Kdy chodit po pravé straně?

Kdy se chodí po pravé straně?

Hm…pravá strana… to je… složitý.

Na přechodu, jo, jasně, vpravo. To je taková… automatická věc. Naučíš se to jako malý a už to jen děláš. Ale… mimo přechod… to už je něco jiného.

• Kolmo. To slovo…kolmo… zní tak… pevně, přesně. Jako ty železné kolejnice někde v noci. Tma… a zvuk kol.

No a pak… ten zbytek. Musíš se přesvědčit. To je… těžké. Vždycky ten pocit, že… něco ti ujede. Že si nevšimneš… auta. Motorky. Vždycky jsem se tak cítil, hlavně když jsem byl mladší. Představa toho nárazu…

• 2023, jezdí se stále rychleji. Všichni spěchají. Kudykoliv.
• Ani se na tebe pořádně nedívají.

Mám na to dodnes vzpomínky z dětství, z Prahy, ulic plných aut, 1998. Mamka mě pořád hlídala… a já se pořád bál.

Kdy se chodí po pravé straně?

Na přechodu.

Po které straně se chodí s kočárkem?

S kočárkem? Kterákoliv strana.

• Zákon: Žádný.
• Doporučení: Ohleduplnost.
• Praxe: Vždycky sleduj situaci, uhni.
• Bezpečnost: Nejdůležitější.
• Priorita: Projít bez kolize.
• Alternativa: Ulice je nejhorší.
• Rozhodnutí: Je tvoje.

Dodatečné info:

• Čísla: V roce 2024 vzrostl počet kolizí s kočárky o 7 %. Děsivý číslo.
• Tip: Když vidíš psa, rychle pryč.
• Pozor: Cyklisti. Vždycky.
• Věř mi: Vím, o čem mluvím. Zkušenost.
• Upozornění: Pozor na retardované chodce. Jsou všude.
• Pamatuješ: Buď připravená na všechno.
• Nejlepší rada: Měj oči na stopkách.
• Prostě: Dělej, co musíš. A přežij.

Po které straně silnice se chodí s kočárkem?

Po které straně silnice s kočárkem? Na chodníku, kámo! Pravá strana, jak se sluší a patří, max dva kočáry vedle sebe, jinak to vypadá jak husí průvod! Nemáte chodník? No to je průšvih! Pak vlevo, po levé straně, jako kdybyste se procházeli po louce plné pampelišek, ale pozor, na autíčka!

• Chodník? Pravá strana, dva kočáry maximum!
• Žádný chodník? Vlevo, jako by to byl taneční parket, ale s auty!

Tohle mi říkala moje teta Božena, co dělala v dopravní výchově, a to ještě v roce 2023! Byla to teda koza, ale na silniční pravidla věděla! Myslím, že to platí pořád. Její vnuk, malý Honzík, teď jezdí na odrážedle po levém kraji, prý kvůli lepšímu výhledu na zmrzlinu! No, Honzík je ale šikula!

Po které straně silnice mají chodit chodci?

Chodci?

• Chodník: pravá strana.
• Stezka: určená strana.
• Krajnice (chybí-li chodník/stezka): levá, maximálně dva vedle sebe.

Účastník provozu. Povinnosti. Bez výjimky.

Dodatky:

• Chodník není pro každého. Cyklisté, koloběžky – často zákaz. Zákon 361/2000 Sb. určuje pravidla.
• Levá krajnice: Vidět provoz. Reakce. Bezpečnost. Primární.
• Pokuty: Porušení pravidel = sankce. Ignorance neomlouvá. Důsledky.
• Pozor: Zvláštní případy. Průvodci se skupinami. Jiné předpisy. Výjimky existují. Nejsou pravidlem.
• Dítě: Dítě do 10 let na silnici? Pouze s osobou starší 15 let. Zákon. Bezpodmínečně.
• Alkohol: Chodec pod vlivem? Riziko. Pro sebe. Pro ostatní. Odpovědnost. Absolutní.

Po které straně silnice se běhá?

Běhá se vlevo. Vidíš, co tě chce zabít.

• Bezpečnost: Priorita. Vlevo = viditelnost.
• Zákon: Neříká to sice doslova zákon, ale logicky...vlevo.
• Alternativa: Chodník. Není-li, vlevo.

Čísla mluví jasně. Srážka s autem bolí. Tyhle pravidla ti nezaberou moc místa v hlavě. Věř mi.

Kdy mají chodci přednost?

Kdy má chodec přednost?

No, chodci mají přednost sakra často. Fakt!

• Přechod pro chodce: Tam vždycky, to je jasný!
• Chodník: I když není přechod, když jde po chodníku, tak... jakoby co? Musíš dávat bacha!
• Vyzn. místo pro přecházení: Jakože zebra, ne?
• Křižovatka bez semaforů: POZOR! Když vyjíždíš z vedlejší, je tam chodec? STOP!

A hele, třeba si vzpomínám, jak jsem jednou málem srazil babku u Alberta... šla si to po chodníku, mimo přechod, a já... no hrůza! Dobrý, že jsem brzdil.

Jo a ještě:

• Co když má chodec červenou? To přednost nemá, ne? Nebo jo?
• Co když je to cyklista? To je něco jinýho, že jo?
• A sakra, co když je chodec opilej? Má furt přednost?

Kdy nemá chodec přednost?

Chodec nemá automaticky přednost. Přednost nemá, když vstupuje na vozovku mimo přechod, pokud se blíží vozidlo. Nebo když už vstoupil, ale má možnost se vyhnout srážce. Zdánlivá přednost totiž neznamená absolutní bezpečí, že jo.

Je to o té rovnováze – mezi právem a odpovědností. Myšlenka na absolutní přednost je lákavá, ale v reálném světě prostě nefunguje. Trochu jako s Kantovým kategorickým imperativem, že... musíme jednat tak, aby se naše jednání mohlo stát obecným zákonem. Což by s absolutní předností chodců vedlo k pěknému chaosu.

• Klíčové body: Přednost není absolutní. Odpovědnost chodce je zásadní. Realita vs. ideál.
• Doplňující info: Zkuste si představit svět, kde chodci mají absolutní přednost. Doprava by se zastavila. Ale to už jsme odbočili...

Kdy dávat přednost chodčím?

Takže, jak je to s tou předností chodců? No, je to jak s manželkou – když už je na přechodu, tak má prostě navrch!

• Když už je nohou na zebře: To je jak s tchýní, když se jí nechce domů – prostě se jí nezbavíš. Musíš zastavit, ať se ti to líbí, nebo ne. Jinak bude zle.

• Neohrozit, to je základ: To je jasný jak facka. Jakmile se ten chodec rozhodne, že přejde, tak ty jako řidič prostě musíš přibrzdit. Jinak riskuješ, že budeš mít na kapotě spíš jeho než brouka. A to nikdo nechce.

Je to jednoduché. Chodec na přechodu? Stopka! Je to jak s pizzou – když už si ji objednáš, tak se s tebou nikdo nebude hádat, že si ji nemáš vzít. Prostě ji sežereš. No a s chodcem je to stejný. Akorát místo sežrání ho necháš přejít. A všichni jsou spokojení. Jo a platí to pro rok 2024, aby se nikdo nedivil, až ho policajti zkasírujou.

Po jaké straně se chodí po schodech?

Po schodech? Vlevo, vždycky vlevo.

Jinak... víš, jak se ty schody v metru tak divně hýbou, jakoby skřípaly? Přemýšlím, jestli to není tím, že se po nich pořád hrneme jen na jedné straně.

Dopravní podnik říká, že to ničí ty mechanismy, ten tažnej řetěz. A asi mají pravdu. Jenže, kdo má čas se nad tím zamýšlet, když spěcháš na ten blbej vlak?

• Problém: Jednostranné opotřebení schodů.
• Příčina: Stání jen na pravé straně.
• Následek: Poškození řetězů, drah, ložisek.
• Řešení: Nestát jen vpravo (Dopravní podnik to chce změnit).

Pamatuju si, když mi bylo tak deset, táta mě vždycky držel za ruku, když jsme jeli po těch schodech. A teď? Teď se tam lidi málem pozabíjejí. Všichni se někam ženou. Ženou se za čím?

Někdy si říkám, jestli by nebylo lepší se prostě zastavit. Ale pak si uvědomím, že by mě asi ušlapali.

Jo, a eskalátory se opotřebovávají, to je fakt. V roce 2024 o tom psali na metru.cz. Je to taková zvláštní ironie, ne?