navíc to vypadá stylově!

Jo, a ještě jedna věc: Nikdy nezapomeň repelent. Klíšťata jsou potvory a nerad bych si z houbaření odnesl nějakou "suvenýr". A co se týče toho stylu, já na to moc nejsem. Hlavně ať je to praktické a pohodlné. Filozoficky vzato, houbaření je o spojení s přírodou, ne o módní přehlídce.