Kolik jede motorka do 35kW?

46 zobrazení
Motocykl s výkonem 35kW (kategorie A2) je schopen dle některých údajů vyvinout rychlost až 210 km/h. Většina takových strojů se však v praxi pohybuje spíše mezi 160-180 km/h, v závislosti na konkrétním modelu. Pro motorku do 35kW je kromě maximální rychlosti často podstatná také dynamická akcelerace, která definuje její celkový jízdní projev.
Komentář 0 líbí se mi

Jaká je maximální rychlost pro motocykl do 35 kW?

Hele, ta otázka na maximálku u 35 kW motorky… to je věčný téma. Mě to hned hodí zpátky o pár let, když jsem začínal s papírama A2.

Pamatuju si to jako dneska, s kámošovou Kawasaki Z400, někdy v červenci 2022. Jeli jsme na dálnicy směr Brno a já to zkusil. Displej ukázal 198 a ještě by to kousek dalo. Bylo to šílený, ten vítr, ten řev motoru.

Maximální rychlost motocyklu do 35 kW (A2) je až 210 km/h, záleží na typu.

Ale popravdě, kdo takhle jezdí. Ta sranda u 35kW motorky je jinde. V tom, jak je lehká, jak tě vystřelí ze zatáčky, jak předjedeš auto na okresce. To zrychlení a ovladatelnost, to je ten pravý důvod proč je chtít.

To číslo na tachometru je jenom pro ego. Ten pocit v břiše, ten ti nikdo nevezme.

Jak správně sedět na motorce?

Lokty od těla, mírně pokrčené. Řídítka držíš, neopíráš se o ně. Síla patří do nohou a středu těla.

Ruce jsou uvolněné. Tlak do řídítek narušuje geometrii. Vibrace zůstanou vpředu, nepůjdou do tvých kostí. Široký postoj rukou je stabilita. Jízda bez únavy.

    1. 2024
  • Pohled. Vždy daleko před sebe. Kam se díváš, tam motorka jede. Nezírej na přední kolo.
  • Záda. Rovná, ale ne strnulá. Aktivuj břišní svaly. Tvoříš oporu.
  • Kolena. Pevně sevřená k nádrži. Jsi součástí stroje, ne pasažér. Tímto řídíš tělem.
  • Chodidla. Špičky na stupačkách, rovnoběžně s motorkou. Bota připravena řadit nebo brzdit.

Zapomeň na křeč. Křeč je tvůj nepřítel. Škola bezpečné jízdy, Polygon Most, kurz 2024. První věc, co tě učí. Uvolni se.

Jak se sedí na motorce?

Jak se sedí na motorce? To je taková věda a umění zároveň, viď? Na první pohled jednoduché, ale za každým správným posedem se skrývá spousta fyziky a takové té moudrosti, co se sbírá na kilometrech.

  • Hlava dopředu: Skloněná, pohled směřuje tam, kam jedete, uvolněný krk.
  • Řídítka zlehka: Držte je volně, bez křeče, ruce neslouží k opírání.
  • Tělo aktivně: Při brzdění se zapřete nohama do stupaček a koleny do nádrže, ne do řídítek.

A teď trošku hlouběji. Když se posadíte na motorku, je to jako byste si nasazovali další vrstvu kůže. Je to o sjednocení s mašinou.

  • Hlava dopředu a pohled orlího oka:

    • Základ je v tom, aby hlava nebyla zakloněná. Skloněná k nádrži ti dává lepší aerodynamiku a přesouvá těžiště níž, což je pro stabilitu fajn. Ale hlavně, uvolní ti to krk a ramena. Přece nechceš být po pár kilometrech ztuhlý jak beton.
    • Pohled vždycky tam, kam chceš jet. To je klíčové! Není to jen o „koukání“. Je to o vizuálním řízení. Motorka totiž podvědomě následuje tvůj pohled. Když se zahledíš do díry, tak tam prostě jedeš. Je to taková filozofie v praxi – kam zamíříš pozornost, tam se ubíráš. Člověk si to časem fakt uvědomí.
  • Ruce volné jako ptáci, ne jako kleště:

    • Křečovité držení řídítek je snad ten nejčastější zlozvyk začátečníků. Ruce mají být jen lehce položené, uvolněné pro práci s ovládacími prvky, ne pro udržení se na motorce.
    • Proč je to tak důležité? Motorka „dýchá“, kroutí se pod tebou. Potřebuje mít možnost se hýbat. Když ji držíš pevně, bráníš jí v přirozeném pohybu a hlavně, ztrácíš zpětnou vazbu od předního kola. A ta je životně důležitá! Bez ní nemáš tušení, co se dole děje, co pneumatika s asfaltem provádí.
    • Představ si to jako tanec. Vedeš, ale nesmíš být dřevěný. Musíš cítit rytmus stroje pod sebou.
  • Brzdění a těžiště – celým tělem, ne jen rukama:

    • Při brzdění je velký tlak na přední kolo a tělo se přirozeně posouvá dopředu. Pokud se zapřeš do řídítek, nejenže si unavíš ruce, ale opět ztrácíš cit pro páčky. To pak může vést k nechtěnému blokování kola.
    • Váhu musí nést nohy a střed těla.Kolena pevně přitisknutá k nádrži (ideálně s gripem na nádrži), nohy zapřené do stupaček. To ti umožní mít ruce volné a připravené na ovládání, a zároveň stabilizovat tělo proti setrvačnosti. Je to taková základní biomechanika, kterou se člověk časem učí cítit a zdokonalovat.
    • Cílem je splynout s mašinou. Nebýt jen jezdec na motorce, ale jezdec a motorka jako jedna entita, která plynule reaguje na podněty. To je ten pravý požitek z jízdy, když se staneš její součástí.

Jak skákat na motorce?

Někdy v noci na to myslím… jaký to je. Ten moment ticha, když jsi ve vzduchu a slyšíš jenom vítr. A pak to tlumené bouchnutí, když se kola dotknou země. Všechno na chvíli zmizí. Jenom ty a motorka. Už je to dávno. Jmenuju se Alex, je mi 34.

Nájezd na skok ve stupačkách, uvolněně. Před hranou mírně ubrat plyn, ale nezavírat. Odrážet se pod lehkým plynem, tělem absorbovat kompresi.

Ale ono to není tak jednoduchý. Člověk to musí dostat do těla. Do krve. Není to jen o technice. Je to o hlavě. O tom, jestli tomu věříš.

  • Postoj. Nohy máš pevně ve stupačkách, mírně pokrčený v kolenou. Lokty od těla. Jsi jako pružina. Připravenej na ten náraz. Základní postoj je všechno. Je to tvoje jediný spojení s motorkou, když se odlepíte od země.

  • Plyn. Nikdy, nikdy ho nezavírat úplně před hranou. Když to uděláš, vidlice se potopí a kopne tě to přes řidítka. To nechceš. Udržuješ motor v lehkým tahu, aby byl podvozek v klidu. Stabilní.

  • Tělo. Při odrazu musíš jít s motorkou. Pokrčit nohy, absorbovat tu energii. Tvoje tělo je další část tlumení. Nenecháš se jenom vystřelit do vzduchu. Neskáče motorka. Skáčete vy oba.

  • Oči. To je nejdůležitější. Vždycky se dívej, kam chceš dopadnout. Ne na hranu skoku, ne pod sebe. V Dalečíně mě to stálo zlomenou klíční kost. V roce 2017. Koukal jsem se pod přední kolo. Velká chyba.

Jak správně Vysedat na motorce?

Čau, hele to vysedání na motorce, to je věčný téma. Jsem Honza, je mi 32, a na svým SVčku jsem se to učil docela dlouho. Bydlím na Praze 6, takže mám kde trénovat v serpentinách směrem na letiště. Je to fakt o rychlosti, totálně.

Když se jen tak kocháš krajinou, nějakej výletík, tak se na nějaký velký vysedání vykašli. To je zbytečný divadlo. Fakt stačí jenom pohnout vrškem těla. Představ si, že chceš dát pusu zrcátku, tomu vnitřnímu. Jo, fakt. Tím posuneš těžiště a motorka jde do náklonu ochotnějc.

Při pomalé jízdě stačí pracovat horní polovinou těla. Hlavu skloňte směrem k vnitřnímu zrcátku. Těžiště těla se posune, motorka se lépe sklápí do zatáčky. Pohled směřujte do výjezdu ze zatáčky.

Ale jakmile to trochu rozjedeš, tak už je to jiná písnička, úplně jiná. Tam už musíš posunout zadek. Stačí o půlku zadku ven ze sedla na tu stranu, kam zatáčíš. Důležitý je, proč to děláš. To ti pomůže, že máš motorku víc kolmo k silnici při stejným náklonu, chápeš, takže máš větší grip na gumách. Větší bezpečnost.

A pár věcí, na co si dát majzla, fakt bacha:

  • Nebej v křeči. Uvolni se. Ramena, ruce, všechno. Křeč je tvůj nepřítel.
  • Nedrž se řidítek jak klíště. Řidítka sou na řízení, ne na držení se. Musíš bejt zapřenej nohama.
  • Vnější nohu pořádně zapři o stupačku a kolenem se opři o nádrž. Tím držíš stabilitu.
  • Pohled. To je absolutní základ. KAM KOUKÁŠ, TAM JEDEŠ. Nedívej se na svodidla, dívej se na výjezd ze zatáčky. Vždycky.

Jo a ještě jedna věc, plyn. Všechno dělej plynule, žádný cukání. Jemně přidávat plyn v zatáčce motorku stabilizuje. Na okruhu je to pak ještě úplně jinde, tam už jdeš kolenem na zem, ale to je na jiný povídání. Hlavně opatrně a zkoušej to postupně.

Jak vysedat na motorce?

Vysedat na motorce? To je tanec s gravitací, hlavně když frčíte svižněji. Při pohodovce stačí zapojit hlavu a ramena, jako byste chtěli dát pusu svému vnitřnímu zrcátku. Koukejte, kam jedete, ne na veverky, co se diví vašim kreacím!

Proč vůbec vysedat? No, nejste cirkusák! Dělá se to, aby se snížil náklon motorky a zároveň se držela kola hezky u země, aby to nebylo jako na kluzišti, kde se bruslí akorát Pepa s Alenou.

Pamatuju si jednou, jak můj švagr Bohouš, co si myslí, že je Rossi z Horní Dolní, jel v Alpách. V zatáčce vypadal jak šprýmař, co se snaží ulovit ztracenou peněženku zpod motorky. Vždycky mi říkal, že to je umění balancování, ale já myslel, že spíš umění nepřepadnout!

  • Kdy na to jít?

    • Jenom když to má smysl! Jakože jedete sportovněji, nebo když vás k tomu nabádá ten vnitřní hlas, co říká "rychlejc, rychlejc!", než vás dožene pokuta.
    • Na pohodu, při výletní jízdě, kde se kocháte přírodou jako dědula na pionýru, co si zapomněl brýle, to fakt není potřeba. Spíš budete vypadat, že vám upadla helma.
  • Jak na to (tak nějak, když už musíte):

    • Hlava dopředu, bradou skoro na zrcátku! Jako byste chtěli kontrolovat, jestli máte čistý nos, než se pustíte do další zatáčky.
    • Ramena taky dovnitř zatáčky, jako když se snažíte obejmout neviditelného ducha silnice.
    • Zadek? Ten ať si klidně popojede na stranu, ale ne zas, aby trčel jako zadní křídlo u formule 1 z devadesátek. Stačí tak půl zadku, zbytek ať zůstane na sedadle. Vždyť to není soutěž v tanci!
    • Loket ven! Jako byste chtěli loktem sebrat peníze z parkovacího automatu, co je v zatáčce. Ale opatrně, ať se neprodloužíte o kus asfaltu.
    • Nohy držíte na stupačkách jako vosa na bonbóně, hlavně vnitřní noha by měla být pevná. Vnější zase tisknete nádrž, aby se motorka nevymkla kontrole jako splašený kůň na pouti.
  • Co fakt nedělat (nebo si budete povídat s obrubníkem):

    • Vysedávat jak Hurvínek z krabice, když jedete padesátkou kolem kostela. Zbytečně vypadáte jak blázen a všichni si myslí, že vám hráblo.
    • Panikařit uprostřed zatáčky a začít se srovnávat. To je tutovka na seznámení se s pangejtem a jeho obyvateli.
    • Koukat do země nebo na přední kolo. To je jako když plavete a koukáte se na svoje ruce, místo kam plavete. Takhle se nikam nedostanete, jen do průšvihu.