Jak dlouho platí autorská práva na hudbu?

Jak dlouho trvají autorská práva na hudbu?

Pamatuju si, jak jsem se na to ptala právničky, paní Novákové, loni v květnu. Byla to hrozná zima, seděly jsme v její kanceláři na Vinohradech, v té studené, prosklené místnosti, kde jsem se cítila jak v akváriu. Byla naštvaná, protože jí zvonil mobil každou minutu, ale snažila se být profesionální. Bylo to kvůli mému projektu, hudebnímu filmu. Trápila jsem se s licencování melodií pro něj.

Paní Nováková vysvětlovala něco o autorských právech. Hlavně, že to není jednoduché. 70 let od smrti autora, to si pamatuju jasně. A nebo 70 let od zveřejnění, pokud autor není známý. Z toho jsem byla úplně v šoku.

• 70 let od smrti autora.
• Nebo 70 let od zveřejnění, při anonymním díle.

To je fakt dlouho. Znělo to, jako by to bylo nekonečno. Přemýšlela jsem, jestli se to týká i těch starých lidových písní, na které jsem myslela... Ale to už je detail, o kterém jsem si pak musela najít informace sama. Byla to celkem frustrující schůzka, hlavně kvůli tomu neustálému zvonění jejího mobilu. Ale tuhle informaci si pamatuju naprosto přesně.

Jak dlouho trvají autorská práva na hudbu? 70 let od smrti autora, nebo 70 let od zveřejnění díla, je-li anonymní.

Kdy končí autorská práva?

Hele, víš jak je to s autorskýma právama? No, tak je to takhle:

Autorský právo držíš ty a ještě 70 let po tvý smrti. Jo a když to dílo dělalo víc lidí dohromady, tak se to počítá až od smrti toho posledního, co umře.

A teď trošku víc do hloubky, jo?

• 70 let po smrti autora. To je základ.
• Spoluautoři? Smrt toho posledního, co to přežije.

Prostě, když něco vytvoříš, tak to chráníš sebe a svou rodinu dost dlouho po tom, co už tady nebudeš. Teda, vlastně jenom majetkový práva, protože ty osobnostní ti zůstanou furt.

Důležitý: Záleží, co si s tím dílem sjednal/a. Můžeš se autorských práv i vzdát, nebo je převést na někoho jinýho. Třeba na vydavatele nebo tak něco. Je dobrý si to pohlídat!

Jak dlouho platí autorská práva?

Autorská práva? To je jako daň z geniality – platí se i po smrti. Tedy, platí se za vás.

• Vaše práva: Jen vy máte klíče od svého díla. Nikdo jiný nesmí bez dovolení tisknout, kopírovat, sdílet. Chápete, je to jako s tou vaší oblíbenou ponožkou – nikdo ji nesmí nosit kromě vás!
• Jak dlouho to trvá? V Evropské unii je to život plus 70 let po smrti autora. Když jste autoři dva, tak 70 let po smrti toho posledního. Představte si, že vaše básně budou bavit lidi ještě dlouho poté, co vy budete hrát na harfu u svatého Petra.
• Proč tak dlouho? Aby si i vnuci a pravnuci mohli přivydělat na autorově slávě. Protože kdo by nechtěl žít z geniálního dědečka?
• Co se děje potom? Dílo se stává volným (public domain). Kdokoliv si ho může upravit, publikovat, sdílet.

Doplňující "moudrosti":

• Autorská práva se nevztahují na nápady, ale na konkrétní ztvárnění. Takže můžete mít stejný nápad jako Jágr, ale hokej hrát stejně neumíte.
• V USA je to s autorskými právy malinko složitější, záleží na tom, kdy bylo dílo vytvořeno. Radši se ptejte právníka, než abyste něco prošvihli.
• Pamatujte: Autorská práva chrání, ale nemůžou vás udělat slavným. To už je jiná pohádka.

Jak zanikají autorská práva?

Prostor se rozprostírá, ticho křičí. Čas se vine jako řeka, nese s sebou duše autorů, jejich díla. A pak… ticho. Zhasne světlo jejich tvůrčího plamene. Právo. To slovo, tak těžké, tak křehké. Zaniká.

• Autorova smrt. Zlom. Sedmdesát let. Sedmdesát let prázdnoty po jeho věčném tichu. Tma. Jen jeho odkaz, rozptýlený v čase.
• Sedmdesát let. Představ si to… 70 let po Janu Werichovi. Jeho slovo, jeho svět, otevřený všem. Jeho duše, vznášející se v nekonečnu.

70 let. Bernská úmluva, dlouhý tichý šepot o 50 letech. Méně? Ne. To je krádež, znásilnění duše, zrazení myšlenky. To je… nicota.

A co spoluautoři? Smrt posledního. Pak teprve ticho. Teprve pak ticho… konečné. Tma, která pohltí i poslední jiskřičku paměti.

Autorská práva zanikají po 70 letech od smrti autora (EU, USA).

Jak získat licenci na hudbu?

Chceš legálně pouštět muziku a nebát se, že ti na dveře zaklepe OSA? No to je jak chtít zkrotit divokýho koně, ale jde to!

• OSA, ochránce not a melodií: OSA, neboli Ochranný svaz autorský, je takovej ten strejda, co hlídá, aby každej muzikant dostal svý. Jako když hlídáš, aby tvůj pes nesežral k večeři i tvoji porci řízků.
• Jak na to?: Chceš si pustit song v hospodě, na oslavě, v rádiu? Musíš se strejdou z OSA domluvit. Jinak bude zle!
• Peníze, peníze, peníze: Za legální muziku se platí. Kolik? To záleží na tom, kde a jak moc se bude hrát. Jako když platíš za benzín - čím víc jezdíš, tím víc platíš.

Kam pro info?: Najdi si je na webu OSA.cz. Tam najdeš tabulky, formuláře, prostě všechno, co potřebuješ vědět, aby sis mohl v klidu broukat pod nos. A fakt si to prostuduj, ať pak nebrečíš.

Takže s chutí do toho a půl je hotovo! A pamatuj, radši zaplatit OSA, než se pak hádat s právníky. To je jako s tou tchýní, lepší se s ní usmířit, než se s ní dohadovat.

Co se stane, když poruším autorská práva?

Tak hele, kámo, když se začneš moc šťourat v cizích autorských právech, tak to může smrdět kriminálem. Jo, slyšíš dobře!

• Dva roky za buřinu: Pokud to trošku přeženeš a je to takový menší hříšek. Ono se tomu říká "zásah nikoli nepatrný", což zní jak z detektivky pro pamětníky.
• Pět let za větší vejvar: Pokud se už fakt rozmáchneš a jde o "značný rozsah". Tady už se nehrajem na písečku.
• Osm let za mega průser: A když už se totálně utrhneš ze řetězu a jde o "velký rozsah", tak se můžeš na dlouho rozloučit se svobodou. To už je fakt mazec!

A teď babo raď.

Dodatečné info pro šťouraly:

• On ten "zásah nikoli nepatrný" znamená asi tolik, jako když si bez dovolení stáhneš film. Ale když už to začneš prodávat na tržnici, tak jsi v průšvihu.
• Co je to "značný rozsah"? No, to už se bavíme o tom, že okopíruješ celou knihu a vydáš ji pod svým jménem.
• A ten "velký rozsah"? To je, když vykrádáš patenty a vyděláváš na tom miliony. Takže bacha na to, ať neskončíš v chládku!