Jak zřídit daňový sklad?

Jak zřídit daňový sklad? Poplatek a lhůta

Při plánování jak zřídit daňový sklad musíte splnit specifické administrativní podmínky a podat kompletní návrh celnímu úřadu. Správné porozumění celému procesu předchází zbytečným finančním ztrátám a právní odpovědnosti za nelegální nakládání se zbožím. Poznejte přesné náležitosti povolení a vyhněte se zbytečnému zdržení schvalovacího řízení.

Co je to daňový sklad a jak funguje?

Daňový sklad je prostorově ohraničené místo na daňovém území České republiky, ve kterém se vybrané výrobky vyrábí, zpracovávají, skladují, přijímají nebo odesílají v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. Tento specifický režim znamená, že povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň je odložena až do okamžiku, kdy jsou výrobky uvedeny do volného daňového oběhu.

Když jsem poprvé pomáhal klientovi s přípravou podkladů pro celní úřad, byl jsem překvapen, jak přísně úředníci posuzují sebemenší detail v prostorové celistvosti. Hranice skladu totiž nesmějí být nikde přerušeny. Pokud plánujete distribuovat alkohol, tabák nebo minerální oleje bez okamžitého placení obrovských částek na daních, bez vlastního daňového skladu se prakticky neobejdete. Je to náročné, ale dává to byznysu obrovskou finanční flexibilitu.

Základní podmínky pro zřízení daňového skladu

Získat povolení k provozování daňového skladu vyžaduje splnění přísných legislativních kritérií, která prověřuje místně příslušný celní úřad. Mezi hlavní pilíře patří absolutní bezdlužnost vůči státní správě, spolehlivost navrhovatele, ekonomická stabilita a platné živnostenské či jiné oprávnění k provozování dané činnosti. Navrhovatel nesmí být v likvidaci ani v úpadku.

Prokázání ekonomické stability bývá v praxi největším kamenem úrazu, na kterém začínající firmy pohoří. Celní správa nechce riskovat, že se stanete článkem v řetězci daňových úniků. Podnikatelé často zapomínají, že potvrzení o bezdlužnosti spotřební daň nesmí být starší než 30 dnů v momentě podání návrhu. Stačí malé zpoždění s jinou přílohou a můžete celé kolečko obíhání úřadů absolvovat znovu. Na celní správě se na dny navíc nehraje. Buď podmínky splňujete na den přesně, nebo máte smůlu.

Náležitosti návrhu a potřebné doklady

Samotný návrh na zřízení daňového skladu se podává na oficiálním tiskopisu Ministerstva financí ČR. K němu musíte povinně přiložit rozsáhlou technickou a technologickou dokumentaci. Úřad vyžaduje přesný popis způsobu zabezpečení vybraných výrobků před neoprávněným použitím, technologický popis postupu výroby, výpis z obchodního nebo živnostenského rejstříku a výpis z Rejstříku trestů.

Zde je přehledný seznam toho, co musíte v návrhu detailně uvést a doložit: 1. Přesné vymezení a plánek prostor daňového skladu včetně zajištění neoficiálních vstupů 2. Technologický popis postupu výroby a uskladnění specifických produktů 3. Předpokládaný původ přijímaných výrobků a jejich plánované cílové určení 4. Čestné prohlášení, že vám nebyla udělena pokuta za závažné porušení celních či daňových předpisů 5. Doklad o zajištění spotřební daně v požadované výši

Vzpomínám si na firmu z Olomouce, která podcenila popis zabezpečení areálu. Celníci jim žádost vrátili k přepracování, protože v plánu chyběly detaily o kamerovém systému na zadní rampě. Každý metr čtvereční musí být pod kontrolou. Formulář daňový sklad lze vyplnit online přímo v prohlížeči na cPortálu Celní správy, případně stáhnout jako PDF dokument pro zaslání datovou schránkou.

Průběh povolovacího řízení a poplatky

Jakmile podáte kompletní návrh se všemi přílohami, celní úřad zahájí povolovací řízení. Za podání návrhu na zřízení daňového skladu se platí správní poplatek ve výši 1000 Kč na účet celního úřadu s předčíslím 7771. Zákonná lhůta, kterou má celní úřad na vydání rozhodnutí o povolení daňového skladu, činí 60 dnů od zahájení řízení. ^[3]

Tato dvouměsíční lhůta je však reálná pouze v případě, že dodáte vše bez jediné chyby. Pokud vás úřad vyzve k doplnění podkladů, řízení se přerušuje a čas běží dál. Skutečným oříškem je ale finanční zajištění daně. To musíte složit buď formou bankovní záruky, nebo složením hotovosti na účet celníků ještě před vydáním samotného povolení. Pro začínající lihovar nebo sklad pohonných hmot to znamená blokaci milionů korun na dlouhé měsíce dopředu.

Srovnání: Provozovatel daňového skladu vs. Oprávněný příjemce

Provozovatel daňového skladu

• Extrémní. Vyžaduje neustálou přítomnost celního dozoru a nepřetržitou evidenci.

• Výrobky může v režimu podmíněného osvobození vyrábět, zpracovávat, skladovat i odesílat.

• Dlouhodobé skladování bez omezení, daň se platí až při uvedení do volného oběhu.

• Velmi vysoké, finanční záruka musí pokrýt maximální kapacitu skladu.

Oprávněný příjemce

• Střední. Vhodné pro importéry, kteří chtějí zboží po dovozu ihned zdanit a prodat.

• Může vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození pouze přijímat z jiných států EU.

• Nesmí výrobky v tomto režimu skladovat ani odesílat. Okamžikem přijetí vzniká povinnost přiznat daň.

• Nižší, u jednorázového statusu se zajišťuje pouze daň pro konkrétní přepravovanou zásilku.

Hana a její minipivovar: Boj s celní byrokracií v Brně

Hana, majitelka rodinného minipivovaru v Brně, chtěla v půlce roku rozšířit distribuci piva do pivoték v režimu odložené spotřební daně. Byla nadšená z rostoucího zájmu o svá řemeslná piva, ale brzy narazila na tvrdou realitu legislativy.

Při první žádosti o povolení daňového skladu podcenila výpočet ekonomické stability a doložila potvrzení o bezdlužnosti staré 35 dnů. Celní úřad její návrh okamžitě zamítl kvůli nesplnění lhůt a ona ztratila měsíc drahocenného času.

Místo zoufání Hana kompletně přerušila vaření nových speciálů a týden ležela v papírech. Zajistila si nové potvrzení z finančního úřadu, najala certifikovaného projektanta na přesné zaměření budovy a upravila oplocení rampy.

Druhý pokus dopadl úspěšně. Po složení bankovní záruky získala povolení do 50 dnů. Její minipivovar díky tomu snížil okamžité cash-flow zatížení o desítky tisíc korun měsíčně a expedice do pivoték konečně běžela naplno.