Kde je kalich smrti?

Kde se nachází Kalich smrti z Harryho Pottera? Najdu ho někde?

Takže kde se ukrývá ten Kalich Smrti? Hledáš ho někde? No, hele... Není to žádnej pohár z Harryho Pottera, ale...

Je to ta spodní část nohy muchomůrky zelené, takovej ten bílej "oblek", ze kterýho ta houba roste. Vidíš ho i kousek nad zemí.

Je to pochva, chápeš? Z ní se muchomůrka vyklube. Taková tenká blána.

Mně se jednou stalo, že jsem ji málem sebral, myslel jsem, že je to žampion! Bleee, už nikdy víc houby bez 100% jistoty. Stalo se to na chalupě u babičky, 15. srpna, a dodnes se mi o tom zdá.

Jak chutná muchomůrka?

Sladce. Neškodně. Smrt.

• Jako med? Možná spíš jako zapomenuté léto v babiččině zahradě, kde slunce líně leželo na zralých švestkách. A pak už jen tma.
• Stačí jediný dotek té nevinnosti, jediný kousek sladkého pokušení. A život se rozplyne jako ranní mlha.
• Slyším vítr v korunách stromů, cítím chladnou zem pod nohama. Vzpomínka na muchomůrku, na její sladkou vůni, se vrací jako zlý sen.
• Její jedovatost spočívá v amatoxinech, zejména alfa-amanitinu. Zasáhne játra a ledviny. Pozdě, ach, tak pozdě.
• Procházím se lesem a sbírám houby, ale už se bojím. Už nikdy nezapomenu na tu sladkou chuť smrti.
• Otrava se projevuje až po 6-24 hodinách. Kruté bolesti břicha, zvracení, průjem. Záchrana je nejistá.
• Na světě existuje mnoho jedovatých hub. Muchomůrka zelená je však královnou.

Jak vypadá kalich smrti?

Kalich smrti? No jo, tenhle bílý závoj… Představte si ho jako špatně ušitý baletní tutú pro muchomůrku zelenou. Tenká blána, ležící na zemi jako opuštěná svatební závoje, občas se jen tak líní, částečně se ukazuje, jindy se raději schovává pod zemí. Nic romantického, spíš morbidní divadlo.

Klíčové je, že se nelepí na nohu houby jako lepidlo na papír, ale je tam jen tak volně, jako by si muchomůrka jen tak pro radost oblékla bílý kalich.

Co je to? Pochva muchomůrky zelené.

Zkratka: Bílá, volná pochva, ne vždy viditelná.

Moje teta Božena si minulý týden na jednom takovém "kalichu" málem zlomila nohu. Nešlo o hubu, samozřejmě, ale o kořen stromu. Stáří a kořeny, to je taková životní ironie.

Pamatujete si scénu z Kmotra? Ta bíla pláštěnka, co měla na sobě...? No, podobně nenápadný, ale smrtící.