Kdy končí rodičovská?

Kdy končí rodičovská? Uf, to je otázka! Jako fakt. Oficiálně jo, jasně, maminka po mateřské, táta hned… ale co to znamená doopravdy? Tři roky a šmytec? To je jako nic, ne? Vždyť ty děti jsou ještě tak malinký, potřebují nás… Vzpomínám si, jak Eliška, to jí byly asi dva a půl, se tak hrozně bála ve školce. Plakala každé ráno, trhalo mi to srdce. Tři roky, to je prostě málo. Copak se za tu dobu stihne vytvořit tak silné pouto, aby zvládly být bez mámy nebo táty celý den? Někde jsem četla, že ve Skandinávii mají mnohem delší rodičovskou, snad až čtyři roky? Nebo pět? Nevím teď přesně, ale něco takového… No a u nás? Tři roky a pak hurá do systému, mezi cizí lidi. Není to trochu… krutý? Vždyť tohle období je tak důležité, takové… křehké. Potřebují nás, naši blízkost, naši lásku. A my je. Já jsem si třeba s malou užívala každou chvilku, i ty probdělé noci, i ten věčný nepořádek v bytě. A najednou bum, tři roky pryč a co? Mám ji dát do školky a jít zas makat? Jasně, chápu, peníze se hodí. Ale za jakou cenu? Co kdyby existovala možnost zůstat s dětmi doma déle, třeba do těch čtyř let? Nebyla by to úleva? Nejen pro ty prcky, ale i pro nás rodiče? Vždyť ony ty roky tak rychle utečou... a už se nikdy nevrátí.