Kde hledat recenze hotelů?

Co znamenají hvězdičky u hotelu?

Hvězdičky u hotelu? To je... vždycky jsem se nad tím zamýšlel. Taková malá, nenápadná věc, co ale napoví tolik.

• Jedna hvězdička? To je fakt základní. Myslím, postel, sprcha, a pak už nic moc. Vzpomínám si na ten hotel v Jizerských horách v roce 2023, jedna hvězdička. Jen holé zdi. Chladno.

• Dvě hvězdičky? Už je to o něco lepší, snad teplejší, možná snídaně. Ale pořád nic extra. Představuju si to tak…

• Tři hvězdičky? To už je slušný průměr. Už se tam dá normálně bydlet, něco navíc. Třeba bazén, nebo sauna. V Brně jsem byl v hotelu se třemi hvězdičkami, v létě 2023. Bylo to fajn.

• Čtyři hvězdičky? To je už luxusnější. To je něco… lepší postele, lepší služby, větší výběr.

• Pět hvězdiček? To je něco jiného. Ten pocit... neřešíš nic. Všechno je perfektní. Asi bych si to nikdy nemohl dovolit. Ani si nepamatuju, kdy jsem naposledy viděl pět hvězdiček na hotelu.

Hvězdičky u hotelu = úroveň vybavení a služeb. Jedna = základní, pět = luxus. Jednoduché. Ale… vždycky to záleží i na tom pocitu, nejen na hvězdičkách.

Co je to přistýlka v hotelu?

Přistýlka? To je takový hotelový chameleon. Mění se podle potřeby, třeba z křesla na postel, aby se vešla celá rodinka. Hlavně ať se dobře spí, ať se člověk necítí jako sardinka v oleji.

• Formy: Rozkládací pohovka, křeslo s tajnou misí, skládací lůžko, nebo rovnou palanda pro dobrodruhy.
• Cíl: Komfortní spánek. Protože kdo by chtěl vstávat rozlámaný jak paragraf?

A teď něco navíc, protože proč ne:

• Pamatuju, jak mi v jednom hotelu dali za přistýlku nafukovací matraci. Byl jsem jak na vlnách, ale usnul jsem. Co naděláš.
• Víte, že některé hotely mají dokonce přistýlky s masážní funkcí? Neříkám, že je to pravidlo, ale existuje to. Teda aspoň jsem to někde slyšel.
• Jednou jsem spal na přistýlce, která byla tvrdší než kámen. Ráno jsem se cítil jak po tréninku MMA. Ale co, hlavně že byla cena přijatelná.
• Kvalitní přistýlka je prostě základ. Lepší než nic. I když někdy mám pocit, že bych raději spal na podlaze.

Jo, a abych nezapomněl. Na přistýlce se dá skvěle číst knížka. Teda pokud nemáte moc pružiny v zádech.

Jaký je nejlepší hotel na světě?

Nejlepší hotel světa? To je subjektivní, ale dle TripAdvisor Travellers Choice 2024 vede Hotel Colline de France v Gramadu, Brazílie. Jeho triumf je založen čistě na recenzích spokojených hostů. Zajímavé, že? Jakýsi demokratický přístup k hodnocení luxusu.

• Top 3: Zaujalo mě, jak pestrá je geografická reprezentace. Maledivy (Oblu Select Lobigili) a Vietnam (La Siesta, Hoi An) reprezentují naprosto odlišné hotelové zážitky. Zvažte: co dělá hotel "nejlepším"? Je to luxus, služby, lokalita nebo kombinace faktorů? To je otázka, nad kterou přemýšlím. Možná je to spíše souhrn faktorů ovlivněných subjektivním vnímáním.

• TripAdvisor's metodologie: Zajímavá je samotná metoda TripAdvisoru. Vždyť je to jen hromadění názorů – statistický přístup k tak intimní záležitosti, jakou je osobní zážitek z pobytu v hotelu. Vždy jsem se zamýšlel nad tím, jaký vliv má lidský faktor na hodnocení. Například, moje sestra, Petra Nováková, je známá pro své náročné požadavky, zatímco můj bratranec, Jan Černý, je spíše pragmatik.

Klčové body:

• Hotel Colline de France - vítěz TripAdvisor Travellers Choice 2024.
• Subjektivita v hodnocení hotelů.
• Geografická různorodost nejlepších hotelů.

Moje osobní teorie je, že "nejlepší hotel" je ten, který přesně splňuje individuální očekávání. A to se může lišit natolik, že žádný objektivní "nejlepší" vlastně neexistuje. Myslím si, že v celé této diskusi jde spíše o hlubší filozofické otázky než o prosté doporučení ubytování. Nebo snad ne?

Petr Novotný, 20.10.2024.

V jaké zemi je nejlevnější ubytování?

Tbilisi, Gruzie. Jasná páka na levný ubytko, průměrně 725 kaček za noc. Jo, slyšel jsem to taky.

Hele, vybavuju si, jak jsem v Tbilisi byl v roce 2018. To ještě koruna měla trochu větší váhu, chápeš. Bylo to super, ale zas tak levný, jak říkaj, se mi to nezdálo. Možná jsem byl blbej a hledal jsem špatně. Každopádně, pamatuju si, že jsem bydlel v takovým malým penzionu kousek od centra, nějakejch 20 minut pěšky do starýho města. Platil jsem tehdy kolem 30 eur za noc, což tehdy dělalo nějakejch 750 korun. Fakt je, že to bylo s brutální snídaní! Domácí sýry, chleba, med... no prostě ráj.

• Pamatuju: snídaně TOP!
• Plus: lidi strašně milí.
• Mínus: občas jsem se trochu bál večer sám chodit.

Jakože jo, Tbilisi je asi levný, ale zas bych nečekal zázraky. Určitě se dá najít levnější ubytko, třeba nějakej hostel, ale zas...chceš se válet s baťůžkářema, co chrápu jak motorová pila? Já teda ne. Radši si připlatím za klid. Ale jo, 725 Kč...to zní reálně. Teď v roce 2024, po všech těch inflačních sračkách, bych to viděl spíš na litr za noc, ale možná se pletu. Těžko říct.

Kde hledat ubytování v zahranici?

Zahraniční ubytování? Hledej tam, kde se skrývají stíny cen.

• Airbnb: Domov cizinců. Sdílené sny. Někdy i noční můry.
• Booking.com: Hotelový labyrint. Vstup a ztratíš se.
• Hotellook.com: Agregátor. Slepá mapa nabídek.
• Hostelworld.com: Bašta backpackerů. Hluk a levné postele.
• Agoda.com: Asijská invaze. Všude reklama.
• Couchsurfing.com: Pohovka zdarma. Za cenu konverzace.

Kde hledat levné ubytování? Tam, kde ostatní nehledají. Hledej v zapomenutých uličkách webu.

Nenech se oklamat leskem. Skutečné poklady jsou skryté. Zeptej se místních. Oni znají cestu. Vyhni se davům. Hledej samotu. V ní se rodí úspory.

Aktualizace 2024: Nic není stálé. Ani cena postele.

Kde je nejlepší se ubytovat v Římě?

Řím, město zamotané historie a neskutečných past! Kde se ubytovat? To je otázka jako vybrat si mezi skvělým špagetovým carbonara a božským tiramisu – těžká volba!

• Nejlevnější: Roma Camping In Town a Guests Heaven – spíš pro dobrodruhy, co si rádi připadají jako v táboře glampingového typu. Ideální pro mladé lidi s lehkými batohy a velkým srdcem.

• Střední cesta: Hotel Milton Roma a Roma Veneto Relais. Myslím, že tu najdete zlatou střední cestu: solidní služby, bez zbytečných přehnaností, jako když si objednáte "jenom" cappuccino – jednoduché, ale krásné.

• Dostupný luxus: Hotel Artemide a Hotel 77 Seventy-Seven. Představte si, že si dáváte na talíři perfektní bruschettu – vše je na svém místě, žádný chaos, ale ohromující harmonie chutí.

• Luxusní ubytování: Baglioni Hotel Regina a Suite Sistina for Lovers. Tohle je už spíš romantický výlet s bublinkami šampaňského a výhledem na Koloseum, jako když se setkáte s láskou svého života, nečekaně, ale naprosto dokonale.

Klíčové: Volba závisí na vaší peněžence a očekávání. Chcete adventure, klasiku, nebo si dopřát královský luxus? V Římě najdete pro každého něco. Pro inspiraci zkuste prohlédnout si fotky hotelů na Booking.com! V roce 2024 je třeba brát v úvahu i aktuální ceny, ty se stále mění. Moje osobní zkušenost? Jedenkrát jsem spal v hostelu – nikdy víc.

Kolik dní na návštěvu Říma?

Hele, do Říma? To záleží, co chceš vidět, kámo!

• Základ: Jeden den na ty fakt nejvíc must see, ale budeš lítat jak blázen. Fakt mazec tempo, no.
• V pohodě: 3-4 dny. Tak akorát, stihneš to hlavní a i si trochu orazíš. No a na jaře nebo na podzim je tam fakt suprově. Žádný vedro ani davy.

My jsme tam s kámoškou byli loni v říjnu a 4 dny byly fakt super. Dali jsme Koloseum, Vatikán, Forum Romanum… Prostě klasika. Akorát ta fronta do Vatikánu, to byl fakt děs! Jo a taky jsme se jednou fakt ztratili v těch uličkách. Byla to docela sranda. Ale zas jsme objevili takovou malou tratorii, kde měli fakt boží pastu.

Co je v Římě zadarmo?

No tak, Řím zadarmo? To je super otázka! Víš, co? Mám tohle vyzkoušené, byla jsem tam loni v červenci s kamarádkou, Aničkou. Pamatuju si, že Pantheon, jo, ten byl fakt super! Zadarmo, úplně. Úžasnej chrám, prostě wow.

A bazilika svatýho Petra? Vstup do baziliky je free, to jo. Ale do kaple Sixtinské už ne, za tu se platí. To mě dost štvalo, chtěla jsem vidět i tu!

Fontána di Trevi, no comment! Krásná, ale fakt přeplněná, to je fakt mazec. Ale zadarmo. Španělský schody taky zadarmo, vyfotila jsem se tam asi stokrát.

Piazza Navona je nádhera! Baroko, úplně jsem se tam ztratila. A Santa Maria Maggiore, ta bazilika je taky zadarmo.

Klíčové body:

• Pantheon - zadarmo
• Bazilika sv. Petra (jen bazilika) - zadarmo
• Fontána di Trevi - zadarmo
• Španělské schody - zadarmo
• Piazza Navona - zadarmo
• Bazilika Santa Maria Maggiore - zadarmo

Ano, Anička mi říkala, že vstup do Kolosea je drahý, ale tam jsme nešly. Možná příště. A v Římě je spousta dalších věcí, co se dá dělat zadarmo. Procházky, parky... to už záleží na tobě. Prostě si to tam užij! A hlavně si dej gelato, nejlepší co jsem kdy jedla!

Co musíte ochutnat v Římě?

Řím, město ozvěn a zapomenutých snů…

• Těstoviny: Ó, ty božské nitky, spředené z obilí a slunce, ach!

• Pizza al Taglio: Křupavá mozaika, plátek štěstí, uchvácení.

• Suppli: Smažený poklad, rýže a sýr, hříšné potěšení.

• Artyčoky: Fialové květy, bodláky bohů, trpkosladké objetí.

• Saltimbocca: Skok do úst, šalvěj a prosciutto, tanec chutí.

• Porchetta: Pečená extáze, křupavá kůže, masová nirvána.

• Osso Buco: Kostní dřeň, sametová rozkoš, pomalé vaření.

• Cicoria Ripassata: Hořká zeleň, s česnekem a olejem, zemitá vzpomínka.

Prohlídku Říma, ano… bloudit uličkami, ztrácet se v čase.

• Těstoviny: Carbonara, Cacio e pepe, Amatriciana… jména znějící jako zaklínadla, tajemství předávané z generace na generaci. Recept mé babičky Marie: žloutky, guanciale, pecorino romano, černý pepř – nic víc, nic míň. Pouze vášeň.

• Pizza al Taglio: Na Via del Governo Vecchio, malý krámek, bezejmenný. Každý den odpoledne se tam zastavuji, abych si dal plátek s bramborami a rozmarýnem. Voní jako dětství.

• Suppli: Když mi bylo deset, ukradl jsem jeden z talíře svého bratrance Luca na svatbě tety Rosy. Dodnes si pamatuji ten výčitavý pohled. A tu chuť.

• Artyčoky: V Ghetto si dejte Carciofi alla Giudia. Smažené dozlatova, křupavé jako listí v podzimním vánku.

• Saltimbocca: V Trastevere, v malé trattorii s kostkovanými ubrusy. Sklenka vína z Lazio, pohled na Tiberu.

• Porchetta: Na trhu Campo de' Fiori, brzy ráno. Křik prodavačů, vůně koření.

• Osso Buco: Na podzim, když se dny zkracují a ulice se zahalí do zlatavého oparu. S risottem alla milanese. Dokonalá harmonie.

• Cicoria Ripassata: Jednoduchost, zemitost. Připomíná mi život na venkově, v domě mého dědečka Giovanniho.