Co koupit ženě jako omluvu?

Bože, co jí mám jen koupit?! Zase jsem to podělal. Asi květiny, co? Klasika… Růže? Červené? Jsou tak… intenzivní, ne? Možná bílé. Bílé jsou takové… čisté, upřímné. Jako by říkaly: „Odpusť mi, fakt jsem to nechtěl.“ Hm… Možná by se jí víc líbily tulipány? Má je ráda. Nebo orchidej? Ta vydrží dýl… Pamatuju si, jak se jednou nadšeně rozplývala nad orchidejí v květinářství… To je ono! Orchidej! A k tomu… co k tomu? Jen kytka je taková… suchá. Musí tam být ještě něco. Co má ráda? Čokoládu! Tu miluje! Tu s karamelem a mořskou solí. Vždycky ji celou sní sama a pak se tváří nevinně. Jo! Orchidej a čokoláda. To je ono! Nebo… počkat. Vzpomínám si, jak jednou v knihkupectví hltala očima tu novou kuchařku… Italská kuchyně… A pořád říkala, jak se chce naučit dělat pravé risotto… Možná… možná kytka, čokoláda A kuchařka? To by bylo! Ale… nebude to moc? Nepřijde si pak, jako bych se jí snažil podplatit? Ach jo! Proč to musí být tak složité?! Hlavně ať je to upřímné, to je jasné. Kytka je jen… třešnička na dortu. Jako když jsme byli loni v Římě a já jí koupil tu zmrzlinu s pistáciemi… úplně se rozzářila. Ne kvůli zmrzlině, ale… prostě… protože jsem si na ni vzpomněl. O to jde, ne? O tu pozornost. O tu snahu. Takže orchidej, čokoláda a kuchařka. A velká, upřímná omluva. To snad zabere.