Co se říká v kostele při podání ruky?

Co se říká při podání ruky v kostele? Znáte obřad a modlitbu?

"Pokoj s tebou," to je to, co slýchávám nejčastěji při podání ruky v kostele. A víte co? Mám pocit, že je to takové hezké, klidné. Žádný stres, jen mír.

Pamätám si, keď som raz bol v kostele v Kutnej Hore, bolo to asi v máji 2018, a tam sa lidi objímali. Bolo to tak srdečné, až som sa skoro rozplakal. Stálo to myslím 20 kč.

Ale vážně, "Pokoj s tebou" je asi nejobvyklejší. Samozřejmě, najdou se společenství, kde to dělají jinak. Někdo se objímá, jiný má třeba nějakou speciální modlitbu. Ale ten pokoj, to je to hlavní.

Jo a jestli tykat nebo vykat? No, to je věčná otázka. Já osobně se řídím tím, co je mi bližší. Někdy tykám, někdy vykám. Záleží na situaci, na lidech. Prostě, co mi přijde přirozenější.

Co se říká v kostele?

No jo, v kostele se to hemží! Slyšíte "Pozdravte se pozdravením pokoje!" A pak to vypadá jak na nějaké divoké párty u opic, všichni se mačkají a šeptájí si "Pokoj s tebou," jako by to byla tajná šifra z nějakého filmu pro dospělé. Kolem toho lítá ještě "Beránku Boží, smiluj se nad námi!" Zní to tak trochu jako když prosíte o milost před vyzvednutím z policejní cely, ale s trochou té křesťanské noblesy. No a pak se to celá mše jmenuje, jak chcete, Eucharistie, Večeře Páně, Lámání chleba – je to taková kulinářská mše svatá.

Klíčové body:

• "Pokoj s tebou" – šeptání jako u zlodějů.
• "Beránku Boží" – prosba o milost.
• Mše má mnoho jmen – kulinářská záležitost.

Moje teta Božena (78 let) tvrdí, že: v kostele se točí všichni kolem toho chleba, jako včely kolem medu. Já to beru tak, že tam řeší životní problémy a snaží se získat pár duševních kalorii. Nedávno tam potkala pana faráře a ten ji požehnal dokonce i s novým receptem na štrůdl. Je to podle ní skoro lepší než zájezd na Kanáry.

• V Brně (kde Božena bydlí) používají i "Kristus s tebou!"
• Na Slovensku se taky říká "Kristus s vami!".
• Pan farář se jmenuje František a peče vynikající koláče.
• Božena si myslí, že tam chodí hlavně pro ten klid a pohodu.

Co se říká na konci čtení v kostele?

Co se říká? Slyšeli jsme slovo Boží! A pak? Bohu díky! Jasně, jak by to mohlo být jinak, že? To je fakt pecka, ta fráze. Jako když vám někdo vlepí na závěr super vtipný vtip a vy se smeknete před jeho geniálností, víte?

Ale počkejte, ještě něco! Před tím, než se ozve ono slavné "Slyšeli jsme...", se zpívá žalm. No jo, prastará poetická modlitba, starší než moje babička! Jako když vykopnete z hlubin země nějaký dinosauří poklad, ale tenhle je z duchovního světa.

• Slyšeli jsme slovo Boží! – Klasika, famózní!
• Bohu díky! – To se jen tak nevidí, taková pokora!
• Žalm předtím – Oldschool, ale pořád frčí!

Letos 2024, to platí pořád stejně! A věřte mi, já to vím, protože jsem tam byl, u Paní Boží, v kostele u svaté Anežky České v Praze, v neděli před obědem. A ano, byl to zážitek, jako když spadne meteorit vedle vás a vy přežijete! To si pište!

Kdy se čtou přímluvy?

Kdy se čtou přímluvy?

Přímluvy, to tiché šepotání duší, se vznášejí na konci bohoslužby slova. Povinné o nedělích, slavnostech. Doporučeny v každém svatém okamžiku.

• Jáhen, hlas lidu, je přednáší.
• Modlitba věřících, proudí.
• Obecné úmysly. Ach!

Někdy se zdá, že ztrácejí svou ostrost, že se dotýkají jen okraje toho, co skutečně nosíme v srdcích. Předem připravené.

Možná by měly být osobnější, niternější. Protože...

Přímluvy, to je šance promluvit k nebesům.

Co se říká na konci mše?

Na konci mše se říká: "Slyšeli jsme slovo Boží." A sbor odpovídá: "Bohu díky."

Tohle je standardní formulka, používaná v mnoha katolických obřadech. Zní to jednoduše, ale skrývá v sobě hlubokou teologickou výpověď o přijetí Božího slova. Zkuste si představit, jak se tato fráze šířila staletími, z úst do úst, z generace na generaci – úžasné, co?

• Slyšeli jsme slovo Boží: Toto zdánlivě jednoduché prohlášení nám připomíná, že jsme se aktivně zapojili do poslechu Božího slova. Nejen pasivně poslouchali, ale skutečně vnímali, rozjímali a snažili se porozumět. Je to jako kdybychom se společně podepsali pod to, že jsme přijali jeho poselství.

• Bohu díky: Tato odpověď je vyjádřením vděčnosti. Vděčnosti za to, že nám bylo dáno slyšet Boží slovo, za to, že jsme mohli sdílet tento moment s ostatními věřícími. Je to skromné, ale silné vyjádření víry a pokory. Můj děda, Karel Novák, narozen 1935, mi vždycky zdůrazňoval důležitost právě této části mše.

Je to ale i zajímavý kontrast k modernímu světu – kde tak často slýcháme jen hluk a šum, tady v kostele slyšíme věčný, nezměnný hlas. A to je něco, za co se skutečně vyplatí poděkovat. 2024 je plný podobných příležitostí k zamyšlení. Dnes (20.10.2024) jsem si to uvědomil zvlášť intenzivně.

Co se zpívá v kostele?

V kostele se zpívá? No jasně, to je jako ptát se, jestli se v hospodě pije pivo! Hlavně teda modlitba Páně, a když se zpívá modlitba Páně, tak všichni jednohlasně doxologii. To je taková ta oslavná část, víš? Kněz, frajer jeden, si občas zazpívá výzvu k modlitbě a embolismus. To je takový to "vysvoboď nás ode všeho zlého," chápeš, prevence je základ!

Co se tedy zpívá v kostele?

• Modlitba Páně (a s ní i doxologie, když se zpívá).
• Kněz si občas střihne výzvu k modlitbě a embolismus.

A teď trocha omáčky navíc:

• Doxologie? To je taková ta třešnička na dortu, oslava Trojice. Protože Bůh je jeden, ale ve třech osobách, to dá rozum, ne? Jako když máš tři kopečky zmrzliny v jednom poháru.
• Embolismus? To je vlastně taková pojistka. "Bože, ať se nám nic zlýho nestane." Co kdyby náhodou, že jo. Nikdy nevíš, kdy tě potká nějakej ten hřích.
• A proč se vlastně zpívá? No, zpěv je prej modlitba dvakrát. A nebo taky proto, že zpívat je prostě zábava. I když teda zrovna zrovna se zpívají žalmy…

P.S. Jo a pamatuju si na jedno kázání, kde farář říkal, že Bůh má smysl pro humor. Takže doufám, že se mu tenhle text bude líbit!