Jak namíchat bílou barvu?

Tajemství bílé barvy: Proč ji nemícháme a co s tím?

Bílá barva. Zdá se, že je to jednoduché. Jenže opak je pravdou. Na rozdíl od základních barev – červené, žluté a modré – bílá není barvou v pravém slova smyslu, ale spíše vjemem. Vzniká v našem oku a mozku kombinací všech barev spektra světla. Když na sítnici dopadne plné spektrum viditelného světla, vnímáme bílou. To je důvod, proč se namíchat “čistou” bílou barvu z pigmentů prakticky nedá.

Snaha o namíchání bílé z barevných pigmentů připomíná honbu za chimérou. Základní subtraktivní barvy (CMYK – azurová, purpurová, žlutá a černá) se při míchání vzájemně pohlcují, a čím více barev smícháme, tím tmavší a méně sytý odstín obvykle dostaneme. Experimenty s mícháním žluté, červené a modré – teoreticky základních barevných pigmentů – vedou k špinavě šedému výsledku, rozhodně ne k čistě bílé barvě. Důvodem je to, že pigmenty neabsorbují světlo tak čistě, jako to dělají filtry světla. Každý pigment má navíc svou vlastní, unikátní absorpční charakteristiku, která ovlivňuje výslednou barvu směsi.

Místo namíchání bílé se proto spíše používá tzv. bílý pigment, obvykle oxid titaničitý (TiO2). Tento pigment je vysoce reflexní a odráží světlo všech vlnových délek, čímž vytváří dojem bílé barvy. Získává se průmyslovou cestou a je součástí většiny běžně dostupných bílých barev.

Takže, místo abyste se snažili bílou barvu namíchat, zvolte raději osvědčené řešení – koupte si kvalitní bílou barvu s obsahem oxidu titaničitého. Tím ušetříte čas, úsilí a zaručíte si požadovaný výsledek. Pokusy o namíchání bílé barvy z jiných pigmentů vás spíše zavedou na cestu k nečekaným a často nežádoucím odstínům šedi. Ačkoliv pokusy mohou být zábavné, praktické využití v malířství, ať už u obrazu či stěn, je v tomto případě značně omezené.