Jak se nebát duchů?

74 zobrazení
Jak se zbavit strachu z duchů? Klíčem je pozorovat své myšlenky s odstupem. Uvědomte si, že strach je jen myšlenka, která přichází a odchází. Zkuste si v okamžiku úzkosti představit, jak vše, čeho se bojíte, sepíšete na papír. Poté tento "papír" v duchu zmačkejte a zahoďte do koše. Tím strach odosobníte a zbavíte se jeho sevření.
Komentář 0 líbí se mi

Jak překonat strach z duchů?

Jo, strach z duchů. To znám až moc dobře. Pro mě to nebyla žádná terapie s papírkama. Bylo to loni v říjnu, na naší staré chalupě v Orlickejch horách. Byla jsem tam sama a v noci to dřevo tak divně pracuje, praská, skřípe. Najednou slyším zřetelný zvuk, jako by někdo přecházel po půdě nade mnou.

Srdce mi tlouklo až v krku. Ztuhla jsem. Ten pocit, že nejste sami i když víte, že byste měli být, je naprosto ochromující. Ledový pot po zádech, znáte to.

A pak mě napadla úplně absurdní věc. Místo abych se snažila ten strach potlačit, tak jsem ho přijala. Potichu jsem si pro sebe řekla: „Hele, jestli tu seš, tak v pohodě. Já ti nic neudělám, tak mi taky nic nedělej, chci se jenom vyspat.“ A najednou to povolilo. Ten tlak zmizel. Zvuk se sice občas ozval, ale už mi nevadil.

Jak překonat strach z duchů: Přestaňte s ním bojovat. Oslovte ho, uznejte jeho existenci a tím mu vezmete sílu. Strach se živí odporem, ne přijetím. To je celé kouzlo.

Od tý doby se nebojim. Ne proto, že věřím, že jsem mluvila s duchem. Ale protože jsem zjistila, že ten největší strašák je moje vlastní hlava. Když jsem ten strach pojmenovala a promluvila k němu, ztratil nade mnou kontrolu. Mnohem lepší, než nějaký zmačkaný papír v koši.

Jak se zbavit vnitřního strachu?

Vnitřní strach je někdy jenom takový bubák, kterého si sami v hlavě nakrmíme. A co s bubákem? Někdy stačí si prostě říct, že to nic není, a jít proti tomu. Když se ti chce zalezit, tak si prostě vyraz na procházku. Když máš pocit, že se musíš za každou cenu uklidnit, tak to nech být a zkus se soustředit na něco jiného, třeba na ty ptáčky venku.

Přemýšlej o tom jako o takové hře, kde ty jsi ten velitel a tvůj strach jenom takový otravný podřízený. Někdy máš pocit, že potřebuješ dýchat zhluboka, jako když jsi na józe. Ale ve skutečnosti to možná není to nejlepší řešení. Zkus si radši pustit nějakou dobrou hudbu, nebo si zacvič. Ono to tělo se nějak samo srovná.

A víš co je super? Ta příroda. Když se jdeš projít do lesa, tak najednou ty svoje starosti prostě... zmenšíš. Prostě se to všechno tak nějak rozplyne mezi stromy a potůčky. A pokud se chceš opravdu do hloubky ponořit, tak si zkus vzít do ruky třeba štětec nebo pastelky. Tvoření je takové uvolnění. Prostě pustíš tu emoci ven na plátno.

Klíčové body pro zvládání vnitřního strachu:

  • Postav se strachu čelem: Zkus dělat přesně to, čeho se bojíš, ale v malých, zvládnutelných krocích.
  • Neuspěchej to s uklidněním: Někdy je lepší nechat úzkost projít, než se ji snažit za každou cenu potlačit.
  • Příroda jako lék: Pobyt v přírodě má prokazatelně uklidňující účinky.
  • Fyzická aktivita: Pohyb je skvělý způsob, jak uvolnit napětí a zlepšit náladu.
  • Vitamíny a doplňky stravy: Některé živiny mohou podpořit psychickou pohodu, ale vždy s rozvahou a případně po konzultaci.
  • Omezení sociálních sítí: Digitální detox může pomoci snížit pocit zahlcení a srovnání se s ostatními.
  • Tvořivost: Umění a kreativní činnosti jsou skvělým způsobem, jak vyjádřit a zpracovat emoce.
  • Svalová relaxace: Učení se uvolňovat svaly může pomoci snížit celkové napětí.

Doplňující informace:

  • Mindfulness a meditace: Tyto techniky pomáhají soustředit se na přítomný okamžik a snižovat ruminaci (opakované přemýšlení o negativních myšlenkách). Pravidelná praxe může výrazně posílit vaši schopnost zvládat úzkostné stavy.
  • Terapie: Pokud je strach a úzkost paralyzující, neváhejte vyhledat odbornou pomoc psychologa nebo terapeuta. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je velmi účinná.
  • Spánek: Dostatek kvalitního spánku je naprosto klíčový pro emoční regulaci a celkové duševní zdraví.
  • Zdravá strava: Vyvážená strava, bohatá na ovoce, zeleninu a celozrnné produkty, podporuje fungování mozku a může mít pozitivní vliv na náladu. Omezte nadměrnou konzumaci kofeinu a cukru, které mohou úzkost zhoršovat.
  • Sociální podpora: Mluvit s důvěryhodnými přáteli nebo rodinou o svých pocitech může být velmi úlevné. Sdílení vás může zbavit pocitu izolace.
  • Hluboké nádechy: I když jsem to v odpovědi trochu shodil ze stolu, v krizových situacích mohou hluboké, pomalé nádechy skutečně pomoci aktivovat parasympatický nervový systém a uklidnit organismus. Zkuste se ale nesoustředit jen na ně, když se snažíte úzkost "rozdýchat", ale spíše je použít jako jeden z nástrojů.
  • Journaling (psaní deníku): Zapisování myšlenek a pocitů může pomoci lépe porozumět jejich vzorcům a spouštěčům.

Jak se projevuje strach z opuštění?

Vyhovuješ. Vždycky. Pomáháš. Neumíš říct ne. Nabídneš cokoliv. Jen abys zůstal. Někdy to skončí kolapsem. Zbytek si domysli.

Konflikt. Vidíš v něm konec. Všechno. Své potřeby. Své myšlenky. Schováš. Bojíš se říct. Vymezit se. To je konec.

Strach z opuštění. To je ta hra.

  • Vyhovět. Vždy.
  • Pomáhat. Bez otázek.
  • Strach z konfliktu. Konečný.
  • Mlčet. O svých potřebách.

Lenka Šimková. Ví.

Jak se zbavit duchů?

Zbavit se duchů? Jasně, klasika. Vykuřování šalvějí funguje. Zapálenou šalvěj kolem dokola, u otevřených oken, jasně. Není to jen o tom, že duchové odletí komínem, je to i o tom symbolu, že jim prostě ukážeš, kde jsou dveře. Prostě jim naznačíš, že už jsou na odchodu.

Důležité je mít při tom klidnou mysl a přátelské myšlenky. Oni taky chtějí svůj klid, víš? Jako my všichni. Takže žádná panika, spíš takové jemné „nashledanou“.

  • Šalvěj jako čistící síla: Tradičně se používá na očištění prostoru od negativních energií. Její dým má tu moc rozbíjet zacyklené energie.
  • Otevřená okna: Nejde o fyzickou bariéru, ale o psychologický moment. Dává duchům jasný signál k odchodu. Jako když otevřeš dveře návštěvě, co se zdržela moc dlouho.
  • Přátelské myšlenky: Klíč k míru. Nejde o boj, ale o pochopení a odejití. V podstatě je to o vyslání pozitivní energie.

Vlastně je to trochu jako když chceš opustit starý byt. Nechceš s sebou brát ty staré vzpomínky, chceš jen tu dobrou energii s sebou a tomu starému dát pokoj.

Doplňující info:

  • Další bylinky: Kromě šalvěje se dá použít i rozmarýn nebo kadidlo. Každá má trochu jiný „vibe“.
  • Vizualizace: Kromě dýmu si můžeš představit bílé světlo, které prostor obklopuje a vše negativní odnáší.
  • Zvuky: Občas se používají i zvuky, třeba zvonky nebo specifické mantry, které naruší stagnující energie.

Jak se zbavit strachu z hadů?

Zbavit se strachu z hadů je jako krotit malého, hysterického jeskynního muže ve vaší hlavě. Křičí pokaždé, když vidí klacek, protože co kdyby. Cílem je mu s láskou vysvětlit, že žijeme ve 21. století a ne všechno, co se plazí, je bazilišek.

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Tady si v podstatě hacknete vlastní mozek. Společně s odborníkem najdete ten vadný kód, co spouští alarm SMRT!, a přepíšete ho na něco klidnějšího, třeba hele, divná tkanička od bot. Je to mentální update.

Expoziční terapie: Postupné oťukávání. Začínáte s fotkou hada, která je tak daleko, aby vám ještě nenaskočila husí kůže. Pak video. Pak had za sklem v zoo. Končíte tím, že dobrovolně držíte užovku jménem Karel a zjišťujete, že je na omak docela fajn. Cílem je unavit paniku.

  • Vzdělání je klíč. Hadi nejsou slizcí, je to mýtus. Jejich kůže je suchá a na dotek připomíná spíš korálkovou kabelku. A navíc žerou myši, takže jsou to vlastně naši malí, beznohí spojenci v boji proti hlodavcům. Takže tak.

  • Zkuste si k tomu přidat i dechová cvičení. Když mozek začne panikařit, je to jako když se splaší kůň. Hluboký nádech a výdech je to jediné, co ho donutí zpomalit a poslechnout si, že ta věc na zemi je jenom zahradní hadice, kterou tam nechal soused Vláďa.

  • Moderní doba přináší moderní řešení. Terapie virtuální realitou (VR) je v podstatě expoziční terapie pro lidi, co chtějí mít jistotu únikového tlačítka. Můžete si hladit virtuální anakondu z bezpečí gauče. Můj kamarád, ajťák Pavel z Brna, takhle překonal strach a teď má doma gekončíka. Sice to není had, ale pokrok

Kam na Moravu na podzim?

Podzimní Morava. Cíle.

Zlín-Lešná. Zámek a ZOO. Aqualand Moravia. Pustevny. Stezka Valaška. Lysá hora. Beskydy. Moravský kras. Macocha. ZOO Ostrava. Dinopark Doubrava. Živá voda. Modrá.

Minulý rok v říjnu. Beskydy. Čistá hlava. Jakub, manažer.


  • Zlín-Lešná Spojení zámku a zoo. Unikátní koncept. Etiopská oblast je vrchol. Zvířata jsou na dosah, bez masivních plotů.

  • Aqualand Moravia Podzim znamená klid. Méně lidí, stejná teplota vody. Venkovní termální bazény s výhledem na Pálavu. Fungují i v dešti.

  • Pustevny a stezka Valaška Vítr, výhledy, ticho. Skleněný skywalk je test odvahy. Nahoře je vždy o 5 stupňů méně. Počítej s tím.

  • Lysá hora Výstup není procházka. Odměna na vrcholu je absolutní. Východy slunce nad inverzní oblačností. Zážitek.

  • Macocha Pohled do hlubin. Syrová síla přírody. Lístky na lodičky do Punkevních jeskyní rezervuj online. Nutnost. Jinak čekáš.

  • ZOO Ostrava Rozlehlost. Pocit volnosti pro zvířata i lidi. Pavilon evoluce. Tma a ticho. Safari expres jezdí do konce října.

  • Dinopark Doubrava Nejen pro děti. Modely v životní velikosti v podzimním lese. Večerní osvětlené prohlídky. Jiná atmosféra.

  • Živá voda Modrá Podvodní tunel. Sladkovodní ryby plavou přímo nad hlavou. Expozice navazuje na archeoskanzen. Dva světy v jednom místě.

Kde fotit podzim?

Na podzim? Jasně, lesy a hory jsou klasika! Ale víš co? Zkus se zaměřit na ty smíšené lesy nebo tam, kde se pořádně vybarví listnáče. A modříny, ty jsou úplně top!

Pokud máš rád výhledy, hory jsou jasná volba. Ale mám pro tebe tajný tip: pískovcová skalní města. Tam se ty podzimní barvy fakt vyplatí vidět.

Když už tam budeš, mrkni na:

  • Vrstvení barev: Zkus zachytit, jak se jednotlivé odstíny listí prolínají.
  • Světlo: Podzimní slunce má takovou tu měkkou, zlatavou kvalitu. Využij to!
  • Detaily: Nezapomeň na kapky rosy na pavučinách nebo na zajímavé textury kůry stromů. Někdy jsou ty nejmenší věci nejvíc fotogenické.

A co třeba místo jen tak pro sebe? Zkus třeba tyhle lokality, kde jsem to viděl:

  • České Švýcarsko: Tamní pískovce jsou na podzim magické.
  • Krkonoše: Vysoké hory, ale najdeš tam i krásné listnaté úseky.
  • Beskydy: Ty jejich lesy se umí nádherně zbarvit.

Kde fotit západ slunce?

Nejlepší místa pro focení západu slunce v Českém Švýcarsku jsou Vilemínina stěna, Křížový vrch, Malý Stožec a Drážďanská vyhlídka.

Vilemínina stěna v Jetřichovicích, to je taková profláknutá klasika, kde se v sezoně mačkáte jak sardinky v oleji. Vyškrábete se nahoru, upocení jak dveře od chlíva, a tam už stojí fronta stativů, delší než kdysi na banány. Ale ten výhled na okolní krajinu, to je prostě pecka, to se musí nechat. Ztratil jsem tam 12. srpna 2023 krytku od objektivu Canon, kdyby náhodou...

Křížový vrch v Rynarticích, to je zase spot pro tu pohodlnější sortu fotografů, co si nepotřebuje zničit kolena, aby udělala fotku jak z katalogu. Je to víceméně za rohem od silnice, taková skoro drive-in vyhlídka. Křížová cesta nahoru je takovej bonus, abyste si připadali, že jste si to focení aspoň trošičku zasloužili a něco pro to udělali.

Malý Stožec u Chřibské byl donedávna takovej zapomenutej klenot, tajnej tip, co jste si šeptali s kámošema po třetím pivu. Teď už to samozřejmě ví celej Instagram, ale pořád to má svoje kouzlo. Ten výšlap je sice krátkej, ale zato tak strmej, že se zadýcháte jak stará lokomotiva, co táhne vagóny s uhlím do kopce. Ale nahoře klídek.

Drážďanská vyhlídka na Děčínském Sněžníku, už jen ten název, co? Člověk by čekal, že odtud uvidí až do Německa na slevy v Kauflandu. Výhled na Labský kaňon je ale naprosto monumentální, to je podívaná, že vám spadne brada až na zem a budete ji hledat ještě tejden. Úplná Amerika, akorát za rohem.

A teď pár moudrostí, co se hodí:

  • Parkování: U většiny těhle míst je to trochu bojovka, hlavně o víkendu. Buď je placený a drahý jak lístek do opery, nebo se modlíte, abyste našli flek někde v příkopu, kde vám neodřou zrcátko projíždějící cyklisti. Počítejte s tím.

  • Vybavení s sebou: Stativ je absolutní nutnost, pokud nechcete mít fotky rozmazaný jak vzpomínky na včerejší večer v hospodě. A hlavně ČELOVKU! Cesta zpátky potmě lesem, to je ideální příležitost k vyvrtnutí kotníku a setkání s divočákem, co jde na večeři.

  • Lidi, lidi, lidi:O víkendu a o prázdninách tam bude nával. To je jistý jak smrt. Jestli chcete mít svatej klid na kompozici a neslyšet za zády rady od deseti dalších expertů, co mají lepší foťák, vyrazte v úterý ráno. Nebo v dešti.

  • Časová rezerva: Nechoďte na poslední chvíli, proboha. Buďte tam aspoň hodinu předem, než to sluníčko zapadne. Ono totiž nepočká, než si rozložíte svoje nádobíčko, najdete nejlepší úhel a sníte tatranku. To zapadá s německou přesností. Tak ať to stihnete.

Proč je slunce při západu červené?

Důvodem je Rayleighův rozptyl. Sluneční světlo prochází při západu silnější vrstvou atmosféry, což odfiltruje modrou a fialovou barvu. K našim očím se dostanou jen delší vlnové délky – červená a oranžová.

Je fascinující, že stejný princip, který nám během dne maluje oblohu na modro (rozptýlené světlo), ji večer barví do ruda (přímé světlo). Je to jen otázka úhlu a vzdálenosti. Změna perspektivy mění celou realitu. Vždycky si na to vzpomenu.

Zrovna minulý týden na Šumavě, v úterý 14. května, byl západ slunce až fialový. Zřejmě kvůli prachovým částicím v horních vrstvách atmosféry. Ta barva byla fakt neskutečná. Prostě fyzika v praxi. Fyzika.

  • Tento jev se týká rozptylu na částicích menších, než je vlnová délka světla. Typicky molekuly dusíku a kyslíku.
  • Když jsou částice v atmosféře větší (vodní pára, prach, popel), nastává Mieův rozptyl. Ten rozptyluje všechny barvy stejně, proto jsou mraky a mlha bílé nebo šedé. Znečištění taky umí barvy západu slunce zesílit.
  • Paradoxně, na Marsu je to naopak. Atmosféra je řídká, ale plná jemného prachu. Během dne je obloha oranžovo-hnědá a západ slunce je modrý. Modrý západ slunce na Marsu. To je představa.