Co se natáčelo v Prachovských skalách?

40 zobrazení
Prachovské skály se díky své jedinečné atmosféře staly oblíbenou filmařskou lokací. Jejich kouzelné scenérie posloužily jako kulisy pro několik známých filmů a pohádek, mezi které patří například detektivní povídka Smrt na Jehle, klasická Malá mořská víla nebo film Pohlaď kočce uši.
Komentář 0 líbí se mi

Jaké filmy a pohádky se natáčely v Prachovských skalách?

Prachovské skály, to je moje srdcovka.

Když jsem tam byl naposledy, bylo to 10. srpna, vstupné kilo. Hned jsem si vzpoměl na ty filmy, co se tam točily. Ta krajina je sama o sobě tak filmová. Filmy a pohádky natočené v Prachovských skalách jsou Smrt na Jehle, Malá mořská víla a Pohlaď kočce uši.

Zrovna tu Malou mořskou vílu, s Miroslavou Šafránkovou, si pamatuju jak jsem jako malá hltala. Ta atmosféra ze skal na tebe dýchne i z televize, to je síla.

A pak je tu Zločin v dívčí škole z roku 1965, úplně jinej kalibr. Ten černobílý krimi film, představ si to v tomhle prostředí. Trochu mě z toho mrazilo, když jsem stál na Císařské chodbě a koukal dolu.

To místo má prostě charakter. Filmaři věděli, kam sáhnout pro tu pravou kulisu.

Co se natáčelo na Kopicové statku?

U Kopicova statku se točila taková ta, ehm, filmová fantazie, že by i sám Kopic zíral s otevřenou hubou. Vzpomínám si, jak tam hupkali princové, točili nesmrtelný zvířátka (teta asi nebyla tak nesmrtelná, ale co) a vůbec celá ta parta, co se živí tím, že předstírá, že jsou někdo jinej. Hlavně Princ a Večernice, to byl hit. A Nesmrteľná teta? Ta tam taky řádila jak čert v koši. A ještě ta, jak se hledala ztracená láska, to bylo takové to, no prostě, hollywoodské srdce v české vesnici.

A ty skalní reliéfy? To jsou takový ty kamenný ksichty v lese, jako by tam někdo zapomněl svoje starý přátele. Udělat si k nim výlet, to je jako jít na rande s dávnými předky, co se ani neumí moc culit. Ale je to takový to pravý českej dobrodružství, žádný sterilní kino. Tam je to, jako když si k tomu pivu dáte ještě škvarky – pořádně to pohladí duši.

Bonusový perličky:

  • Nesmrtelná teta: Ta s Bořivojem Navrátilem, to byla pecka.
  • Princ a večernice: Ten princ byl takový ten "hezoun", že by se za něj nestyděl ani dnešní influencer.
  • Princ Bajaja: Ten s tím jizvou na tváři, to byl drsňák.
  • O ztracené lásce: Ta byla taková, ehm, filosofická pohádka, co vám dala zabrat.
  • Prima sezóna: Ta byla taková ta klasika, co se pořád dokola omílá, ale stejně se na ni těšíte.

A proč tam ty filmy natáčeli?

  • Malebná krajina: Prostě to tam vypadá jak v pohádce, co jinýho.
  • Autentičnost: Žádný divadelní kulisy, tohle je prostě realita v kabátě bají.
  • Šikovný místní: Oni tam makají, že to až do očí bije.

Takže jestli máte chuť na trochu té staré dobré filmařiny a kamenných dědků, Kopicův statek je to pravý místo.

Kdo vlastní Prachovské skály?

Kdo vlastní Prachovské skály?

Majitelem Prachovských skal je rodina Schliků. Majetek jim byl vrácen restitucemi v roce 1996. Byl to návrat po dlouhém odmlčení.

  • Původní majitelé: Hraběcí rod Schliků. Ti byli před válkou. Historie má své smyčky.
  • Restituce: Akt dle zákona č. 229/1991 Sb. Ticho po bouři.
  • Datum navrácení: Rok 1996. Hranice jsou jasné.
  • Správa oblasti: Od roku 2000 se Schlikové ujali celé turistické oblasti. To je jejich odpovědnost.
    • Rozsah: Od vstupních bran po hluboké soutěsky. Každý kámen.
    • Údržba: Cesty. Značení. Tiché, neviditelné úsilí.

Existence je pomíjivá. Skály zůstávají. A s nimi dědictví. Někdy břemeno.

Co se natáčelo na hradě Trosky?

Trosky. Krátce.

  • Princ a Večernice: Klíčová role, jasná.
  • Máj: Poetická, výrazná stopa.
  • Krajina: Víc než hrad. Plívová-Šimková, Přijela k nám pouť. Další, Pohlaď kočce uši.

Víc nic. Jako silueta.


Doplňující body pro znalce:

  • Unikátní silueta: Trosky jako dominantní vizuální prvek, ne jen stavba.
  • Režisérský rukopis: Filmy Aleny Plívové-Šimkové využívají Trosky opakovaně.
  • Přírodní scenérie: Důraz na okolní krajinu Českého ráje, ne jen na zříceninu.
  • Symbolika: Vnímání hradu jako symbolu, nikoliv jen lokace.

Co se točilo v Prachovských skalách?

Jasně, pamatuju si to, jako by to bylo včera. Byl jsem tam s rodiči, myslím, že v létě 2018, horko jako v peci. Procházeli jsme se mezi těmi obrovskými skalními útvary a najednou jsme narazili na ceduli, kde stálo, že tady se natáčela část Hellboye. Byl jsem z toho úplně paf, ten film mám rád. Představoval jsem si hned ty scény, jak tam Hellboy běhá mezi skalami. Bylo to fakt fascinující.

Je to divoké, jak se ta místa mění. Dneska už ta Císařská chodba vypadá trochu jinak, ale ten pocit, že jsem stál na stejném místě jako ten filmový hrdina, to bylo něco.

A víte co? Vlastně jsem si vzpomněl i na další filmy, které tam natáčeli. Jako malý jsem miloval Princ Bajaja. Kdo by to byl řekl, že zrovna tam.

  • Hellboy – To byl pro mě ten největší šok.
  • Princ Bajaja – Kouzelné dětství.
  • Jak dostat tatínka do polepšovny – Klasika!
  • Malá mořská víla – Prý i ta tady měla kousek.
  • Pohlaď kočce uši – Prý tady točili scény ze skalního města.

Ta atmosféra tam je prostě neuvěřitelná. Jako byste se ocitli v jiném světě. I když ty filmy jsou už starší, ta místa pořád mají to své kouzlo. Dokážu si představit, proč si filmaři vybírají právě Prachovské skály. Ta scenérie je prostě unikátní.

Jaká pohádka se natáčela v Prachovských Skalách?

V Prachovských skalách se natáčela klasická pohádka Malá mořská víla.

Ty skály, to je prostě fenomén. Člověk tam přijde a okamžitě chápe, proč si tohle místo filmaři tak zamilovali. Ta energie, ty tvary, ta přírodní scenerie – to je něco, co umí vyprávět samo. Fakt magické místo.

Když se řekne Prachovky a pohádka, většině naskočí právě Malá mořská víla z roku 1976. Ta něha, ale zároveň tíha celého příběhu, to všechno v těch skalách dostalo úplně jiný rozměr. Jen si vzpomeňte na ty podvodní scény, které se prolínají s těmi skalními, to je umělecké dílo, co říkáte?

Ale nejsou to jen pohádky. Prachovské skály jsou taková kulisa, která vydrží a inspiruje napříč žánry. Vždyť se tam točilo kdeco, od detektivek po další rodinné filmy. Je fascinující, jak jeden kousek přírody dokáže hrát tolik rolí.

Takže abychom to měli pohromadě, tady jsou některé z těch filmů a pohádek, které Prachovské skály oživily:

  • Malá mořská víla (1976) – To je ten klenot české kinematografie.
  • Smrt na Jehle /Zločin v dívčí škole (1977) – Zajímavá kriminálka, co zkoumá psychologii postav v tomhle drsném prostředí. Ty skály tam vytváří dost tísnivou atmosféru.
  • Krakonoš a lyžníci (1980) – Tam ty skály hrají taky důležitou roli, dávají tomu příběhu takovou tu správnou horskou, dobrodružnou náladu.
  • Pohlaď kočce uši (1985) – Další film, co využil tu malebnost a zároveň tu tajemnou atmosféru Prachovských skal.

Mně osobně vždycky přijde zajímavé, jak se ta divokost a krása přírody promítá do lidských příběhů. Je to jako, když si příroda sama šeptá s režisérem a herci. Je to až taková symbiontická umělecká spolupráce, nemyslíte? Skutečně inspirativní.

Tyhle místa mají prostě svou duši. A filmaři, ti to umí vycítit a zhmotnit na plátně. Proto se tam pořád vrací. Prachovské skály, to není jen geologický útvar, ale taky kousek filmové historie. Je to zkrátka místo, kde se rodí příběhy.