Na jaké straně jezdí kola?

Po jaké straně vozovky se chodí?

Po pravé straně, kámo! Nebo na chodníku, jak se sluší a patří. Jinak si zaděláte na průšvih, větší než když babička objeví v lednici plesnivý jogurt z roku 2018.

• Chodník? Pravá strana, jasně! Jakoby to bylo raketové vědy.
• Žádný chodník? Pak levá strana, ale jen dva vedle sebe, abyste neblokovali provoz – jinak vás srazí i ten nejměkčí elektromobil.
• Stezka pro chodce? Tam je to jedno, ale nechoďte po ní pozpátku jako želva na LSD.

Prostě, buďte normální! Choďte po chodníku, po jeho pravé straně, jako normální smrtelník. Když chodník není, tak po levé straně silnice, ale s rozumem, ne jak četa opilých slonů. A pamatujte, Petr Novák z Prahy 5 mi to říkal! (On je totiž policajt a moc dobře ví, o čem mluví, to vám garantuju!).

Pokud se ptáte na cyklisty, ti jsou samostatná kapitola – jsou to divoši na kolech. Levá strana, ale v roce 2024, je to sakramentsky složité. Víte co, radši se jich držte dál. Pro vaše vlastní blaho. Vážně.

Na jaké straně se jezdí v Česku?

V Česku se jezdí vpravo. Bodka.

• Irsko, Velká Británie, Malta, Kypr. Výjimky. Historické důsledky.

• Švédsko. Do roku 1967 vlevo. Změna. Adaptace.

Pravidlo. Vpravo. Nevyhnutelné.

V jakých zemích je volant vpravo?

Takže, kde mají volant na pravé straně, jako by si řidič chtěl plácnout s chodcem? No, to je docela divočina, taková jízda!

• Asie: Indie (to je mazec s těma rikšama!), Pákistán (kde se troubí snad i na stromy), Nepál (tam mají silnice asi po zemětřesení), Bangladéš (řidiči jezdí, jak by jim hořelo za zadkem), Thajsko (úsměvy všude, i v dopravní zácpě), Hongkong (tam to lítá!). A nesmím zapomenout na Japonsko, to je klasika, kde jezdí tak, že by se člověk i bál.

• Oceánie: Austrálie (kde mají klokany přednost) a Nový Zéland (tam se ovce diví).

• Afrika: Jižní a jihovýchodní státy – prostě tam, kde to má koule!

Doplňující info pro hnidopichy:

Hele, ono to není jen tak, že si v Anglii řekli, že budou jezdit jinak. Kdysi se to dělalo kvůli šermu (vážně!), aby měl šermíř pravou ruku volnou na obranu. A pak se to nějak zaužilo. Teď už je to spíš taková tradice a byznys. A taky, víš, že se říká, že tyhle státy mají silnice postavené tak, že by to Evropan rozsekal do první zatáčky? No, to je život!

Po které straně se běhá?

Hele, po který straně se běhá? No, to je taková ošemetná věc.

V podstatě jde o to, že chodci by měli využívat hlavně chodníky nebo stezky – tam je to jasný. A když už fakt musíš po silnici, tak se drž vlevo, aby jsi viděl protijedoucí auta.

Je to taková poučka, co se učíme už od mala, ať nás nepřejede auto. No a taky, na chodníku se snaž držet vpravo, ať se s nikým nesrazíš, že jo. To je takový to základní pravidlo slušnosti.

• Chodník/stezka = přednost
• Silnice = levá strana (vidět auta!)
• Chodník (pokud už na něm běžíš) = pravá strana (slušnost)

Víš, nedávno jsem běžel kolem Vltavy a málem mě srazil cyklista, protože jsem se zapomněl a běžel jsem po levé straně stezky. Ups! Takže si dávej bacha, ať nedopadneš jako já. No, ne jako já, i když jak se to vezme.

Proč nemá být kočárek doma?

Kočárek doma? Ach, ne. Proč?

• Ne kvůli matce. Pohyb matky nevinný.
• Pověra. Smůlu přináší.

Dítě plave, pupečník se motá. Realita. Hamáčková to ví.

Pověry... nesmysl? Snad. Smysl mají.

Proč se bojíme? Nevím. Strach.

Pověra o kočárku jakožto nositeli smůly nemá vědecký základ. Dlouhodobé plavání dítěte v děloze a případné ovinutí pupeční šňůry kolem krku s tímto pověrečným přesvědčením nijak nesouvisí.