Co dělat když stavební úřad nekoná?

Tohle mě fakt štve, víte? Už týdny čekám na stavební povolení, a oni, jako by se nic nedělo. Sedí tam, pijí kafe, a moje stavba stojí. Tohle není fér, ne? Cítím se bezmocně, jako by mi někdo zablokoval život. Už jsem si představovala tu terasu, vůni grilovaného masa… a teď? Nic. Jen ta hromada papírů a věčné čekání.

Nespoléhejte se, prosím vás, jen na ně. Já jsem se naučila tvrdou cestou. Nejdřív jsem zkusila volat, pak psát maily. Nic. Absolutní ticho. Jako by moje žádost spolkla černá díra. Až pak mi kamarádka, co stavěla chatu, řekla o krajském úřadě. Říkala něco o tom, že mají dohled nad těmi místními, a že mají prostě povinnost zasáhnout, když se ten dole neschopně válejí. No a věřte, nevěřte, pomohlo to!

Napsala jsem jim podnět, dala jsem tam fakt všechno – od čísla mé žádosti (bylo to 1742/2023, snad si to pamatuju správně, už jsem z toho blázen) až po fotky toho, jak to vypadá na staveništi. Důrazně jsem popisovala problém, fakt jsem si z toho udělala literární dílo. A požadovala jsem řešení, okamžité, ne nějaké “co nejdříve”. To je výsměch, ne?

Nedovolte, aby vás tahali za nos, to vám říkám upřímně. Je to vaše právo, abyste si postavili dům, nebo chatu, nebo cokoliv. A je to jejich povinnost vám v tom nebránit. Jsou tam přece proto, aby pomáhali, ne aby zdržovali. Aspoň tak to tvrdí. Je to jejich práce a měli by ji dělat! Nebo ať se jdou věnovat něčemu jinému, co jim jde. Já už teď vím, že nebudu čekat, až se to samo vyřeší. Budu bojovat. A vy taky!