Jak poznám, že miminko málo pije?

Tak jo, pojďme se na to podívat. Ježišmarja, “jak poznám, že miminko málo pije?”. Už jen ta otázka ve mně vyvolává mrazení. Pamatuju si na ty dny, kdy jsem měla pocit, že se mi to děcko snad odpojilo od zdroje a žije jenom ze vzduchu. Stres. Hroznej stres!

Vidět, jak to malý tvoreček saje a saje a… nic? Nebo se aspoň nezdá, že by něco sálo? Srdce se mi pokaždý svíralo, fakt. “Má žízeň, nemá žízeň?” – tohle mi bzučelo v hlavě furt.

Méně než šest mokrých plen denně? To už je fakt alarm. A ty hovínka? Mám pocit, že ze začátku snad kakali co pět minut. Dvě stolice? No, to už je vážně málo. To už je jasný signál, že se něco děje.

A když mi malej u prsu usínal… uf. To byla kapitola sama pro sebe. Člověk se snaží, kojí ho co nejlíp a ono si spokojeně chrupká. A pak se, samozřejmě, nevzbudí, žejo? Takže člověk zase v panice kontroluje, jestli dýchá, a snaží se ho probudit, aby se aspoň trochu napil.

Nabízet prso co nejčastěji, to je jasný. I dvanáctkrát denně. Vím, zní to šíleně, ale ze začátku je to normálka. A hlavně – sledovat, jestli přibírá. To je asi nejdůležitější ukazatel. Protože i když se ti zdá, že pije málo, tak když prospívá, tak je to vlastně v pohodě, ne?

Prostě… starat se s láskou. Jo, to zní hrozně klišovitě, ale je to tak. Všímat si každýho detailu, každýho prdíku, každýho úsměvu, ale i každého náznaku, že se něco děje. Protože ty mámy to prostě cítí, ne? No a když máš pochybnosti, tak se radši zeptat doktora. Lepší stokrát zbytečně, než jednou pozdě. Fakt. A hlavně, maminky, nebojte se říct si o pomoc! V tomhle nejste samy.