Po které straně se chodí s kočárem?

S kočárkem na chodníku po které straně?

No teda, tohle s tím kočárkem na chodníku... to je kapitola sama pro sebe. Včera, tak kolem třetí odpoledne, šla jsem z Krokodýlí ulice, kousek od té naší oblíbené cukrárny, a skoro jsem narazila s Amálkou v kočárku do nějakýho pána. Úplně jsem z toho byla zmatená, kde vlastně mám být.

A víš co mi pak někdo říkal? Že to prý není jen tak! Když má ten náš kočár, co jsem ho koupila v létě 2022 v obchoďáku na Pankráci za dvanáct tisíc – byl to ten model s těma většíma kolama, aby se líp jezdilo po parku – no, když je širší než 60 centimetrů, tak už prý nejsem jenom chodec. To mi teda přijde strašně divné, vždyť jen tlačím svoje dítě. Jakože, co to má znamenat, najednou jsem nějaký nákladní vůz nebo co.

A hlavně, to se pak musíš držet zákona, nějakýho 361/2000 Sb., paragraf 59, odstavec 4. Prostě najednou patříš na silnici, jo, tam kde jezdí auta, a ne na ten chodník co je pro pěší.

A tam? Tam pak jakože máš jít vpravo. To je vážně bizár, ne? Vždyť si představ, jak tam s tím kočárem manévruju mezi těmi auty, když zrovna jdu k naší doktorce 10. října, co má ordinaci u hlavní třídy. Minulý týden tam kolem mě proletělo auto tak blízko, že jsem se fakt lekla. Říkám si, kdo tohle vymyslel, kdo na to myslel, když to psali. Přijde mi to celý takový na hlavu.

Po které straně má chodit chodec?

Na chodníku: po pravé straně.Bez chodníku: po levé krajnici vozovky, nejvýše dva vedle sebe. Na vyznačené stezce pro chodce se řídí značením.

Ach, tak jsem přemýšlel, kde to vlastně mám chodit. Vždycky si to nějak pletu, i když by to mělo být jednoduchý. Chodec je normální účastník silničního provozu, jasný, to si pamatuju. Není to jen tak, že si jdu, kam chci.

Když je chodník, tak to je jasný. Tam jdu po pravé straně. To je logický, ne? Stejně jako auta jezdí vpravo. Snažím se držet u kraje, aby se lidi, co jdou proti, v pohodě vyhnuli. Kolikrát vidím lidi, co jdou celou šířkou chodníku, to je teda síla.

Ale co když žádný chodník není? No tak to je horší. Tam musím jít po levé krajnici vozovky. Vlevo! Abych viděl auta, co jedou proti mně. To je fakt klíčový, musím je vidět a oni mě. Fakt nechápu, proč někteří jdou po pravé straně, zády k provozu. To je sebevražda, ne?

A jenom maximálně dva chodci vedle sebe na té krajnici. Jestli nás jde víc, tak jdeme za sebou. To je taky důležitý pro bezpečnost. Když vidím skupinku, jak blokuje celou krajnici, tak si říkám, co dělají?

A ty stezky pro chodce? No tam je to jasný, prostě se držím stezky. Ale co smíšené stezky? Jako pro chodce a cyklisty? Tam je to kolikrát divoký. Snažím se držet vpravo jako na chodníku, ale stejně se bojím těch rychlých cyklistů. Mělo by to být nějak víc oddělené, nebo co?

Nesmím zapomenout na viditelnost. Zvlášť teď, když se stmívá.

• Reflexní prvky jsou fakt nutnost. Mám takovej ten náramek, ale kam jsem ho zas dal?
• Vždycky říkám dětem, ať si to dají.
• Na krajnici se bez nich prostě jít nedá, v noci, to je jak neviditelnej duch.

Kde to všechno je napsaný? V Zákoně o provozu na pozemních komunikacích, jasný, ten zákon č. 361/2000 Sb. Určitě je to tam, myslím v článku 53. Ten se týká chodců.

A co třeba, když vedu psa na vodítku, nebo tlačím kočárek? To jsem pořád chodec, takže stejná pravidla platí. Na krajnici jdu dál vlevo, aby mě bylo vidět. Školní děti, ty by to měly vědět snad nejlíp. Ale kolikrát je vidím... Ach jo. Někdy je to fakt chaos.