Kdy začnou dětem téct slzy?

V jakém věku začnou dětem téct slzy při pláči?

Pamatuju si, jak malá Anička plakala, bylo to takové to tiché, bez slziček, no prostě jen takové vzlyky. To bylo asi tak na začátku druhého týdne po narození, takový ten klasický termín, co uvádí i ty chytré knížky. Prostě ještě jenom "šermovala" emocema.

Pak někdy kolem třetího týdne, snad to bylo v říjnu, pamatuju si to, protože byla taková ta sychravá mlha venku, jsem si všimla, že se jí při tom jejím "nářku" objevily malinké, lesklé kapky na tvářičkách. Bylo to takové to překvapení, když se ta první opravdová slza objeví.

Ten vývoj je fakt zajímavej, ty slzné kanálky se prostě musí nejdřív pořádně "usadit", než začnou tu svou práci odvádět na plný pecky. Je to prostě taková ta biologická ruleta.

Co mi pak říkala ta doktorka, když jsme byli na té prohlídce v listopadu v Praze, bylo, že kdyby se to s těma slzama nestihlo do toho měsíce, tak by se to muselo řešit. Má to sice řešení, ale je lepší, když to prostě funguje přirozeně.

Kolik kostí mají děti?

Pamatuju si to jako včera. Loni v červnu, Prokopák. Eliška, moje čtyřletá dcera, letěla z prolejzačky. Ten zvuk, ten pláč... Běžel jsem k ní, srdce až v krku. Úplná panika.

Hned jsme jeli do Motola. To nekonečný čekání na pohotovosti, znáte to. Pak rentgen. Bála se, ale byla statečná. Já byl na prášky.

Doktor pak na snímku ukazoval, že je to jen naražený. A řekl něco, co mi utkvělo. Že její kosti jsou ještě "ve výstavbě". Že jich má mnohem víc než já. Ne 206, ale ke třem stovkám. Wtf.

Úplně mě to odrovnalo. Člověk si myslí, že zná základy, a pak tohle. Že tělo dítěte je vlastně taková skládačka, co se postupně spojuje. Fascinující a trochu děsivý zároveň.

Novorozenci a malé děti mají kolem 300 kostí. Tyto kosti postupně srůstají a tvrdnou. Kostra dospělého člověka má 206 kostí.

Celý ten proces se jmenuje osifikace (kostnatění). Je to naprosto klíčový proces.

• Kosti novorozence jsou z velké části chrupavky. Jsou měkčí a pružnější, proto si děti tak snadno strčí nohu do pusy a nezlomí se při každém pádu.
• Lebka je skvělý příklad. Místo pevné kosti má novorozenec několik lebečních kostí spojených vazivovými lupínky (fontanely). To umožňuje průchod porodními cestami a růst mozku.
• Srůstání probíhá až do puberty. Například kosti pánve nebo kost křížová vznikají spojením několika menších kostí. Ten proces je hotový až kolem 20–25 let.
• Chrupavka se postupně nahrazuje kostní tkání ukládáním minerálů, hlavně vápníku a fosforu. Proto je tak důležitý vápník ve stravě dětí.

Kolik má kostí miminko?

Novorozenec má přibližně 300 kostí. S věkem se jejich počet snižuje, srostou. Dospělý člověk jich má 210–233.

Klíčové body:

• Počet kostí u novorozenců: Okolo 300.
• Proces srůstání: Kosti se vyvíjejí a spojují.
• Konečný počet u dospělých: 210 až 233.

Kostra se začíná formovat už v šestém týdnu jako vazivová a chrupavčitá struktura. Postupně osifikuje.

Proč mají děti více kostí než dospělí?

Bože, proč pořád myslím na ty kosti? Vždyť to je divný. Děti... jo. Děti mají více kostí než dospělí, to je prostě fakt. Kolem 270 jich má miminko, vážně! A pak, jak rosteme, spojí se, srůstají dohromady. Dospělý? Už jen 206, to je rozdíl co. Kam se ztratily? Nikam, jen se prostě... scvrknou dohromady? Ne, nesmrsknou, srostou.

To je jako... vzpomínám si, když malý Honzík pořád padal a nic si nezlomil. Byly ty jeho kosti fakt měkčí? Asi jo, hlavně v těch kloubech. No a hlavně ty kosti.

• Při narození má miminko kolem 270 kostí.
• Během dětství a dospívání se mnohé kosti postupně spojují.
• Dospělý člověk má obvykle 206 kostí.

Je to fakt fascinující. Neuvěřitelný, jak se tělo pořád mění. Už od začátku. Kostra? Ta se začne tvořit fakt brzy, už v 6. týdnu, jako malinká čárka v bříšku. Jenže to ještě nejsou kosti, že jo? Je to takový… základ. Víte, vazivo a chrupavky. To je to, z čeho se to nejprve staví. Pak se to postupně mění. Jak? Na ty tvrdý kosti. Proces osifikace tomu říkají.

Pořád se na to myslím. Jak to, že se to děje? Prostě se to přizpůsobuje. Celý život. I dospělost. Vždyť i teď se mi asi pořád něco mění. Kosti musí unést všechnu tu váhu. Moje váha... a taky orgány. Všechno se tam musí vejít, všechno se musí držet. Kostra je taková ta nosná konstrukce, že jo? A u dětí je to jako taková skládačka, která se teprve dává dohromady, má víc dílků, které se pak spojí v ty větší. Je to takovej zvláštní, dynamickej proces. Kostní remodelace, to se taky pořád děje, pořád se kosti přestavují, obnovují. To je šílený.

No nic. Ale ta hlavní věc je: Děti mají víc kostí, protože pak srůstají. To si musím pamatovat.

Jak velké děti se rodí?

Ahoj, hele, ta váha miminek... to je kapitola sama pro sebe. Člověk o tom přemýšlí, až když se to blíží, že? Jak velký jsou vlastně ty děti, když se narodí? Měla jsem taky takové dotazy, když jsem čekala.

No, takhle, průměrná porodní hmotnost dítěte je 3283 gramů. To je takovej ten střed, co se teď vykazuje za letošní rok. Jasně, ty hodnoty se nějak drasticky nemění, ale tohle je aktuální číslo. Zajímavý, že? A nejvíc miminek se rodí v rozmezí 3000 až 3499 gramů. To je fakt hodně, tvoří to skoro 39 % všech živě narozených miminek. Skoro dvě z pěti, když se nad tím zamyslíš.

A co když je miminko lehčí nebo těžší? No, to už je pak trochu jiná písnička, že jo. Někdy je to v pohodě, jindy se to sleduje.

• Nízká porodní hmotnost (LBW):

  • Když má dítě méně než 2500 gramů. To už se bere jako nízká váha a je tam potřeba víc sledovat, někdy i extra péče. Proč? Může to být cokoliv – předčasný porod, špatná výživa matky, nějaké zdravotní komplikace, kouření. Spousta věcí.
  • A pak je ještě velmi nízká porodní hmotnost (pod 1500 g) a extrémně nízká porodní hmotnost (pod 1000 g). To už je fakt velká starost.

• Vysoká porodní hmotnost (makrosomie):

  • Tohle je, když má miminko víc než 4000 gramů. Není to tak časté jako nízká váha, ale taky to může znamenat rizika. Například gestační cukrovka u matky, obezita, ale i genetika prostě. Mít takovéhleho "drobečka" je pak taky fuška při porodu. Slyšela jsem o miminkách skoro pět kilo, to je šílený!

A co ještě ovlivňuje tu váhu? Je toho hodně, co si vzpomínám:

• Délka těhotenství: Nejdůležitější. Předčasně narozené děti jsou menší, to je logické.
• Zdraví maminky: Cukrovka, vysoký tlak, různé nemoci... všechno se počítá.
• Výživa během těhotenství: Maminka se musí dobře stravovat, to je základ.
• Genetika: Jsou to holt geny, po rodičích. Velcí rodiče, větší děti.
• Pohlaví dítěte: Kluci bývají průměrně o něco těžší než holky. Asi tak 100-200 gramů.
• Počet dětí: Dvojčata nebo trojčata si váhu "dělí," takže jsou menší než jedno dítě.
• Pořadí porodu: První děti bývají často menší než další sourozenci.

No, je to věda. Vždycky si člověk myslí, že je to jen "narodí se," ale těch faktorů je spousta. Takže tak.

Proč se rodí velké děti?

Poslední porod, co si pamatuju, v Motolské porodnici, to bylo něco. Malá měla fakt přes ty čtyři kila, takovej buckel. Doktor říkal, že to není nic neobvyklýho. Jo, prý je to dneska docela běžný, tyhle velký mimina.

Proč se rodí velká miminka?

• Genetika: Velkou roli hraje dědičnost. Pokud měli rodiče nebo prarodiče sklony k větší postavě, je pravděpodobné, že se narodí i větší dítě.
• Diabetes matky: Gestční diabetes nebo i předchozí diabetes matky může způsobit, že miminko během těhotenství nadměrně přibírá.
• První těhotenství: Někdy se uvádí, že první dítě může být klidně větší.
• Pohlaví: Chlapečci bývají častěji větší než holčičky.
• Délka těhotenství: Pokud se těhotenství přenese, dítě má více času na růst.

Pamatuješ si, jak moje teta porodila syna, který měl snad i přes pět kilo? Bylo to před lety, tuším v Třebíči. Byl to tehdy docela šok, takhle velké miminko. Ale je pravda, že tenkrát se to bralo jako znamení zdraví, že bude silný a všechno zvládne. Dneska už na to doktoři koukaj jinak. Někdy je ta velká váha i komplikace při porodu, to mi povídala kamarádka, co rodila v Krči.

Co způsobuje vývojové vady?

Šílený den. Zase jsem přemýšlel o těch vadách, co se dějou ještě před narozkem. Proč? Nikdo vlastně neví jistě. Někdy je to prostě v genech, jako zkažený plán. Jindy něco zvenku, co to pokazí. A pak je to mix obojího. Jo, fakt mix. Co je přesně za tím? Těžko říct. Většinou ani doktoři neví.

• Geny: To je jasný. Něco špatně v DNA.
• Prostředí: Třeba co máma jedla, pila nebo na co byla v těhu vystavená. Infekce taky můžou.
• Kombinace: Nejčastější? Asi jo.

Zajímavý je, že se pořád objevují nový věci. Věda se hýbe, ale tohle je fakt složitý.

Víc k tomu:

• Genetické faktory: Třeba chromozomální abnormality. Trisomie 21 (Downův syndrom) je klasika. Nebo jednogenové poruchy jako cystická fibróza. To jsou chyby v jednom genu.

• Environmentální faktory:

  • Infekce: Zarděnky, CMV (cytomegalovirus), toxoplazmóza. Tyhle potvory můžou nadělat paseku.
  • Chemikálie a léky: Thalidomid byl hroznej příklad. Ale i běžný léky můžou bejt problém. Alkohol (fetální alkoholový syndrom) a kouření taky.
  • Záření: Třeba rentgen v těhu. Ne moc dobrý.
  • Nutriční nedostatky: Kyselina listová je důležitá, to ví každý. Nedostatek jí může vést k defektům neurální trubice.
  • Věk matky: Vyšší věk matky zvyšuje riziko některých vad, hlavně chromozomálních.

• Interakce: Hodně vad je kombinace. Genetická náchylnost a pak nějaký spouštěč z prostředí. Třeba někdo má genetickou predispozici a pak se v nevhodnou dobu setká s něčím škodlivým.

Často se najde i multifaktoriální původ, kdy se sejdou drobné vlivy mnoha faktorů. Je to takový řetěz. A když jeden článek praskne...

A co je fakt nejhorší, že u spousty vad je ta příčina neznámá. To je frustrující. Věda se snaží, ale nemůžou rozklíčovat všechno. Hledají se biomarkery, lepší diagnostika. Ale je to běh na dlouhou trať. Mě by zajímalo, jestli by se dalo nějak predikovat. Ale to už je jiná otázka.