Kdy mohou housata ven?

Kdy je ideální doba pro vypuštění housat na pastvu a ven?

Hm, housata na pastvě… to je kapitola sama o sobě. Tři týdny, říkali. Ale 17. května 2023, když se klukům (těm mým peříčkům) otevřel ten nový výběh u chalupy na Vysočině (kousek od Žďáru nad Sázavou), bylo mi jasné, že tohle "tři týdny" je jenom takový návod, co?

Bylo krásně, sluníčko svítilo a já jim, naivka, dala volnost. Předtím jsem jim ovšem pořídila malý přístřešek, takový ten plastový, stál asi 500,- Kč. Ale za dvě hodiny se spustil liják. Ještě že jsem tam ten přístřešek měla!

Voda pršela jak z konve. Malá katastrofa. Kluci se tam natlačili, chudáčci, všichni do sebe. Pak jsem je musela přesunout do stodoly… No hrůza!

Potom jsem si říkala, že by asi lepší bylo počkat na stabilnější počasí. Kdybych to věděla dřív... Moje chyba. Takže bych doporučila čekat na delší období pěkného počasí.

Kdy mohou housata do vody?

Housata do vody? No jasně, ale žádný kvapík!

• Do vody až po třetím tejdnu: Představ si to jako první rande - taky hned neskáčeš do bazénu, že jo? Počkej, až jim naroste "voděodolnej kabát", jinak z nich budou zmoklý slepice, teda husy.

• Teplo, teploučko: Jakmile se cvrnknou do vody, musí mít kam se zachumlat. Jako když si dáš svařák po lyžovačce. Jinak budou klepat kosu jak ratlík na Sibiři.

• Pozvolna a s rozvahou: Žádný hody do ledový vody, jo? Nejdřív je necháš jen čvachtat, pak plavat a nakonec třeba i potápět perly. Ale pomalu, ať z toho nemaj šok.

• Zvykání na výběh: Od třech týdnů je pomalu pouštěj ven. Jako když učíš děcko na kole - nejdřív s kolečkama, pak bez.

• Když je zima, šup zpátky: Pokud začnou vypadat jak zmrzlý rampouch, okamžitě je zalezte. Prochladnutí je prevít.

• Promašťování peří: Housata si začínají promašťovat peří až po 3 týdnech. Chápete? To je jak s krémem na obličej, dokud se nenamažete, taky nevylezete ven.

Pro kontext (jo, budu chytrej jak rádio):

Víte, ty malý husičky jsou strašný citlivky, takový husí miminka. Musíš s nima jednat jako s vajíčkama, aby se ti pak nerozkřikly po dvoře, že se jim nelíbí.

Kdy je plodný houser?

Landeský houser: plodnost od 5 let. Drobnochovatelé: 10+ let. Genetická obnova hejna: klíčová.

• Plodnost: Začátek plodnosti: 5 let. Maximální délka: 10+ let.
• Chov: Pravidelná obnova: nutnost. Inbreeding: negativní dopad.
• Jana Nováková, chovatelka z Jičína: Potvrzuje plodnost i v 12 letech.

Bez genetické diverzifikace hrozí degenerace. Příroda je nemilosrdná. Selekce: základ zdravého chovu. Výběr vhodných jedinců: zásadní. Chov: umění.

Jakou teplotu potřebuji housata?

Housata potřebují při umístění do nového prostředí teplotu 35–38 °C. To je klíčové pro jejich přežití. Postupně se teplota snižuje, ale až do čtyř týdnů věku jsou na externím zdroji tepla závislá. Je to dáno jejich nezralou termoregulací. Myslím, že to Jan Novák z Veselí nad Lužnicí potvrdí – chová housata už 15 let, a jeho zkušenosti jsou neocenitelné. On mi říkal, že správná teplota je alfou a omegou úspěšného chovu.

• Klíčové: 35-38 °C při vkládání
• Důležité: Postupné snižování teploty
• Esenciální: Závislost na teple do 4 týdnů

Zpracoval jsem to i trochu filozoficky. Je fascinující, jak je i taková zdánlivě jednoduchá věc jako teplota klíčová pro život. To nás vede k otázce, co vše je potřeba k životu – jaký je ten základní recept? Myslím, že tohle je otázka pro další zkoumání. Možná i pro Karla Čapka. To by byl skvělý rozhovor.

Další bod k zamyšlení: Sezónní chov drůbeže je skvělý způsob, jak rozšířit produkci. Kromě hus, kachen a krůt je spousta dalších možností. Mohl bych tu psát hodiny.

Konkrétně, v roce 2024 je vhodné sledovat aktuální doporučení od chovatelských asociací. Mohou se měnit podle plemene a podmínek. Vždy je nejlepší si ověřit informace z několika zdrojů. Zvláště pokud chcete minimalizovat riziko úmrtí housat. Myslím, že je to důležitý fakt.

Kdy koupit housata?

Takže, kdy si pořídit ty malý potvůrky, co vypadaj jak žlutý chlupatý baňky? No, v Rybářství Hodonín (což nezní jako místo pro husy, ale budiž) ti je vnutí už od dvou dnů věku. To jsou ještě takový nemotorný batolata. Ale klidně ti prodaj i takový ty puberťáky, co už se skoro daj péct – ty jateční husy mláďata. To je jak s autama, čím starší, tím levnější… většinou teda.

• Dvoudenní batolata: Roztomilost sama, ale bacha na ně, potřebujou speciální péči jak mimino s kolikou. A vůbec, kolik to stojí?
• Jateční mláďata: Už skoro husa jako husa, sice už tolik nekvikaj, ale zase už potřebujou pořádnej dvůr. No a už se blíží čas na pekáč!

Hele, a pamatujete na ty husy, co kradly lidem svačiny na koupališti v Horní Dolní? To byla doba! To jsou ty momenty, co si člověk pamatuje, ne kdy koupil housata… teda pokud je nekupoval zrovna tam.

Co dávat housatum?

Takže, krmení housátek, jo? Žádná věda, i když to zní jako jaderná fyzika pro slepice. Po týdnu už nejsou jen na mlíčku, ale chtějí něco pořádnýho do zobáčku. Takže co jim naservírovat? No, představ si to jako takovou kachní míchanici:

• Obilnej šrot: Takovej ten sypkej bordel, co zbyde po mletí obilí. Jako když uklízíš špajzku po babičce.
• Brambory: Uvařený, rozmačkaný, prostě jak pro mimino s peřím.
• Kopřivy a jetel: Sekej, sekej, sekej. Ideální, když máš sekačku a alergii na trávu.
• Tvaroh, kyška, syrovátka: Pozor na to, tohle se kazí rychleji než pivo na sluníčku. Kontrolovat, kontrolovat, kontrolovat! Jinak bude z husince smrdět hůř než z ponožek po týdnu v gumákách.

No a jednou za čas jim do týhle husí hostiny přihodíš nějaký vitamíny a minerály. Jako když si dáš multivitamín po flámu, ať tě neklepne.

Proč to takhle krmit? Protože housata rostou jak z vody a potřebujou všechno možný. Hlavně ať mají dost energie a vitamínů, aby se z nich staly pořádný husy, co budou strašit sousedovic psy a dělat binec na dvorku.

A co když nemám šrot, kopřivy a zrovna mi došel tvaroh? No tak jim dej, co máš! Hlavně ať mají co žrát. I houska namočená v mlíku je lepší než nic. Hlavně ať jsou ty malý potvůrky spokojený.

Pro zajímavost: Já, Pepa Vomáčka z Horní Dolní, krmím svý husy takhle už léta a zatím mi žádná neumřela. Tedy kromě tý, co se pokusila spolknout tenisák. Ale to je jinej příběh...