Jak probíhá kolaudace?

Takže, kolaudace… to slovo mi dodnes nahání trochu husí kůži. Vzpomínám si, jak jsem se na tu naši kolaudaci připravoval, fakt stres! Čtyři kroky, říkali. No, zdálo se to jednoduché, ale věřte mi, v praxi to tak jednoduché nebylo! Nejdřív ta žádost, to papírování! Tolik formulářů, co to všechno mělo znamenat? Cítil jsem se jako v bludišti, fakt!

Pak to posuzování stavebním úřadem… To čekání, to napětí! Představte si, kolikrát jsem si prohlížel mail, pořád nic. Až konečně, ta zpráva! A co když by něco nebylo v pořádku? To by byla katastrofa! Pamatuju si, jak jsem se klepal, jako ratlík před bouřkou.

No a pak ta prohlídka… To byla teprve jízda! Pan inspektor, takovej chlapík s výrazem, co by vám z oka vypadl, chodil po baráku, měřil, kroutil hlavou… Měl jsem pocit, že každou chvíli najde nějakou chybu. A co když to nebude stačit, co když mi to neschválí? Naštěstí, všechno proběhlo v pořádku, i když jsme museli pár drobností dodělat. To byste nevěřili, co všechno se může najednou objevit!

Nakonec to kolaudační rozhodnutí… Ten papír, co mi dal pokoj. To byl pocit, jako bych zvedl tunu ze zad. Neuvěřitelná úleva! Tři měsíce nervů za pár řádků na papíře. Opravdu, nebylo to jednoduché, ale stálo to za to. Myslím, že těch čtyř kroků je fakt jenom základ, realita je o dost složitější. Ale věřte, ten pocit, když to máte za sebou… to se nedá popsat!