Jak vede matka ženicha?

No, tak… matka ženicha. Vlastně si ani nevzpomínám, jak to bylo přesně na svatbě mého syna. Já vím, hrozný, že? Ale víte jak, ten den je prostě takový… mlhavý. Mám pocit, že to letělo strašně rychle.

Ale jedna věc je jasná. Matka ženicha… no, myslím, že by se měla snažit hlavně pomáhat. Ne překážet. Rozumíte mi, že jo? Viděla jsem matky, které si svatbu syna strašně moc “přivlastnily”. A to… no, prostě to není hezký.

Co si pamatuju, tak jsem hlavně pomáhala s tím, aby se svatba finančně zvládla. Přece jen, svatba je strašný ranec. A víte co? Měla jsem z toho radost. Chtěla jsem jim dopřát hezký den. Ale zároveň jsem si říkala… hm, a teď budu asi tak dva roky jíst jenom rohlíky s máslem, co? Ale stálo to za to.

A ta organizace… no, to už nechám na nevěstě a svatební koordinátorce. To víte, moje nápady… no, nevím, jestli by se úplně shodovaly s tím, co si představovala ona. Chápu to. Je to její den. Ale když potřebovala s něčím pohnout nebo něco zařídit… byla jsem tam. A to je, myslím, nejdůležitější. Být tam.

A co ta cesta k oltáři? No, já myslím, že jsem ho tam vedla. Nebo spíš… šla jsem vedle něj? Už si to fakt nepamatuju. Ale vím, že jsem byla strašně pyšná. Můj kluk… ženich! Kde se to stalo? To fakt uteklo.

Takže, jo, myslím, že matka ženicha má důležitou roli. Podpora, pomoc, být k dispozici… a hlavně, nenápadně se postarat o to, aby se ten den povedl. A víte co? Stejně se nakonec všichni budou bavit o tom, jak krásná byla nevěsta. A to je dobře. Protože o to přece jde, ne?