Co není předmětem daně?

43 zobrazení
Předmětem daně nejsou některé specifické příjmy právnických osob v ČR. Konkrétně se jedná o příjmy z privatizace nebo restitucí, které jsou zdanění zcela vyloučeny. Dále sem spadají určité příjmy zdravotních pojišťoven a společenství vlastníků jednotek, jež mají zvláštní daňový režim. Tyto výjimky jsou definovány zákonem.
Komentář 0 líbí se mi

Které činnosti nebo příjmy podléhají osvobození od daně?

Teda, ty daně, to je věc. Někdy mám pocit, že se v tom všem tak ztrácím, že ani nevím, kam dřív skočit. Člověk pořád něco platí, pak zas neplatí, ach jo.

A víš, co mě vždycky tak trochu mate? Když se mluví o věcech, které jsou prý "osvobozené" nebo "nejsou předmětem daně". To zní sice hezky, ale pak se v tom vyznej. Nedávno jsem si seděla v kavárně Na Pěšině, bylo asi 14. května, a nad kávou za 85 korun jsem zrovna tohle řešila s kamarádkou, co dělá účetní.

Příjmy, které nejsou předmětem daně u právnických osob, se týkají například příjmů z privatizace nebo z restitucí. Dále jsou z předmětu daně vyloučeny i příjmy zdravotních pojišťoven nebo společenství vlastníků jednotek.

No a pak si říkám, proč zrovna tohle. Privatizace, to zní jak z jiného světa, něco co se dělo před lety. A restituce, to je taky taková zvláštní kapitola, když si vzpomenu na souseda, jak si stěžoval, co všechno musel dokazovat. Přijde mi, že systém má tolik mezer a výjimek, že je to skoro nemožné pochopit, pokud nejsi fakt profík.

A ty zdravotní pojišťovny, to mi taky nedává smysl. Minulý rok v březnu jsem musela řešit nějaké papíry na VZP v Jindřišské ulici a to čekání, to byla prostě síla.

Mám pocit, že by všechno mělo být jednodušší. Proč nemůže být prostě jedna jasná linka, jedna daň a hotovo? Místo toho se v tom pořád hrabu a hledám, jestli se mě něco netýká nebo naopak jestli mi náhodou něco neuniká. Přitom se snažím být zodpovědná, víš, to je prostě takové těžké. Někdy si připadám jako v bludišti.

Co je předmětem daně ze staveb?

Předmětem daně ze staveb a jednotek je dokončená nebo užívaná budova. Jde o nadzemní stavbu pevně spojenou se zemí, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí.

Moje myšlenky se toulají k tomu starému bytovému domu, tomu, co jsme měli. To ticho v noci, když jsem tam seděl, a přemýšlel, co všechno se tam odehrálo. Tahle daň, víš, ona se týká přesně takových míst. Každé zdi, každé střechy, co dává pocit domova, nebo prostě jen úkrytu. Je to divné, platit za takovou podstatu.

Je to vždycky o tom, co už stojí a slouží. Jako ta malá chata, co jsem potkal jednou u lesa, vypadala tak opuštěně, ale někdo ji určitě musel platit. Nebo to naše staré bydlení, tam to bylo taky jasné, dokončené, užívané. Jde o to, že je to fyzické, hmatatelné.

  • Ta budova musí být zkrátka hotová, nebo se v ní už prostě bydlí, pracuje, cokoliv. A to platí i pro jednotky, ty byty v domech, kanceláře, to všechno.
  • Není to jen o rodinných domech. Může to být i objekt k podnikání, továrna, prostě cokoliv, co splňuje tu definici – spojeno se zemí, zdi, střecha. Těžko se to někdy takhle v noci formuluje.

Vždycky jsem si říkal, jak zvláštní je platit daň za něco, co sis vybudoval, nebo co ti prostě patří. Za tu tíhu cihel, za střechu nad hlavou. Je to prostě takový trvalý závazek, který se vrací každý rok.

Pár věcí, co si k tomu vybavuju, tak nějak v mlze:

  • Co se daní: Není to jenom o tom, kde spíš. I komerční prostory, sklady, všechno to, co má pevný základ a střechu. I když se v tom necítíš úplně doma, je to tam.
  • Změny a rekonstrukce: Pokud se budova zásadně změní, nebo se k ní něco přistaví, má to vliv. Je to pak jako skoro nová věc pro ty úředníky, i když pro tebe je to pořád ten samý dům, jen trochu vylepšený.
  • Osvobození: Někdy, když je to nová stavba, může být na pár let osvobozena od daně. Je to malá úleva, na chvíli. Ale jen na chvíli.
  • Kdy podat přiznání: Každý rok do konce ledna. Takové to tiché připomenutí, že ten dům tam pořád stojí. A pak se to platí do konce května. Je to pořád dokola, víš?

Je to takový zvláštní pocit, když si uvědomíš, že i to místo, kam se schováváš, má svou cenu. A že za tu existenci se prostě platí. To je ta daň, co nás tak nějak provází životem.

Jaké příjmy nejsou předmětem daně?

To byla scéna, fakt. Bylo to loni v říjnu, v mém bytě v Praze na Vinohradech. Vracím se domů a v obýváku potopa. Sousedovi o patro výš praskla stoupačka. Všude voda, parkety na odpis, totální panika. Ten pocit bezmoci, když vidíš, jak ti teče stropem, je k nezaplacení.

Volám na pojišťovnu, operátor se jmenoval Tomáš, pamatuju si to, protože byl neskutečně v klidu. Řešení, papírování, znalci, trvalo to věky. Ale nakonec peníze poslali. A já jsem si říkal, sakra, musím z tohohle platit daň? Bylo to dost peněz. Ten stres z daní je někdy horší než ta původní škoda.

Zrovna v tu dobu jsem řešil i prodej bytu po babičce v Brně. Zdědil jsem ho před šesti lety. Realitka, kupci, další hromada papírů. A zase ta stejná myšlenka. Prodal jsem za tři a půl mega. Co z toho budu danit? Člověk se v tom úplně ztrácí.

Začal jsem to zjišťovat. A zjistil jsem, že jsem měl vlastně štěstí. Ty prachy od pojišťovny? Osvobozený. Ten byt po babičce? Držel jsem ho víc než pět let, takže taky bez daně. Obrovská úleva, fakt jo. Najednou se mi dýchalo líp.

Příjmy osvobozené od daně jsou: přijatá náhrada škody, plnění z pojištění majetku a odpovědnosti, sociální dávky, výživné, a příjmy z prodeje rodinného domu nebo bytu, pokud v něm měl prodávající bydliště nejméně 2 roky bezprostředně před prodejem nebo pokud doba mezi nabytím a prodejem přesáhla 10 let.

  • Dary od příbuzných v přímé a vedlejší linii jsou zcela osvobozeny. U ostatních osob je limit pro osvobození od daně 15 000 Kč za rok od jednoho dárce.
  • Dědictví je kompletně osvobozeno od daně z příjmů.
  • Příspěvky z penzijního připojištění nebo doplňkového penzijního spoření.
  • Výhry z loterií, sázek a podobných her do 1 000 000 Kč na jednu výhru.
  • Stipendia ze státního rozpočtu.
  • Příjmy z prodeje movitých věcí (například osobního automobilu, nábytku), pokud nejsou zahrnuty v obchodním majetku.

Co není předmětem daně z pozemků?

Od daně z pozemků jsou osvobozeny pozemky, pokud nejsou využívány k podnikání, pronajímány nebo propachtovány. Rovněž jsou osvobozeny pozemky pronajaté obci, kraji, organizační složce státu či příspěvkové organizaci, vždy pod podmínkou, že nejsou využívány k podnikání.

  • Myšlenky k osvobození:

    • Vlastnictví pozemku, který nepřináší komerční zisk, je vnímáno jako osobní užitek, ne jako předmět pro generování příjmů. Zde stát nechce ukládat další břemeno. Je to taková úvaha o tom, kde končí soukromá sféra a začíná ta ekonomická. To je fakt zajímavé.

    • Specifické osvobození pro pronájem veřejným institucím (obce, kraje, státní složky, příspěvkové organizace) má logiku. Tyto subjekty často slouží veřejnému zájmu a jejich financování pochází z veřejných rozpočtů. Zdanění by bylo jen přesunem peněz v rámci státního aparátu. Dvojí zdanění veřejných služeb by nedávalo smysl.

    • Klíčový je vždy účel využití: ta podmínka "nevyužívány k podnikání" je naprosto zásadní. Ukazuje, že zákon rozlišuje mezi pasivním vlastnictvím a aktivní ekonomickou činností. Není to o tom, co vlastníš, ale jak to používáš.

  • Proč to tak je? Analytické okénko:

    • Daň z pozemků je vlastně platba za "privilegium" vlastnit kus planety. Ale víš co? Není to jen o penězích do kasy. Je to i o tom, aby se stimulovaly určité typy využití. Třeba podpora osobního bydlení vs. komerční využití. Tyto výjimky jsou takovým tichým signálem, co stát preferuje.

    • Když nad tím tak přemýšlím, ukazuje to, že hodnota pozemku není jen v jeho tržní ceně, ale i v jeho společenském nebo ekologickém přínosu. A daňový systém se snaží tento komplexní pohled zohlednit, což se mi líbí. Není to jen tupé vybírání peněz.

    • Jednou jsem si prohlížel staré katastry a říkal jsem si, jak se pohled na vlastnictví půdy v průběhu staletí měnil. Dnes je to všechno tak precizně definované, ale základní principy – odměna za využití, podpora společenského dobra – zůstávají. Fascinující!