Po kolika letech je výsluha u armády?

Patnáct let. Patnáct dlouhých let. To je ta magická hranice, kdy si člověk v armádě může říct, že má nárok na výsluhu. Vážně, patnáct let… Představte si to! Je to hromada času. Pamatuju si, jak jsem nastupoval, mladej kluk, plnej ideálů. Co jsem tehdy o životě věděl? Asi nic. A teď? Pořád se učím, ale aspoň už vím, co obnáší ta šichty v uniformě, drily, cvičení, i ty mise… Uf. Někdy se mi o tom ani nechce mluvit. Ale co, patří to k tomu. A ta výsluha? Je to taková… no, jistota. Něco, na co se dá spolehnout. I když, kolik to vlastně je? Tolik zas ne, aby se člověk rozšoupl. Slyšel jsem, že někteří kluci co sloužili dýl, třeba dvacet, pětadvacet let, dostávají víc, ale co já vím… Prostě patnáct let. Pak máš nárok. Je to fér? Asi jo. Možná. Co myslíte? Já si třeba pamatuju na Láďu, ten sloužil čtrnáct let a pak ho propustili kvůli reorganizaci. Ani korunu nedostal. Fakt smutný. No, snad se mi to nestane. Ještě pět let a mám to za sebou. Aspoň tu výsluhu… Doufám.