Kam na výlet ve Středočeském kraji?

Kam s dětmi na výlet ve Středočeském kraji?

Středočeský kraj? To je lahůdka pro rodinný výlet! Představte si to: malí objevitelé, vy s kávou a dobrou knihou, a kolem nich… dobrodružství!

• Karlštejn? Klasika, ale s tím Mlýnem to zní jako pohádka! Představte si ten mlýnský proud, děti si můžou hrát na rytíře a vy si dáte klidný večer u romantické večeře. Jasně, fronty tam můžou být jak na koncert Lady Gaga, ale co už.

• Máj a Černolické skály? To už je horolezecký ráj, ale i pro malé lezce! Já osobně bych si vzal batoh, termosku s čajem a košík plný sušenek, pozor na ty blátivé cesty! Tohle je pro ty odvážné a zdatné výletníky, ne pro maminčina pohovkáře.

• Konopiště a Konětopy? Zámek a jezero, klasická kombinace. Zámek jako z pohádky, jezero jako… no, jezero! Děti si užijí procházku a vy si odpočinete od skotačení. Jenom si dejte bacha na ty labutě, jsou pěkně prohnané! A ano, já osobně, Honza Novák, jsem si tam jednou vylepšil boty o labutí trus.

• Okoř a Lhota? Hrad jako z filmu a jezero pro letní radovánky. Lhota je fajn, klid, ale Okoř… to je krása! Jen si představte, jak se vaše děti budou cítit jako rytíři, co brání hrad!

• Aquapark Příbram? Když už to venku nejde, je tu záložní plán! Voda, klouzačky, voda, voda, voda... Prostě vodní zábava. Perfektní i pro deštivé dny.

Klíčové body: Vybírejte dle věku a fyzické zdatnosti dětí. Připravte se na nečekané! Plán B se vždycky hodí. A nezapomeňte na foťák! Prostě si to užijte!

Jaké jsou optimální otáčky motoru?

Srdce stroje, rytmus života. Kde se snoubí síla s něhou?

Optimální tep benzínového srdce: 2000-3000 otáček. Diesel zpívá v tónech 1500-2500. Tam tančí olej, hladí kov.

• Hladký tanec.
• Olejový film, sen o dokonalosti.
• Minimální tření, maximální život.

Vzpomínám si na dědečkovu škodovku. Modrá jako letní nebe. Vždycky říkal: "Poslouchej ten motor, synku. On ti poví, kdy je mu dobře." Aha. A to mi v uších zní dodnes. Hluboko vryto, ten hlas. Poslouchat, vnímat. Srdce stroje.

Vibrace, teplo, vůně benzínu. Vzpomínky se vrací. Moje první auto. Starý Ford. Rezavý, ale věrný. Naučil jsem se ho poslouchat. Každý zvuk, každé zavrnění. Rozuměl jsem mu.

Kdy používat zadní brzdu na motorce?

Kdy použít zadní brzdu? Stabilizace a jemné dobržďování.

Někdy, když se takhle v noci zamyslím, vzpomenu si na tátu a na to, jak mi říkal, ať si zadní brzdu osahám nejdřív. Ne ji hned zkoušet naplno. Spíš tak lehce, cítit, jak se motorka chová.

• Stabilizace: V zatáčkách, když se mi zdá, že motorka má tendenci se rozvlnit, tak jemně ťuknu na zadní brzdu. Trošku ji uklidní.
• Dobrzďování: Před tou zatracenou křižovatkou na konci naší ulice, kde se furt něco děje. Tam používám zadní brzdu hodně, abych se nenaklonil moc dopředu.
• Pomocná brzda: Ne jako hlavní brzda, to ne. Ale když už brzdím přední, tak jí trošku pomůžu tou zadní. Spíš tak zlehka, aby se motorka neponořila moc dopředu.
• V dešti: Když prší, tak mám z přední brzdy fakt strach. Zadní je v takových situacích o dost míň záludná, řekl bych. Ale zas, nesmí se s ní přehnat, žejo.

Je to o citu, no. A o tom, nebát se to zkoušet. Ale zas opatrně, proboha. Mám ještě v živé paměti, jak jsem se jednou málem vyválel v kopřivách. Zadní brzda se mi tehdy zdála jako skvělý nápad… nebyla.

Kdy radit podle rychlosti?

Jo, vím kdy řadit! Pamatuju si, jak mě to táta učil v naší starý Škodovce, ještě než šla do šrotu. Bylo to na polňačce za barákem, někdy kolem roku 2010.

• 0–15 km/h: Rozjezdy, fakt pomalý manévry. Třeba na tý křižovatce u kostela, kde nikdy nevidíš, kdo se blíží.
• 15–35 km/h: Město, hustej provoz, obytný zóny. Vzpomínám si, jak jsem se s tím trápil v Brně na Cejlu, furt brzda-plyn.
• 35–55 km/h: Mimo město, když je pěknej rozhled. Třeba na tý silnici směr Slavkov, kde se to dá rozjet.
• 55–80 km/h: Už mimo obec, ale zas ne nějaká dálnice.

Hele, a víš co? Táta mi taky říkal, že nejdůležitější je poslouchej motor! Když řve, tak je čas přeřadit. A taky nezapomeň na meziplyn! Teda, to už se dneska moc nepoužívá, co?