Jaká teplota je v letadle?

jaká teplota je v letadle: Proč cítíte chlad při 23 stupních?

To, jaká teplota je v letadle, ovlivňuje pocity chladu u většiny cestujících během cesty. Neustálé proudění vzduchu zajišťuje čerstvost v kabině, ale zároveň zrychluje odpařování tělesného tepla. Porozumění systému míchání a cirkulace vzduchu pomáhá pochopit příčiny vzniku husí kůže. Sledujte fakta o větrání a udržte si tepelný komfort v každé výšce.

Jaká je tedy skutečná teplota v kabině letadla?

Standardní teplota v kabině letadla se obvykle pohybuje v rozmezí 20 až 24 stupňů Celsia.^[1] Toto nastavení může znít jako příjemné letní odpoledne, ale realita v tisících metrech nad zemí bývá pro lidské tělo mnohem chladnější. Mnoho faktorů ovlivňuje, jak tuto teplotu vnímáte, od vlhkosti vzduchu až po vaši fyzickou aktivitu během letu.

Většina cestujících se shodne na tom, že po pár hodinách v sedačce začnou pociťovat nepříjemný chlad. Není to jen zdání. Proudění vzduchu v moderních letadlech je navrženo tak, aby se vzduch v kabině kompletně vyměnil každých dvě až tři minuty.^[4] Tato neustálá cirkulace, i když zajišťuje čerstvost, vytváří mírný průvan, který zrychluje odpařování tepla z pokožky. Je to trochu jako stát před větrákem v klimatizované místnosti - teploměr ukazuje ideálních 23 stupňů, ale vám naskakuje husí kůže.

Proč v letadle pociťujeme chlad víc než doma?

Klíčovým faktorem není jen samotná teplota, ale extrémně nízká vlhkost vzduchu. V běžné domácnosti se vlhkost pohybuje mezi 40 až 60 procenty, zatímco v letadle během letu klesá na 10 až 20 procent. Takto suchý vzduch způsobuje, že se vlhkost z vaší sliznice a kůže odpařuje mnohem rychleji, což lidský mozek interpretuje jako pocit chladu. Je to klasický příklad toho, jak fyzika prostředí klame naše smysly.

Při takto nízké vlhkosti naše tělo ztrácí teplo efektivněji. Zřídkakdy se stává, že by teplota v letadle kolísala mimo stanovené limity, ale subjektivní vnímání je neúprosně ovlivněno nedostatkem vodních par ve vzduchu.

Navíc sedíte prakticky bez hnutí v kovové tubě obklopené mrazem. Většinu tepla si lidské tělo vyrábí pohybem svalů - a když pět hodin jen koukáte na filmy, váš vnitřní termostat prostě přepne na úsporný režim. Ale nebojte, nejste v tom sami. I já jsem při svém prvním dlouhém letu udělal tu chybu, že jsem si vzal jen lehké tričko, a zbytek cesty strávil v křečovitém objetí s papírovým kelímkem horkého čaje. Pamatuji si, jak se mi třásly ruce, když jsem se snažil vyplnit celní deklaraci. Už nikdy víc.

Extrémní mráz za okénkem: Co se děje v 10 kilometrech?

Zatímco uvnitř si stěžujeme na mírný chlad, venku za tenkým hliníkovým pláštěm zuří podmínky připomínající Antarktidu. V běžné cestovní hladině kolem 10.000 až 11.000 metrů se venkovní teplota v 10 km pohybuje mezi -50 až -56 stupni Celsia. Letadlo musí toto nepřátelské prostředí aktivně krotit, aby uvnitř bylo k přežití.

Vzduch, který v letadle dýcháte, pochází původně zvenčí, ale musí projít složitým procesem. Je odebírán přímo od motorů (takzvaný bleed air), kde je extrémně horký a stlačený. Následně se ochlazuje v klimatizačních jednotkách a míchá se s recirkulovaným vzduchem v poměru přibližně 50 na 50.^[5] Tento systém je fascinující kousek inženýrství - v podstatě využívá žár motorů k tomu, aby vás ochránil před mrazem z vesmírné hranice, a zároveň vás udržel v chladu, když letadlo stojí na rozpálené ranveji v Dubaji.

Kdo drží ruku na termostatu?

Možná si říkáte, proč personál prostě neotočí knoflíkem a nezatopí víc. Pravdou je, že regulace teploty v letadle je v moderních letadlech rozdělena do zón. Piloti v kokpitu mají hlavní kontrolu nad teplotou, ale palubní průvodčí mohou v mnoha typech letadel jemně doladit teplotu v konkrétní části kabiny (například v zadní kuchyňce nebo v business třídě). Rozhodnutí udržovat kabinu spíše chladnější má však i zdravotní důvody. Existuje přímá souvislost mezi teplotou v kabině a rizikem hypoxie (nedostatku kyslíku v tkáních) nebo mdlob cestujících. Teplejší vzduch může u některých lidí vyvolat pocit dušnosti nebo nevolnosti.

Někdy se zdá, že je klimatizace nastavena na maximum schválně. Není to proto, aby vás personál naštval. Je to bezpečnostní prvek, který zabraňuje hromadným kolapsům cestujících, kteří jsou citlivější na změny tlaku a nedostatku kyslíku. Vysvětlím to podrobněji v sekci o tipech na přežití níže.

Tipy od zkušených: Jak v letadle nezmrznout

Tady je to tajemství, které jsem zmínil: Klimatizace v letadle běží naplno hlavně proto, aby udržela vzduch čistý a cirkulující. Zastavit ten proud vzduchu nad hlavou sice okamžitě pomůže proti průvanu, ale zároveň se tím připravíte o neustálý přísun čerstvého, filtrovaného vzduchu. Lepší strategií je proudění jen mírně odklonit, aby nemířilo přímo na vaši pokožku.

Nejlepší obranou je vrstvení. Pokud přemýšlíte, jak se obléct do letadla, zapomeňte na tlusté svetry, ve kterých se při nástupu zpotíte a pak vám bude o to větší zima. Ideální je mít tričko s dlouhým rukávem, lehkou mikinu a přes to třeba šálu nebo lehkou bundu. Také si pamatujte, že teplota u okna bývá o něco nižší než u uličky, protože stěna letadla prostě sálá chlad zvenčí. Pokud jste tedy citliví na zimu, volte raději místo v uličce.

Srovnání materiálů: Co si obléct na dlouhý let?

Merino vlna (Doporučeno) ⭐

- Velmi měkké, neškrábe a je prodyšné

- Vynikající - hřeje v chladu a chladí, když je v letadle dočasně horko

- Přirozeně antibakteriální, zůstává svěží i po 12 hodinách cesty

Bavlna

- Klasika, která nikoho neurazí, ale v suchém vzduchu letadla může dráždit citlivější kůži

- Průměrná - jakmile se při spěchu na bránu zpotíte, bavlna zůstane mokrá a bude vás studit

- Po delší době může zadržovat pachy

Syntetika (Polyester)

- Lehké a skladné, ale na dlouhé lety nejméně komfortní

- Slabá - často vytváří pocit 'igelitového pytle' a nevede dobře vlhkost

- Rychle nasává pot a pachy, což v uzavřeném prostoru není ideální

Jak Petr přelstil klimatizaci na cestě do New Yorku

Petr, 34letý grafik z Prahy, poprvé letěl na dálkovou linku a bál se zimy, o které slyšel od kolegů. Na letiště vyrazil v kraťasech a lehkém triku, protože v Praze bylo 30 stupňů a on se nechtěl potit už při odbavení.

První dvě hodiny letu byly v pořádku, ale pak začal pociťovat nepříjemné mravenčení v nohách. Snažil se zahřát kávou, ale nepomáhalo to, protože studený vzduch z ventilace nad ním mu foukal přímo na krk a kolena.

Místo aby ventilaci úplně zavřel, Petr si vzpomněl na radu a jen ji pootočil směrem ke stolku. Navíc si z batohu vytáhl kompresní podkolenky a náhradní lehkou mikinu, kterou měl prozíravě sbalenou úplně nahoře.

Během 30 minut se jeho tělesná teplota stabilizovala a on mohl v klidu usnout. Petr zjistil, že i když je v kabině oficiálně 23 stupňů, bez vrstvení a pohybu nohou je pocitová teplota mnohem nižší, zejména u okna.