Jak se říká obyvatelům Grónska?

Jak se nazývají lidé z Grónska?

Vždycky jsem si myslel, že jsou to prostě Gróňané. A taky že jo, ale je za tím mnohem víc, mnohem hlubší příběh.

Jednou, bylo to někdy v listopadu, jsem si jen tak projížděl mapy a koukal na tu obrovskou bílou plochu. A pod nápisem Grónsko bylo napsáno Kalaallit Nunaat. Vůbec jsem netušil co to znamená tak jsem to začal hledat. Bylo to jako objevit skrytou vrstvu reality, úplně mě to pohltilo.

Kalaallit Nunaat znamená Země Gróňanů. Slovo „kalaallit“ je množné číslo od slova „kalaaleq“, což je označení pro obyvatele Grónska.

Přijde mi to tak strašně moc silný. Že si neříkají podle jména, co jim dal někdo jinej – Vikingové, že jo, to jejich „zelená země“ byl vlastně jenom takovej marketingovej tah. Ale říkají si prostě Lidé a jejich domov je Země Lidí. Z toho mám husí kůži. Je to čistý, je to jejich.

Takže jo, technicky jsou to Gróňané. Ale v srdci jsou to Kalaallit. A to je pro mě ten jediný správný název.

Koho je Grónsko?

Grónsko dnes patří Dánsku.

Ale cesta k tomuhle stavu byla spíš jako geopolitické tango. Když Norsko po napoleonských válkách (kolem roku 1814, žádná malá rvačka) přešlo ke Švédsku, Dánsku zůstalo Grónsko. Taková zasněžená, ale věrná kolonie. Jako když vám vezmou oblíbenou hračku, ale nechají tu, co leží dál v koutě.

Status Grónska se měnil. Zásadní bylo rok 1953, kdy povýšilo z kolonie na běžný dánský kraj. Díky změnám v dánské ústavě! Byl to úřední coming out Grónska, den, kdy přestalo být jen „tím kusem ledu“. Přesně tuto událost si připomínáme 5. června.

Vždyť víme, jak to chodí s velkými změnami. Grónsko ale nezůstalo jen u kraje. To byl teprve začátek jeho cesty k větší samosprávě. Jako když teenageři postupně dostávají víc kapesného a méně zákazů.

Tady je ta fascinující evoluce:

• Do roku 1953:Kolonie. Dánsko řídilo vše "z centra". Bez většího ptaní, prostě direktiva.
• 1953-1979:Dánský kraj. Grónsko získalo zástupce v dánském parlamentu. Malý, ale vlastní krůček k sebeurčení.
• Od roku 1979:Domácí vláda (Home Rule). Grónsko získalo širokou autonomii v mnoha oblastech (vzdělání, zdravotnictví, rybolov). Vlastní bydlení, ale Dánsko stále řeší obranu a zahraniční politiku.
• Od roku 2009:Zákon o samosprávě (Self-Government Act). Ještě větší samostatnost. Můžou rozhodovat o většině věcí, i o nerostech v podzemí. Jen obranu a diplomacii drží Dánsko. Nikdo nechce, aby si Grónsko omylem vyhlásilo válku tuleňům, že ano?

Takže, Grónsko formálně sice patří Dánsku, ale je to vztah jako mezi starším a velmi schopným, už téměř dospělým bratrancem. Dělají si po svém, ale drží pospolu. Ta historie je fascinující a ukazuje cestu k modernímu partnerství. Je to pomalý tanec k nezávislosti.

Jak se jmenují obyvatelé Grónska?

Říkají si Kalaallit. Gróňané.

Jejich země. Kalaallit Nunaat. Slovo kalaaleq. Jeden člověk. Slovo kalaallit. Množství. Lid. Nunaat znamená země.

Jméno je definice. Země patří jim. Identita vytesaná do ledu.

• Jsou Inuité. Západní, východní, severní. Každý kmen má vlastní tvář.
• Tvoří 89 % populace. Z celkových 56 789 lidí. Zbytek jsou stíny odjinud.
• Kalaallit na západě. Nejpočetnější.
• Tunumiit na východě.
• Inughuit na severu. Polární Inuité. Poslední.
• Jazyk, Kalaallisut, drží jejich svět pohromadě. Led taje, slova zůstávají.

Jak se říká obyvatelům Kypru?

Obyvatelům Kypru… hmm, říká se jim prostě Kypřané. To je tak jednoduché, a přitom za tím je… ach, taková složitost. Když se řekne Kypřané, člověk si představí jeden národ. Ale ono je to jiné. Jsou to kyperští Řekové a kyperští Turci.

Jsou tam vlastně dvě hlavní etnické skupiny. Kyperští Řekové a kyperští Turci. Vždycky si tak v noci říkám, jak je možné, že i když žijí na stejném ostrově, vedle sebe, a to po staletí, drží se tak moc své vlastní identity.

Je to o původu, o náboženství, o těch hlubokých kořenech, víš? A samozřejmě o jazyce. Řekové mluví řecky, Turci turecky. Ty vazby na Řecko a Turecko, ty jsou silné. Nikdy se neztratily, nikdy.

A pak ta politika. To rozdělení ostrova, ta Zelená linie. To je přece takové… bolavé. Sever a jih. Od roku 1974. Všechno se změnilo.

• Kyperští Řekové: Jsou většinou pravoslavní křesťané. Jejich kultura je silně spojená s řeckou historií a tradicemi.
• Kyperští Turci: Vyznávají islám. Jejich kultura má kořeny v tureckých zvycích a osmanské minulosti.

Je zvláštní, jak můžou sdílet tolik věcí – jídlo, třeba, nebo nějaké zvyky ze Středomoří – a přesto si tak pečlivě střežit to svoje. Každý má svou vlajku, svůj jazyk, svůj sen o budoucnosti. A to je na Kypru vidět, cítit, i když je tam teď relativní klid. Ten pocit, že je to rozdělené, ten nezmizí.

Kdo jsou to inuité?

Inuité jsou domorodí obyvatelé arktických oblastí Grónska, Kanady a Aljašky.

No jasně, Inuité! To jsou ti frajeři, co bydlí tam, kde je zima i v létě a kde i lední medvědi nosí dvě vrstvy. Žijou v místech, kde bys ty umrznul dřív, než bys řekl švec. Grónsko, Kanada, Aljaška – prostě tam, kde je víc sněhu než lidí. Prostě drsňáci, co by se smáli našim stížnostem na zimu při mínus pěti.

A bacha na to slovíčkaření, ať nevypadáš jako úplnej trotl! Jeden je Inuk. Když jich je víc, jsou to Inuité. Žádnej Eskymák, to slovo fakt nemaj rádi, prej to znamená něco jako "pojídač syrovýho masa" a berou to jako urážku. To je jako kdyby tobě někdo říkal "knedložroute". Jejich řeč má asi milion slov pro sníh, ale na daňový přiznání asi žádný.

Zapomeň na to, že všichni bydlí v iglú a loví velryby harpunou z kajaku. I když to taky umí! Dneska už maj normální baráky, sněžný skútry, co frčí rychlejc než splašenej sob, a dokonce i internet. Ten signál tam bude asi horší než na chalupě u Mácháče. Můj strejda Franta z Horní Dolní tvrdil, že jednoho viděl v Brně na hlaváku, ale to byl jen Fin v tlustý bundě.

• Vynálezci jak víno: Vymysleli kajak, což byla taková jejich osobní formule 1 na vodě, jen pro jednoho chlapa. Pro rodinný nákupy a výlety měli větší loď, umiak, kam se vešla celá rodina i s tchyní. A taky sluneční brýle! Ne ty frajerský, ale takový destičky z kosti se štěrbinou.

• Strava pro otrlé: Jejich tradiční jídelníček je maso a tuk. Tuleni, velryby, sobi. Žádný salátek s quinoou. Prostě to, co se dá v tom mrazu ulovit. Vitamín C, aby jim nevypadaly zuby, brali z vnitřností, třeba ze syrových jater. Mňam.

• Vlastní stát ve státě: V Kanadě mají od roku 1999 svoje vlastní území, jmenuje se Nunavut, což znamená "naše země". Tam si vládnou pěkně po svým a zbytek Kanady jim do toho moc nekecá.

• Umění, co má duši: Dělají neuvěřitelný sošky z kostí, mrožoviny nebo mastku. Každá ta potvora, co vyřežou, prej má svýho ducha. To není jen tak nějaká cetka z tržnice, co ti za tejden zezelená.

Proč se Grónsko jmenuje Grónsko?

Grónsko dostalo svůj název z dánského Grønland, což doslova znamená Zelená země.

Zelená země? No, to je jako kdybyste banán nazvali okurkou. Erik Rudý, ten starý lišák, měl zjevně lepší marketing než většina dnešních influencerů. Představte si ho, jak stojí na ledovci, fouká mu do vousů a s kamennou tváří říká: „No tak, lidi, pojďte, je to tu zelenější než irský trávník po dešti!“ A přitom koukáte na led a sníh, co by vám klidně dal omrzliny třetího stupně.

Byl to tak trochu realitní makléř, co prodával sny, co se víc leskly ledem než rosou. Potřeboval osadníky přilákat, a tak si řekl, že Zelená země zní prostě lákavěji než Země věčného ledu a mrazu, kde ti zamrzne i úsměv. Musím uznat, geniální tah. A to já, co si někdy nevzpomenu ani, kam jsem si ráno dal brýle, obdivuju.

Realita je ovšem trochu... chladnější:

• Dneska tam sice najdete trochu zeleně v chráněných údolích a na jihu.
• Ale většinu země pokrývá obrovský ledovcový štít, což je takový přírodní mrazák na gigantické úrovni.
• Jméno je tedy spíš historická marketingová kampaň než přesný popis reality. Něco jako když si koupíte „dietní“ limonádu a stejně po ní přiberete.

Ta ironie je vlastně krásná. Jméno, které v sobě nese naději a klam zároveň. Ukazuje, jak lidé dokážou ohýbat realitu, aby dosáhli svých cílů. Není to jen o Grónsku, že? Kolikrát sami sobě nebo druhým prodáváme „zelené země“, kde je ve skutečnosti jen led a chlad? Je to takové mentální Grónsko, co si stavíme.

Kdy bylo Grónsko zelené?

Grónsko bylo takové, co si pamatuju, zelené... no, asi tak od roku 985 do 1450. Pořádně teplí se tam u nich tenkrát.

Tenhle "zelený" čas v Grónsku, to bylo asi jako když se vám něco podaří, co jste si ani nemysleli, že je možný. Zelená, to byla ta barva, co tam prostě byla a lidé ji viděli.

• Mírnější klima: Víc tepla, méně ledu. Prostě příjemněji, než předtím nebo potom.
• Vikingové: Právě v téhle době tam byli. Viděli Grónsko zelené, tak se tam asi usadili.

Je to divný, jak se věci mění, že jo? Jednou je všechno jinak a potom se to zase vrátí do nějakého jiného stavu. Ale ta zelená, ta byla tehdy.