Kdo je představený?

Kdo je ten malý šéfík a proč mi leze na nervy?

Takže, představte si to… Sedím tady a zuřím. Ne, vážně, cítím se jako tlakový hrnec na pokraji exploze. Důvod? Státní úředník. Ne, ne, neberte to tak, že mám něco proti úředníkům obecně. Jsou to lidé jako my, se svými rodinami, starostmi a sny. Ale tenhle konkrétní… tenhle malý “šéfík”, jak jsem ho nazvala, je něco jiného. Je ztělesněním všeho, co mi na byrokratickém systému vadí.

Nechci ho jmenovat, abych se vyhnula problémům. Ale představte si typického středního manažera v nějakém státním úřadě. Typ, co se cítí být pánem a vládcem svého malého kousku byrokracie. Jeho kancelář je pevnost, přístupná jen vyvoleným s patřičnými razítky a potvrzeními. A jeho přístup k práci? Žádná motivace, žádná inspirace, jen rigidní dodržování pravidel a neustálá kontrola.

Vzpomínám si na jednu konkrétní situaci. Potřebovala jsem vyřídit poměrně jednoduchou záležitost, která by v soukromé firmě trvala tak deset minut. U něj to trvalo tři týdny! A to jsem musela projít nekonečnou řadou formulářů, které mi připomínaly spíše výslech než žádost o službu. Každý formulář byl pečlivě kontrolován, každá informace byla několikrát ověřována. Cítila jsem se, jako bych podstupovala bezpečnostní prověrku na misi do vesmíru, ne jen vyřizovala běžnou administrativní záležitost. A to vše s chladnou, strohou a zjevně nezájmovou komunikací.

Ten systém příkazů a kontrol, který tenhle úředník reprezentuje, mi přijde nejen neefektivní, ale i vysloveně demotivující. Místo aby se zaměřil na řešení problémů a poskytování služeb občanům, zaměřuje se na dodržování pravidel a vytváření zbytečných překážek. Je to klasický příklad byrokracie pro byrokracii. A to je přesně to, co mě tolik irituje. Všechna ta energie, čas a prostředky vynaložené na kontrolu a papírování by se daly využít mnohem smysluplněji.

Podle studie OECD z roku 2021 trpí Česká republika vyšší mírou byrokracie než průměr EU. To se projevuje i v osobních zkušenostech, jako je ta moje. A právě takoví úředníci, jako je ten “malý šéfík”, jsou důkazem této skutečnosti. Nejde jen o něj, je symbolem celého systému, který potřebuje radikální reformu. Zaměření na efektivitu, lidský přístup a menší byrokracie jsou klíčové pro zlepšení situace. A věřte mi, pro změnu se musí jednat o něco víc, než jen o drobné úpravy – je potřeba zásadní kulturní změna v přístupu k občanům a jejich potřebám. Jen tak se zbavíme těch malých “šéfíků” a jejich rigidních přístupů.