Jak se projevuje krize ve vztahu?

To je hrozný pocit, viďte? Jako kdyby se vám pod nohama propadla zem a vy se topili v tom bahně vzájemných výčitek. Pamatuju si, jak jsem se jednou s Petrem hádali kvůli tomu blbému myčce, která se pokazila. Ani jeden z nás nechtěl ustoupit, jen jsme se navzájem obviňovali – on, že jsem to s ní nešetrně zacházela, já, že on si ji nikdy neumí pořádně vyčistit. A ta zlost… ta šílená energie, která z vás prýští, jakoby se všechno obracelo proti vám, místo lásky jen ta odporná hořkost. Ach jo, vůbec si nepamatuji, jak jsme se z toho dostali, ale bylo to strašné.

Klíčové je se fakt zastavit. Zastavit se uprostřed toho víru, prostě se nadechnout a podívat se na to, co se děje, s nějakým… nadhledem. Ne s tím “já jsem oběť” pohledem, protože věřte mi, to je slepá ulička. Já sama jsem si tím prošla nesčetněkrát. Často jsem si říkala – on je ten blbej, on mi to dělá schválně… ale to jenom všechno zhoršovalo.

A slyšela jsem jednou od psycholožky – myslím, že to bylo v nějakém podcastu, že 70% párů prožívá v průběhu vztahu nějakou krizi. Sedmdesát procent! To zní děsivě, co? Ale zároveň uklidňující, že v tom nejste sami. Je to jako byste se ocitli na horské dráze, plné prudkých stoupání a pádů. A někdy se vám zdá, že se nikdy nezastaví. Ale zastaví, věřte mi. Jen to chce tu odvahu se na ten problém podívat jinak, s otevřeným srdcem a ochotou naslouchat, nejenom mluvit. A pak už je to jen otázka trpělivosti a snahy… ale to už je zase jiný příběh.