Kam na houby Bruntal?

Kde teď rostou nejvíce houby?

Houby teď nejvíce rostou na vlhkých, jihozápadních až severozápadních svazích. Upřednostňují klidná místa s dostatkem vláhy, chráněná před větrem.

Pamatuju si, jak jsem šel letos v září do našeho lesa za chalupou v Orlických horách. Bylo to tak před třemi týdny, po těch vydatných deštích, co se pak oteplilo. Vzduch byl takový vlhký, ale slunce už prohřívalo půdu. Můj děda vždycky říkal, že musíš jít na tu stranu, kam moc nefouká a kde se drží ranní rosa. A měl pravdu.

Šel jsem přímo do té části nad potokem, co je hodně listnatá, tam je vždycky chládek a vlhko. A pak kousek dál, kde začínají ty smrky. Na tom severozápadním svahu, kde se drží rosa a je pořád stín, tam to jelo. Normálně jsem našel tři krásné hřiby smrkové, ty moje oblíbené! Byly schované v jehličí, skoro jsem je přehlédl. Ta radost, když ho najdeš! Úplně cítíš, jak je ten les živý.

Ale zkusil jsem pak jít i na ten prosluněný, jihovýchodní okraj lesa, tam to bylo úplně suché. Jen suché kapradí a prázdno. Ani jeden! Kdepak, tam ten vítr a slunce udělaly své. Houby fakt potřebují klid a vláhu.

• Vlhkost je klíčová: Houby potřebují konstantní vlhkost v půdě, ne promočenou bažinu, ale ani suchopár. Pořádné deště a pak teplé dny, to je ideál.
• Orientace svahů: Jihozápadní a severozápadní svahy jsou lepší, protože tam déle vydrží stín a vláha, a nejsou tak vystavené polednímu slunci nebo suchému větru.
• Typy lesa: Různé houby mají rády různé stromy.
  • Smrky a borovice jsou domovem pro hřiby pravé, klouzky.
  • Duby a břízy zase přitahují kozáky a křemenáče.
  • Hledejte staré, smíšené lesy, tam je největší biodiverzita.
• Mikroklima:
  • Okraje lesa, kde se střídá světlo a stín.
  • Místa s hustým mechem a spadaným listím – to drží vlhkost jako houba.
  • Zavlažené dolíky a údolíčka nebo v blízkosti potoků.
  • Pod starými pařezy nebo popadanými kmeny.
• Teplota: Půda by měla být prohřátá, ideálně kolem 15-25 °C. Chladná půda po mrazech houby zastaví.

Kam na houby Lomná?

Do Lomné na houby? No to je snad vtip, ne? V Lomné to je jako hledat jehlu v kupce sena, ale Beskydy, tam je to jiná paráda! Tam rostou jako divé, když se jim chce. Zkuste tyhle kouty, to je jako zlatý důl, akorát místo zlata sbíráte ty lesní poklady:

• Ostravice, Čeladná, Horní Bečva, Morávka, Staré Hamry: Tady jsou ty nejlepší lesy, to vám povím. Jako když jdete do Lidlu na akci, jenomže tady máte záruku čerstvosti a sbíráte vlastnoručně!

A jestli máte víc chuti na dobrodružství, tak zkuste tyhle vršky, tam se taky něco najde:

• Lysá hora, Smrk: Tyhle velikáni Beskyd, tam se skrývá leccos. Jako když hledáte ztracenou ponožku, ale tady to má mnohem lepší konec!
• Visalaje, Pustevny, Bílý Kříž: Tady je to taky sázka na jistotu. Vítr to tam fouká a houby to tam rostou, co víc si přát? Jenom košík pořádný, aby se vám tam vešlo všechno to bohatství.

Proč zrovna tam? Tyhle oblasti jsou jako takové houbařské meky. Dlouho se tam nic neřeže a příroda si tam spokojeně žije. Lesy tam jsou staré, vzduch voní a když prší, tak to je teprve ta pravá symfonie pro houbaře. Prostě jak když vám maminka uvaří vývar, jenomže tady si to vaříte sami!

Kdy vyrazit? Většinou po deštích, to je jasné jak facka. Ale i když je sucho, tak si najděte vlhčí místa ve stínu a možná, ale jenom možná, tam něco bude. Jako když čekáte na výplatu, někdy přijde dřív, někdy později, ale přijde!

Co si vzít s sebou? Dobrou náladu, protože i když nic nenajdete, ty výhledy jsou zadarmo! A samozřejmě nůž, košík a nějakou tu svačinku, aby vám nedošla šťáva v půlce hledání. A repelent, ty mouchy tam umí být otravnější než tchyně na návštěvě.

Kdy je nejlepší čas jít na houby?

Nejlepší čas na houby je brzy ráno, ideálně po deštích, když se oteplí. Houbařská sezóna typicky běží od července do října, ale záleží na aktuálním počasí.

Proč právě brzy ráno? No, to má několik důvodů. Houby jsou tehdy nejčerstvější, plné rosy a jejich struktura ještě nedeformovaná denním shonem. Navíc, a to je asi nejdůležitější pro nás, dravé houbaře, je šance, že vás nikdo nepředběhne. V tom tichu lesa, s prvními paprsky slunce, je to takový malý rituál, uvědomění si propojení s přírodou, ne?

Klíčovým faktorem je samozřejmě voda. Když les nasákne vláhou po vydatných deštích a teploty zůstanou příjemné – třeba kolem 15-25 °C – houby se začnou probouzet. Ten růst může být až fascinující; některé druhy dokáží přes noc vyrůst o několik centimetrů. Je to takový tichý zázrak, ta rychlost života.

A kdy přesně v roce? Obecně platí, že hlavní houbařská sezóna je od léta do pozdního podzimu, řekněme od července do října. Ale je to strašně individuální. Vidíš, můj děda vždycky říkal, že nejlepší je sledovat přírodu, poslouchat les. Když po teplém období přijde déšť, a pak zase teplo, to je ta pravá chvíle! Už jsem zažil skvělou sklizeň i v červnu nebo koncem listopadu.

Není to jen o dešti a čase. Je tam víc proměnných, které hrají roli:

• Vlhkost půdy: Houby potřebují konstantní vlhkost, nejen povrchovou. Dlouhotrvající sucho je pro ně zhoubné.
• Stabilní teplota: Extrémní výkyvy jim nesvědčí. Ideální je dlouhodobě mírné teplo, bez velkých propadů v noci.
• Typ lesa: Listnaté lesy (dub, buk) mají své druhy, jehličnaté (smrk, borovice) zase jiné. Smíšené lesy jsou často nejvděčnější.
• Nadmořská výška: Vyšší polohy mohou mít sezónu posunutou, chladnější.
• Houbařská "paměť" lesa: Někdy se zdá, že když se na určitém místě objevily, budou tam i další roky, pokud se podmínky nezmění. Je to jako taková skrytá síť života pod zemí.

Houbaření je vlastně taková meditace s košíkem. Nejde jen o to najít, ale i o ten proces – pozorování, trpělivost, pochopení lesa. To, co vidíme nad zemí, je jen plodnice. Ten skutečný organismus, podhoubí, žije skrytý, prorostlý celou půdou. Je fascinující si uvědomit, jak obrovská je síť mycelií pod našima nohama.

Pamatuju si, jak jsem jednou po třech dnech deště a následném slunečném odpoledni našel na svém oblíbeném místě plný košík hřibů. To je ten okamžik, kdy víš, že jsi se naladil na rytmus přírody. Ty houby tam prostě "musely" být. Vždyť jsou to takoví tiší, ale nesmírně důležití recyklátoři lesa, že jo? Bez nich by to tu nefungovalo.

Kam na houby v Moravskoslezském kraji?

Kam na houby v Beskydech: Ostravice, Čeladná, Horní Bečva, Morávka, a Staré Hamry. Hledejte v kopcích okolo Lysé hory, Smrku, na Visalajích, Pustevnách a Bílém Kříži.

Hledání hub, to je taková meditace s nožíkem v ruce. Tak trochu psychoterapie, kde platíte jen potem a občasným zakopnutím. A Beskydy? To je sanatorium pro duši houbařovu. Každý správný houbař má svá místečka, která by neprozradil ani pod hrozbou, že bude muset do konce života jíst jen žampiony z Tesca.

Ale protože jsme kamarádi, tak něco málo pustím. Já, Josef z Frýdlantu nad Ostravicí, mám pár tipů. Pamatujte, les je jako lednice. Někdy otevřete a je plná, jindy tam najdete jen světlo a starý kečup.

• Ostravice a Čeladná: Tady je to občas jako na Václaváku v pátek večer. Potkáte víc houbařů než hub, ale když se zadaří, je to jackpot. Musíte být jen rychlejší než důchodci z ranního vlaku a než slimáci, kteří mají letos apetit olympijského vzpěrače. Tady se hraje na rychlost.

• Morávka a Staré Hamry: Pro ty, co jejichž láska k lesu je silnější než mobilní signál. Odměnou za odvahu opustit civilizaci vám mohou být hřiby velikosti menšího talíře a ticho, které slyšíte jen tady. Prostě boží klid.

• Okolí Lysé hory a Smrku: Tohle je houbařský biatlon. Nejdřív si dáte do těla výšlapem a pak se odměníte sběrem. Nahoře je menší provoz a houby mají lepší výhled. A vy taky. Ideální pro lidi, co si potřebují vyčistit hlavu i košík.

• Visalaje, Pustevny, Bílý Kříž: Houbaření pro turisty. Můžete to spojit s borůvkovými knedlíky a pivem. Jen pozor, ať si víc neodnesete v žaludku než v košíku. I když, je to vlastně prohra?

A teď pár postřehů z terénu, které vám v žádném atlasu neřeknou:

• Načasování je král. Nechoďte do lesa v pondělí ráno. To je les vyluxovaný jak obývák po nedělním úklidu. Nejlepší čas je úterý nebo středa. To už stihlo něco dorůst a víkendoví nájezdníci jsou v práci.

• Co letos frčí? Kromě klasických praváků, které jsou jako rockové hvězdy lesa, se letos (2024) daří liškám a kozákům. To jsou takoví ti spolehliví kamarádi, co vás skoro nikdy nenechají ve štychu.

• Místní lesní etiketa: Berte jen to, co na 100 % znáte. Les není supermarket s neomezenou možností reklamace. A tu díru po houbě, prosím vás, hezky zahrňte. Podhoubí si pak nebude myslet, že se k němu chováte jako buran z města. Je to prostě... prostě slušnost.

Kam jít do lesa na houby?

Houbaření? To je jako hledat poklad, jenom je to chutnější a většinou to nedopadne tak, že byste si koupili luxusní jachtu. Když už ale toužíte po košíku plném lesních dobrot, Šumava je sázka na jistotu. Představte si to: tamní lesy jsou jak takové přírodní supermarkety, kde místo regálů máte mechy a místo cenovek šišky.

Co tam najdete? No, kromě obligátních hřibů, které jsou jako ten starý dobrý přítel, co vás nikdy nezklame, tam potkáte i lišky – ty jsou jak takoví oranžoví krasavci lesa, co se schovávají mezi listím. Masáci jsou zase robustní chlapi, co vypadají, že by mohli posloužit i jako malé stoličky. A ryzci? Ti jsou takoví jemnější, s takovým lehce pikantním nádechem, skoro jako když si dáte dobré víno.

Pokud se vám poštěstí a narazíte na partičku bříz či topolů osik, je velká šance, že tam na vás budou čekat křemenáči a kozáci. Ti jsou jako takoví malí vojáčci v lesním lesíku, připravení k utržení. A pak jsou tu holubinky. Ty jsou jako takové univerzální baleríny lesa – najdete je skoro všude a jsou jedlé, což je vždycky fajn. Je to prostě taková lesní symfonie chutí a barev, jenom ji musíte umět najít.

Další tipy pro houbařské dobrodruhy:

• Středočeský kraj: Okolí Slaného nebo Kokořínska může překvapit. Je to jako hledat jehlu v kupce sena, ale když ji najdete, radost je dvojnásobná.
• Jižní Čechy: Kromě Šumavy zkuste třeba okolí Třeboně. Je to jako koupit si vstupenku do přírodního wellness, jenom si s sebou vezmete nůž a košík.
• Morava: Bílé Karpaty nebo Beskydy nabízejí své poklady. Tamní lesy jsou takové tiché meditace, kde jediný hluk je šustění listí a vaše vlastní kroky.

Věděli jste, že...?

• Houbařské sezóně často předchází teplé počasí s dostatkem vláhy. Ideální je takové to, když si les povzdechne úlevou po dešti.
• Při sběru hub je vždycky dobré mít s sebou atlas hub nebo zkušeného houbaře. Raději se přesvědčte dvakrát, než si pak u večeře povídat s doktorem.
• Nejčastější houby, které najdete, jsou hřiby, holubinky a lišky. Ty jsou takoví "často vidění", jako sousedka, která vždycky ví, co se děje.

Pamatujte, že houbaření je o trpělivosti a o tom užít si ten proces. Je to takové malé dobrodružství, kde odměnou je něco, co si můžete dát k večeři. Což je, upřímně, mnohem lepší než sbírání známek nebo starých mincí.

Kam na houby na Moravě?

Severně od Brna. Kuřim, Adamov. Blansko, Boskovice. Tišnov. tam je to taky dobrý.

Ždánický les. U Slavkova. Tam jsou cesty, dobře se tam chodí.

A pak ten pás od Sloupu přes kras až k Líšni. Taky se tam něco najde.

Co jiného si vzít s sebou:

• Košík, jasně. Něco na ochranu proti klíšťatům.
• Nůž.
• A dobrou náladu, i když někdy se mi zdá, že je jí málo.

Proč tam ty houby rostou:

• Smíšené lesy: Hlavně buk, dub, smrk. Ty maj rády houby.
• Vlhkost: Po deštích je to tam lepší.
• Půda: Vápencový podklad v krasu taky dělá svoje.

Některé houby, co tam bývaj:

• Hřib smrkový: Ten je král.
• Křemenáč osikový: Ten taky.
• Liška obecná: Ty jsou jinde než hřiby.