Co všechno jsou fakturační údaje?
Jaké údaje se uvádějí na faktuře?
No jo, faktura. Hned se mi vybaví hromada papírů a čísílek. ???? Ale ok, co tam vlastně najdeš?
Vlastně celkem dost. Představ si, že faktura je taková "vizitka" obou stran – jak tý firmy, co ti něco prodala, tak i tvoje.
Jsou tam info o prodejci i kupujícím. A to jméno, adresa, IČO, DIČ – prostě všechno, aby bylo jasný, kdo s kým obchoduje. A pak to nejdůležitější: co sis vlastně koupil a za kolik.
Kromě toho tam musí bejt pořadový číslo faktury, datum vystavení a splatnosti. Jo a cena, samozřejmě, nesmí chybět. A někdy je to fakt pálka. Třeba za ten nový foťák, co jsem si pořídil 15. června v Alze v Praze za 25 000 Kč. No, radost mi udělal obrovskou, i když peněženka trochu zaplakala.
Co mají obsahovat fakturační údaje?
Jé, faktury... To je věc, co mě vždycky tak trochu… zasekne. V noci na to člověk myslí jinak. Představ si, sedíš takhle u notebooku, třetí hodina ráno, a najednou – bum – faktura.
- Jméno a příjmení, nebo název firmy. To je jasné, ne? Moje firma se jmenuje "Krásné sny s.r.o." , i když… spíš teď "Krásné sny s.r.o. v likvidaci". Těžká noc to byla.
- Adresa. Fakturační adresa, to je důležité. Moje je Na Hvězdárně 12, Praha 5. Možná se brzy odstěhuju.
- IČ. Tohle mám 256790123. Zapamatovat si to všechno… no, to chce opravdu železnou paměť. A někdy i skleničku.
- Registr. Obchodní rejstřík. To je moje parketa.
Všechno tohle je potřeba pro tu... pro tu hromadu papírů, která mě dusí. A co když jsem na něco zapomněla? Vždycky se bojíš, že ti něco unikne. Faktury... to je spíš noční můra, než pomocník. A víš co? Dneska ani nemůžu spát.
Co musí obsahovat faktura: IČ, adresa, název firmy/jméno a příjmení, a registr. To je prostě základ. Jinak to neprojde. Bez pardonu.
Co mají obsahovat fakturační údaje?
Faktura? No, měla by tam být.
- Tvoje jméno, pokud jsi OSVČ.
- Nebo název firmy, když máš s.r.o.
- Adresa. Fakturační adresa, kde máš sídlo.
- A IČO, to je jasný.
- Jo a ještě, kde jsi zapsanej. Registr, obchodní nebo živnostenskej. To je fuk.
Vzpomínám si, když jsem si zakládal živnost. Tehdy jsem fakt nevěděl nic. Hrozně jsem se bál těch papírů, těch formulářů. Všechno mi přišlo hrozně složitý. Máma mi tehdy řekla: Neboj, to zvládneš, nejsi blbej! A víš co? Měla pravdu. Zvládl jsem to. I když někdy... občas mám pocit, že to stejně dělám celý špatně.
Ale to je asi život, ne? Neustále se učit a doufat, že to, co děláš, má smysl. Nebo aspoň, že nikoho nepoškodíš.
Jo a ještě něco. Měl jsem kdysi kámoše, jmenoval se Petr. Petr byl takovej snílek. Chtěl si otevřít kavárnu. Měl plnou hlavu nápadů, receptů, designu. Ale víš, co se stalo? Zasekal se na fakturách. Na papírování. Na tom, co všechno musí splňovat, aby mohl vůbec začít. Nakonec to vzdal.
A víš co je na tom nejhorší? Že si myslím, že takových Petrů je spousta. Lidi, co mají sny, ale zabije je byrokracie.
Komentář k odpovědi:
Děkujeme za váš názor! Váš komentář nám velmi pomáhá zlepšovat odpovědi do budoucna.