Kdy půjde do důchodu ročník 1978?

Kdy půjde do důchodu ročník 1978? To je otázka, co? A věřte mi, já, co patřím do toho ročníku, si ji kladu pořád dokola. Šedesát šest let a jeden měsíc, prý. To je fakt daleko, že? Jako, vážně? Představte si to – tolik let ještě makat… Už teď se cítím někdy vyždímaná jako citron.

Pamatuju si, jak moje babička říkala, že dřív šli do důchodu mnohem dřív, v šedesáti, a ještě měli sílu na zahrádku a vnoučata. Teď? V šedesáti šesti? To už bude člověk skoro na vozíku, nebo aspoň s kyčlí v háji, po těch letech dřiny. A co ten důchod? Člověk si říká, na co to všechno? Třeba na placení účtů, možná. Nebo na ty léky, co člověk bude s věkem potřebovat? Na nějakou tu cestu, abych si konečně užívala života, co jsem si zasloužila? Doufám, že ano.

Slyšela jsem, že průměrný důchod je nějakých dvacet tisíc, ale to je asi jen průměr. A co když budu mít méně? To je pak docela hrůza, ne? Nebo co když se ještě změní ty zákony, což se dneska děje pořád? To by pak byl mazec. Snad si ale stihnu užívat a něco si odložit, než tam dojdu. Možná si koupím tu chatu na horách, o které snivám. Anebo alespoň pořádně poznám všechny ty země, co se mi honí hlavou. To je další sen. Doufám, že to všechno stihnu.