Jaká je nejmenší vesnice na světě?

Co je nejmenší město na světě?

Hmm… nejmenší město… to mě vždycky trochu zamrzí. Vždycky jsem si představoval něco… útulnějšího, víc… domácího. Ne takhle, jako nějaká turistická atrakce.

Hum, Chorvatsko, že? Viděl jsem fotky. Kamenné domy, úzký chodníček… skoro jak z pohádky. Ale pohádka, co tě drží v pasti, víš? Trochu… osamělé.

Třicet lidí… to není ani jedna třída v základní škole. Představ si to… všichni se znají, všichni si vědí o všem… nemám rád ten tlak.

Nejmenší město světa: Hum, Chorvatsko.

• Počet obyvatel: kolem 30 (2024)
• Hlavní atrakce: historické uličky, istrijská kuchyně

A co když tam prostě… není nikdo? Nikdo, s kým bys si mohl promluvit o něčem… důležitém? O něčem, co není jen turistika, historie a jídlo. To by mě fakt deptalo.

Jo, a ještě mě napadá… představ si ty staré domy, v zimě. Studený kámen, vítr… osamělost. To fakt nechci.

• Možná se to zdá romantické, ale… já si myslím, že spíš… depresivní.
• Vždycky jsem toužil po něčem větším, živějším. Ale to je asi jen moje úzkost.
• Moje babička žila v malé vesnici na Vysočině, bylo to sice klidné, ale tam aspoň bylo víc lidí. A lesy. A tráva.

Tohle Hum… to je takové… ucho v jehle. A mě to děsí.

Kolik obyvatel musí mít vesnice?

Plynoucím proudem času, jako řeka směřující k moři, se mi v mysli vynořují obrazy vesnic. Tiché údolí, kde se čas zastavil, domy s okny jako oči, hledící do neznáma. Vnímám ticho, propletené šuměním listí, vůně starých zdí a klidné večery… Tato harmonie, tento klid. To je to, co si představuji, když se řekne vesnice.

A pak – čísla. Studená, neosobní. Pět set. Znamená to pět set příběhů, pět set životů, pět set srdcí bijících v rytmu vesnického života. Pět set duší. A přece, toto magické číslo, pět set, stanoví hranici. Za ní začíná něco jiného. Něco… většího.

Představuji si ty domky, svázané úzkými uličkami, zahrady s vůní levandule a mateřídoušky. Kolem nich se rozkládá krajina, omezená neviditelnou hranicí – třinácti kilometry čtverečními. Jakoby se země sama rozhodla chránit tento poklad, tuto harmonii, tento mikrokosmos lidského života.

Jenže… třináct kilometrů čtverečních… je to málo, nebo hodně? Závisí na pohledu. Může to být rozlehlá rovina, nebo útulné údolí sevřené horami. Může to být hustě osídlené místo, nebo roztroušené usedlosti ztracené v zeleni. Představuji si mého dědečka, Františka Novotného, jak se s kloboukem v ruce prochází po cestách, které zná od dětství. Myslím, že by mu tato představa byla blízká.

Minimální počet obyvatel: 500Maximální rozloha: 13 km²

• Tato čísla definují vesnici. Jsou to hranice, které oddělují vesnici od města. Ale v srdci zůstává ona poezie, magie klidného života.
• Pět set lidských osudů, spojených dohromady.
• Třináct kilometrů čtverečních země, polí a lesů.
• Základní infrastruktura, městské služby, i vlastní policejní sbor. Vesnice s pulzujícím životem.

Je to paradox, že čísla definují něco tak krásného a citlivého. Ale to je život. Komplexní směsice logiky a emocí, chladných faktů a teplých vzpomínek.

Jaké je nejmenší město?

Nejmenší město: Přebuz.

• 73 obyvatel (1.1.2024, ČSÚ).
• Krušné hory, Karlovarský kraj.
• Blízko hranic.
• Minimální populace.
• Číslo se mění.

Přebuz. Kdysi bohaté hornické město. Dnes… prázdnota. Ticho. Historie ukrytá v kamenech. Život ustupuje. Hranice. Symbol konce. Nebo začátku?