Jaká česká pohádka byla motivem pro natáčení filmu Čertova nevěsta?

Čertova nevěsta: Více než jen moderní adaptace klasické pohádky

Film Čertova nevěsta režiséra Slávka Horáka, ačkoliv se na první pohled jeví jako moderní pohádková romance, neopomíjí své kořeny v bohaté české pohádkářské tradici. Mnozí by se mohli domnívat, že je inspirován některou z mnoha variací klasických příběhů o čerte a jeho nevěstě. Přesto, přímá inspirace není tak zřejmá, jak by se mohlo zdát. Film totiž neadaptuje jednu specifickou pohádku, ale spíše čerpá z obecné atmosféry a motivů, nejvýrazněji pak z pohádky S čerty nejsou žerty.

Na rozdíl od přímé adaptace, kde by se příběh věrně kopíroval, Čertova nevěsta si bere z S čerty nejsou žerty spíše inspiraci na úrovni motivů a charakterů. Nejde o doslovné převyprávění, ale o volnou interpretaci, která zachovává ducha originálu, avšak ho transformuje do moderního kontextu.

Zřetelné propojení je patrné zejména v postavě Doroty Máchalové. Ačkoliv se jméno objevuje v jiných kontextech, v Čertově nevěstě slouží jako odkaz na silnou a chytrou dívku z klasické pohádky, která si umí poradit s čerty a jejich lstivostí. I když filmová Dorota není přímou replikou pohádkové postavy, její nezávislý charakter a schopnost čelit nadpřirozeným silám odkazují přímo na toto dědictví. Její přítomnost v příběhu funguje jako most mezi tradiční a moderní interpretací tématu čertů a lidského snažení.

Film se tak odlišuje od jednoduché adaptace. Místo kopírování známého příběhu, Čertova nevěsta využívá náladu, atmosféru a některé klíčové motivy S čerty nejsou žerty k vytvoření nového, originálního příběhu. Je to spíše dialog s klasickou pohádkovou tradicí, než její přímé napodobování. Díky tomu si film zachovává svoji svěžest a zároveň ctí bohaté dědictví české pohádkové kultury, které ukazuje modernímu publiku v novém, poutavém světle.