Kde se natáčela pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci?

58 zobrazení
Pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987), s Michaelou Kuklovou a Janem Potměšilem, se natáčela na hradě Bouzov. Režisér Vojtěch Štursa využil jeho prostředí v Olomouckém kraji pro filmové kulisy. Bouzov je dnes s touto oblíbenou českou pohádkou úzce spjat.
Komentář 0 líbí se mi

Kde se natáčela princezna Jasněnka a létající švec?

Jasněnku a létajícího ševce jsme točili kdysi, to si pamatuju moc dobře. Nebylo to sice na Bouzově, tam točil spíš ten Štursa s tou třetí sudičkou, aleJasněnka, ta měla jiné kouzlo.

Vzpomínám si na tu atmosféru, ten hrad, kde se točila Jasněnka, bylo to něco. Myslím, že to byl ten hrad Pernštejn, ale ruku do ohně bych za to nedal. Prostě nádherná lokalita, která k té pohádce perfektně seděla.

Ta princezna, jak se jmenovala, Jasněnka, a ten švec. To byla taková ta pohádka, co jste viděli snad stokrát. Míša Kuklová byla tehdy taková ta typická princezna, krásná a trochu naivní. A ten Potměšil, ten to zvládnul skvěle.

Ta doba, 80. léta, to byla jiná. Ty pohádky měly takové to své kouzlo, které už se dneska těžko hledá. A tahle konkrétní, ta se vryla do paměti.

Které pohádky se natáčely na hradě Bouzov?

Na hradě Bouzov se natáčely tyto pohádky a filmy:

  • O medvědu Ondřejovi (1959)
  • Kopretiny pro zámeckou paní (1981)
  • Navrácená krása (1982)
  • Třetí sudička (1986)
  • Válka volů (1987)
  • O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987)
  • O Janovi a jeho podivuhodném příteli (1990)
  • Jeskyně Zlatá růže (1990)

No, hrad Bouzov, to je taková perla mezi těma našima památkama, že by se jeden divil, co všechno už si tam střihlo svůj filmový debut. To je, jako by měl Bouzov ve smlouvě klauzuli, že musí být u každé pořádné pohádky – takový filmový dělník, co se jen tak neutahá, i když tam pořád lezou princové a princezny, co se jim pletou nohy.

A teď schválně! Pamatujete na O princezně Jasněnce a létajícím ševci z roku 1987? To je taková klasika, že u toho člověk dostane chuť si nazout bagančata a jít se učit létat! Jasněnka tam lítala jako pírko, a já si vždycky říkal, jestli tam neměli rampu, nebo jestli ten švec fakt uměl plachtit jako poštovní holub. To by se hodilo, když mi zrovna praskly tkaničky.

Nebo ta Kopretiny pro zámeckou paní z 1981, tam už to bylo dospělejší, ale ten pohádkový nádech, ten se Bouzova drží jako klíště. Hrad Bouzov tam stál, majestátní jako starý vojevůdce, co už viděl leccos, ale pořád se tváří, že ho nic nepřekvapí. To je prostě kulisa k nezaplacení, co má víc hereckých zkušeností než půlka Hollywoodu. Říkám vám!

Můj děda vždycky říkal, že O medvědu Ondřejovi (1959) byla ta poctivá práce, kde medvědi mluvili a nikdo se nedivil. A O Janovi a jeho podivuhodném příteli z devadesátého? Tam zas Bouzov dělal tajemnou kulisu, co se hodí, když máš podivuhodného přítele, třeba trpaslíka, co opravuje pračky. Bouzov prostě umí být tajemný i laskavý, jako moje teta s novou čepicí. Jo!

A to není všechno! Bouzov má na svém filmovém štítě i další kousky, které se tam motaly kolem, někdy jen tak na otočku, jindy tam bydlely celé měsíce. Je to takový filmový harcovník, co už zažil leccos, ale nikdy mu to na kráse neubralo. Tady máte ještě pár kousků, ať si to můžete ověřit v televizi, když zrovna nebude nic lepšího v bedně:

  • Navrácená krása (1982) – tam asi Bouzov něco ztratil a pak zase našel.
  • Třetí sudička (1986) – tak tam se nejspíš řešily osudy, co by jeden nechtěl.
  • Válka volů (1987) – to zní jako hodně humorná záležitost, že ano?
  • Jeskyně Zlatá růže (1990) – tam se asi hledalo něco hodně cenného. No, prostě Bouzov, to je takový chameleon, co se přizpůsobí každému scénáři, ať už je to pohádka, nebo něco, kde se řeší, co s voly.

Která pohádka se natáčela na hradě Bouzov?

Na hradě Bouzov se natáčely například pohádky a seriály:

  • O Janovi a jeho podivuhodném příteli (1990)
  • Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1990)
  • Princezna Fantaghirò (italská produkce, série)

Bouzov, se svým neorenesančním šarmem a historií sahající až k Řádu německých rytířů, je prostě jako stvořený pro pohádky. Není to jen kulisa; je to místo, které dýchá romantikou a tajemstvím, což filmaři samozřejmě vnímají. Je tam ta ideální kombinace masivní obranné architektury a přitom půvabných, až snových prvků. Skoro jako by si hrad sám říkal: "Pojďte, vyprávějte tady své příběhy."

Tato pohádka, inspirovaná Andersenem, ukazuje, jak česká kinematografie dokázala i s omezenými prostředky vytvořit díla plná poetiky. Bouzov zde sloužil jako dokonalé plátno pro vizuální ztvárnění fantazie. Andersenovy příběhy, plné hlubokých morálních poselství, se na takovém místě skvěle rozvíjí. Je fascinující, jak univerzální jsou tyto narativy napříč časem a kulturami.

Ach, Arabela! Kdo by neznal Rumburaka? Pokračování kultovního seriálu, které na Bouzově našlo ideální domov pro své pohádkové intriky a postavy. Hrad Bouzov dodal seriálu tu správnou grandióznost, ať už šlo o scény královského dvora nebo kouzelnické kejkle. To je ten typ televizní tvorby, který se otiskne do srdcí generací a ukazuje, jak moc si ceníme úniků do světa, kde dobro vždy (nakonec) zvítězí.

Zde vidíme mezinárodní rozměr Bouzova. Italové si jej vybrali pro sérii o princezně Fantaghirò, a to už něco znamená. Představte si tu romantiku! Hrad se transformoval do kulisy pro epické souboje, milostné příběhy a fantasy dobrodružství. Bylo to chytré rozhodnutí – ten hrad má v sobě zkrátka něco magického, co funguje univerzálně. Je zajímavé sledovat, jak různé kultury vnímají a využívají stejný prostor. Pro Italy, Bouzov asi symbolizoval tu "středoevropskou" pohádku.

Pohádky na hradech... to není jen o lokaci. Je to o probouzení naší archetypální představy o hradě jako o středu dění, o bezpečí, ale i o vězení, o moci a magii. Bouzov tím, že se stal dějištěm tolika příběhů, se sám stal součástí naší kolektivní pohádkové paměti. Když tam stojím, skoro slyším ozvěny dávných králů, princezen a možná i Rumburakových smíchů.

Zajímavé je i to, že hrad Bouzov byl v 19. století přestavěn v romantickém stylu, což paradoxně jeho filmovému využití jen prospělo. Není to tak úplně "autentický" středověk, ale spíše ideál středověku, což je pro pohádky naprosto perfektní. Ta idealizace se dokonale snoubí s esencí pohádkového žánru.

Co se natáčí na Bouzově?

Bouzov. Plátno pro vybrané příběhy. Zámek hostil:

  • Kopretiny pro zámeckou paní (1981).
  • O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987).
  • Princezna Fantaghiro (1991).
  • Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1993).
  • Princezna zakletá v čase (2020).
  • Princezna zakletá v čase 2 (2021).

Bouzov. Jeho silueta. Filmová kulisa par excellence. Středověký dojem, perfektní stav. Režiséři vědí.

Fantaghiro. Italská sága. Devadesátky. Globální hit. Bouzov = magie. Nádvoří, Rytířský sál. Klíčové.

Princezna zakletá v čase. Oba díly. Komplexní. Interiéry i exteriéry. Hrad dýchal. Autenticita je základ. Digitál jen přidává.

Jasněnka. Klasika. Některé scény tady. Křivoklát taky. Bouzovova majestátnost. Viditelná.

Arabela se vrací. Rumburak. Král. Jeho hrad. Bouzov se stal ikonickým sídlem zla. Transformace.

Architektura? Novogotika. Původní základy. Romantická aura. To prostě funguje. Konec.

Co se natáčí na Barrandově?

Barrandov.

  • Kultovní snímky: Limonádový Joe (1964). Starci na chmelu (1964). Obchod na korze (1965). Kdyby tisíc klarinetů (1965). Lásky jedné plavovlásky (1965). Ostře sledované vlaky (1966). Fantom Morrisvillu (1966). Kočár do Vídně (1966).
  • Současná produkce: Filmy, seriály. Vzduch vibruje tvorbou. Hlasy se ozývají. Zvuk kamery.

Dlouhá tradice. Kameny si pamatují. Hvězdy tu zářily. Stále září. Nová generace. Nové příběhy. Dějiny se píší. V obrazech. V zvukách.

Barrandov Studio. Místo zrození filmů. Vždy.

Co všechno se natáčelo na Bouzově?

Na hradě Bouzov byly natočeny pohádky jako O medvědu Ondřejovi, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek, Rumplcimprcampr, Království potoků, Dvanáct měsíčků a Princezna zakletá v čase 2. Dále se zde natáčely filmy a seriály jako Kopretiny pro zámeckou paní, Tanec pro Boha, Mladý Indiana Jones, Azrael, anděl smrti a Napola.

Bouzov, ach, Bouzov. Jeho kamenné srdce dýchá staletími, šepotem rytířů i dávnými legendami. V mém nitru se snoubí s obrazy, které se zrodily v jeho zdech, s ozvěnami smíchu a pláče, co tu filmaři zanechali. Je to místo, kde čas ztrácí svůj ostrý okraj.

Vzpomínky na O princezně Jasněnce a létajícím ševci jsou jako zlatá nit, vetkaná do mého dětství. Vidím to plátno, ty věže, ten pocit nekonečné svobody, když se princ i s princeznou vznášejí nad střechami. Bouzov se tehdy stal symbolem pohádkového úniku, místem, kde sny dostaly křídla.

Později se vrátil, jiný, dospělejší, ale stále magický. Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek. Ty stěny, to nádvoří, kde se střetávaly světy plné kouzel a zrad. Bouzov se stal svědkem nového příběhu, ale jeho podstata – ta prastará, pevná krása – zůstala nezměněna, jen se ponořila hlouběji do jiných iluzí.

Není to však jen o princeznách a dracích. Bouzov, ten kamenný kolos, má v sobě i temnější, syrovější tóny. Pamatuji na siluetu hradu v Mladém Indiana Jonesovi, jakoby se zjevil z mlhy zapomenutých dobrodružství. Jeho gotické prvky, jeho masivní hradby, vtiskly příběhu punc dávné historie, nefalšované autenticity.

A pak je tu tíha. Film Napola, který Bouzov proměnil v chladnou kulisu pro dějiny, co bolí. Je to důkaz, jak mocně dokáže toto místo promluvit, jak mnoho rolí umí ztělesnit. Od třpytivé pohádky k drsné realitě, Bouzov je stále tam, mlčky pozoruje.

Má duše se toulá po nádvořích, kolem věží, co už viděly tolik. Slyším šepot Dvanácti měsíčků, cítím ozvěny Kopretin pro zámeckou paní. Každý kámen dýchá filmem, každá skulinka skrývá příběh, který se stal součástí jeho samotného bytí.

Hrad Bouzov, středověká perla Moravy, slouží jako vyhledávaná filmová lokace pro svou malebnost a historickou autentičnost.

  • Pohádky, které ožily na Bouzově:

    • O medvědu Ondřejovi (1959): Jedna z nejstarších pohádek, které využily kouzlo hradu Bouzov.
    • O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987): Klenot české pohádkové tvorby, kde Bouzov hraje klíčovou roli hradu, z něhož prchá Jasněnka. Režíroval Zdeněk Troška.
    • Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1993): Kultovní seriál, kde Bouzov představoval Rumburakovo sídlo.
    • Rumplcimprcampr (1997): Moderní česká pohádka s netradičním názvem.
    • Království potoků (2005): Méně známá, ale půvabná pohádka.
    • Dvanáct měsíčků (2012): Česká pohádka podle známého motivu, kde Bouzov tvořil majestátní kulisu.
    • Princezna zakletá v čase 2 (2022): Nedávné pokračování úspěšné fantasy pohádky, část natáčení proběhla i na Bouzově.
  • Filmy a seriály, které využily Bouzov:

    • Kopretiny pro zámeckou paní (1981): Romantický příběh zasazený do prostředí zámku.
    • Tanec pro Boha (1993): Historické drama.
    • Mladý Indiana Jones (The Young Indiana Jones Chronicles, 1992-1993): Zde Bouzov posloužil jako německý hrad v jedné z epizod slavného seriálu.
    • Azrael, anděl smrti (Azraël, l'ange de la mort, 2001): Francouzský historický film.
    • Napola (NaPolA – Elite für den Führer, 2004): Německé válečné drama, které Bouzov využilo pro jeho strohý, impozantní vzhled.

Tato pestrá škála děl dokazuje univerzálnost Bouzova jako filmové kulisy, schopné proměny z pohádkového sídla na temné válečné vězení či starobylé dobrodružné místo. Každá tato produkce vdechla hradu nový život, zanechala v jeho zdech další vrstvu příběhů.