Jak poznám, že je miminku v noci zima?

Tak jo, jdeme na to. Jak vlastně poznám, že malýmu prckovi je v noci zima? Tohle je evergreen všech maminek, co? Pamatuju si, jak jsem s prvním dítětem každou hodinu vstávala a kontrolovala ho. Byla jsem hotová.

Takže, jak na to? Hlavní je… poslouchejte, co vám říkají. Ne, fakt. Podle čeho se to pozná? Podle zátylku! No, to jsem objevila až později. Jo, vím, píšou to všude, ale když jste prvorodič, máte pocit, že to musí být složitější, že?

Takže, zátylek. Pokud je studenej, no tak je jasný, že mu je kosa a chce to něco navíc. Fakt. Pamatuju si, jak jsem syna jednou oblíkla snad do pěti vrstev, a on se mi pak v noci vzbudil úplně zpocený. To už byla jiná písnička.

Naopak, když ten zátylek osaháte a je zpocenej, tak bacha! Má ho moc. To je fakt riziko, to nechcete. Nechcete přehřívat, to je snad horší, než když je mu zima.

A teď to důležitý: Když je suchej a teplý… No tak paráda! Ideál! To je ten stav, o kterej se snažíme, ne? Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, je to logický.

A ještě jedna věc – a tohle si pamatujte, protože tohle jsem dělala blbě já – teplota ručiček nehraje roli! Fakt ne. Já jsem pořád kontrolovala ručičky a pak jsem zjistila, že to je úplně mimo mísu. Takže na to bacha.

No, co říct? Zní to jednoduše, co? Ale věřte mi, v praxi to dá zabrat. Ale nebojte se, časem to vychytáte. Hlavní je sledovat to svý miminko a hlavně, poslouchejte svoji intuici! A ten zátylek, jasný? 🙂 Držím palce!