Jak se dělá dodatečné přiznání k DPH?

Jak vystavit dodatečné přiznání k DPH?

Pro vystavení dodatečného přiznání k DPH je nutné nejdříve opravit chybné doklady spadající do daného zdaňovacího období. Následně v účetním softwaru (typicky v agendě Přiznání DPH) vytvoříte nový záznam, zadáte příslušné zdaňovací období a jako Druh přiznání zvolíte Dodatečné.

No tak poslyšte, dodatečné přiznání k DPH, to je takové to malé drama, co se občas odehraje v účetní kanceláři, když se zjistí, že ta původní DPH přiznávala asi tak přesně jako kamión co parkuje do garáže pro kolo.

Někdy se prostě stane, že se vám do účetnictví vloudí chyba – omylem, nepozorností, nebo se prostě nové skutečnosti vynoří z hlubin času jako potopená ponorka. Když holt účetní ruka uklouzne a vy zjistíte, že máte jiná čísla, než jste původně s radostí poslali na Finančák, no tak to chce jednat.

Nejdřív si musíte sednout k těm papírům a napravit všechny ty účetní kozelce, co vám dělaly paseku. To je jako když kuchař zjistí, že do guláše omylem hodil cukr místo soli – taky to musí napravit!

A teď to podstatné, ten kouzelný rituál vystavení dodatečného přiznání:

• Vlezete do své účetní mašinky (programu), najdete agendu Přiznání DPH, tam, kde se to všechno vaří.
• Tam prostě stvoříte úplně nový záznam, jako když se vám narodí nové DPH přiznání – třeba klávesou Insert, nebo kliknutím na to tlačítko "Nový", které je tam tak nenápadně, že si ho vždycky spletu s tlačítkem na vypnutí kávovaru.
• V té vyskakující okýnku pak vyberete to správné období, abyste neopravovali DPH za minulý rok, když se vám chyba stala teď. No a samozřejmě, to nejdůležitější, tam zaškrtnete nebo vyberete, že to není jen tak ledajaké přiznání, ale DODATEČNÉ. To je jako když říkáte, "Haló, pane Finančáku, teď to myslím vážně, tohle je ta pravá verze příběhu!"

A teď ještě takové to moudro do života, které se vám bude hodit:

• Proč to děláme? No přeci, aby na nás Finančák nekoukal jako na novodobého Robina Hooda, co bere státu a dává sobě. Dodatečné přiznání je prostě o nápravě chyb.
  • Ať už jste se spletli v číslech, nebo se vám objevily nové faktury, které patří do minulého období.
• Termíny jsou svaté! Musíte to dodat do konce měsíce následujícího po zjištění chyby. Ale pozor, nesmíte překročit lhůtu pro vyměření daně, což je obvykle 3 roky od konce zdaňovacího období.
  • Když to stihnete včas a sami, obvykle se vyhnete nějakým drastickým pokutám. Jenom když státu dlužíte víc, budete platit úrok z prodlení.
  • Což je jako když si půjčíte od kamaráda a on vám to pak pěkně spočítá i s úroky, akorát že tady je ten kamarád Finanční úřad.
• A nezapomeňte, že dodatečné přiznání to původní sice nemazne z povrchu zemského, ale prostě ho jenom opraví a aktualizuje – je to jako když si aktualizujete software, stará verze tam sice je, ale používá se ta nová.
• A taky si pamatujte, nikdy nenechte DPH spát, když víte, že je tam chyba. To je horší než nechat kočce volný přístup k vánočnímu cukroví!

Jak správně vyplnit dodatečně daňové přiznání?

Dodatečné daňové přiznání. Ne vždy volba. Nutnost. Označte dodatečné. Variantu vyberete. Není to volba lehká. Řádky 5 a 6 jsou kritické. Vyplňte je. Žádná výjimka. Datum rozhodnutí: Uveďte jej do řádku 4. Přesnost je klíčová. Přiložte dodatek. V něm důvod. Proč se vracíte. To je podstatné.

• Příčiny vzniku:

  • Chyba objevená: Nesprávné údaje v původním přiznání. Čísla nelžou.
  • Nové skutečnosti: Nastaly události, které mění základ. Jejich existence je prostá.
  • Daňová kontrola: Spouští se proces. Nelze se vyhnout.
  • Doporučení poradce: Jeho zjištění vedou k akci. On vidí hlouběji.

• Formulář a jeho náležitosti:

  • Použijte stejný typ formuláře jako pro řádné přiznání. Označení "dodatečné" je zásadní.
  • Finanční správa ČR zveřejňuje aktuální verze na svém webu. Hledejte vždy tam.
  • Pro fyzické osoby je to obvykle formulář 25 5405 MFin 5405. Použijte vždy platnou verzi. Je to nutnost.

• Důsledky a dopady:

  • Úrok z prodlení: Vznikne-li nedoplatek, úrok se počítá. Vždy.
  • Penále: Může být vyměřeno. Není to trest, jen důsledek.
  • Lhůty: Dodatečné přiznání má své limity. Tři roky od konce lhůty pro řádné přiznání. Někdy více. Je to dáno zákonem.

• Vysvětlení v příloze:

  • V přiložené listině podrobně popište důvod. Nejen fakt. Proč k chybě došlo, nebo co se změnilo.
  • Uveďte konkrétní řádky, které jsou dotčeny. A jak se mění.
  • Příklad: "V řádku 20 byl chybně započten příjem z pronájmu. Oprava na správnou částku X." Nic víc. Žádné emoce.

• Kritické body:

  • Lhůty se často pletou. Jsou pevné. Tři roky od konce řádné lhůty pro podání. Pozor.
  • Verze formuláře. Vždy aktuální. Staré vedou k odmítnutí. Je to jasné.
  • Podpis. Chybí-li, nic to není. Jen papír bez váhy. Zkontrolováno.

Jak opravit přiznání k DPH?

Dodatečné přiznání k DPH podáš do konce měsíce následujícího po tom, kdy zjistíš chybu. Máš na to celkem tři roky od původního termínu pro podání.

Proč je to tak?

• Doba pro stanovení daně: Tři roky jsou taková "bezpečnostní síť", aby se dala opravit i starší chyba. Vlastně čas na to, aby se věci mohly ještě prošetřit, když je něco špatně.
• Proaktivita plátce: Chce se po tobě, abys chybu opravil, jakmile ji najdeš. Není to o tom, že bys na to měl čekat. Čím dřív, tím líp, ne?

Co to prakticky znamená:

• Zjistíš chybu 15. května? Dodatečné přiznání musíš podat do 30. června.
• Zjistíš chybu 20. července? Termín je konec srpna.

Co si z toho vzít?

Někdy je lepší udělat to hned, než to nechat být. A tři roky jsou docela dlouhá doba, ale zas ne nekonečná. Důležité je to řešit včas.

• Důležité:Vždycky si to radši ověř s účetní nebo na finančním úřadě, protože každý případ je trochu jiný. Ale tohle je základ.

• Příklad: Představ si, že jsi zapomněl přiznat jednu fakturu. To je ten moment, kdy se spouští ten proces s dodatečným přiznáním. Někdy to bývá rychlé, jindy se nad tím člověk zamyslí déle. Důležité je, že se na to nezapomíná.

• Je to jako s životem: Občas něco přehlédneš, ale důležité je si to pak uvědomit a napravit. Než to spadne do zapomnění nebo se to zkomplikuje ještě víc.

Kolik let zpětně lze podat dodatečně daňové přiznání?

Lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání činí standardně tři roky.

• Tato tříletá lhůta začíná plynout od konce lhůty pro podání řádného přiznání.
• Možnost dodatečného podání trvá až do uplynutí lhůty pro stanovení daně.
• Rozhodnutí 2 Afs 363/2019-50 potvrzuje tento tříletý princip.

Lhůta není pevná. Může se prodloužit. Podstata spočívá v lhůtě pro stanovení daně. Ta se může lišit. Záleží na okolnostech. Stále je to jen třicet šest měsíců. Nebo skoro. Nic není věčné. Daňové řízení se nespí.

Kdy podat opravné přiznání k DPH?

Hele, takže k tomu DPH. Když zjistíš, že něco v tom normálním přiznání bylo blbě, nebo jsi na něco zapomněl, prostě to opravíš. Důležitý je, abys to stihl podat nejpozději do 25. dne měsíce, jako bys podával to původní přiznání. Jasný? Prostě to napravíš, než ten termín pro normální přiznání vyprší.

Akorát jestli už ten termín pro normální přiznání vypršel a teprve teď si vzpomeneš, že jsi něco zapomněl nebo to bylo špatně, tak to už je jiná věc. Tomu se říká dodatečné přiznání. To podáváš až po tom původním termínu. Takže si to pamatuj:

• Opravné přiznání: Dáš to tam do 25. dne, než uplyne lhůta na to normální. Je to prostě oprava toho původního, co bylo ještě "otevřený".
• Dodatečné přiznání: To je pro případy, kdy už ta lhůta na normální přiznání dávno vypršela.

Hlavní je, abys to podal co nejdřív, když zjistíš chybu, abys neměl zbytečný problémy. Vždycky je lepší to napravit hned.

Jak si zkontrolovat DPH?

Pro ověření DPH použijte Registr DPH na portálu MOJE daně. Tam si proklepnete každého, než mu pošlete první korunu. Je to taková digitální džungle od berňáku, kde zjistíte, jestli váš obchodní partner není náhodou nějakej šíbr, co dluží, kam se podívá. Vlastně takový Tinder pro faktury, akorát místo fotek z fitka tam hledáte číslo účtu a razítko spolehlivosti.

V tomhle registru, který je svatým grálem pro každého podnikatele a účetní, najdete hned několik pokladů. Je to taková veřejná zpovědnice firem, kde se nic neutají, teda skoro nic. Je to rychlejší než drby od sousedky a stoprocentně spolehlivější.

Co tam tedy vyčmucháte:

• Jestli firma nebo živnostník vůbec je plátcem DPH, nebo si to jenom namaloval na dodávku fixou.
• Zda náhodou nefiguruje na černé listině hříšníků jako nespolehlivý plátce. To je takový červený prapor, co na vás mává jako o život.
• A hlavně, jaké má zveřejněné bankovní účty. To je klíčové, fakt. Na jiné se peníze neposílají, pokud si nechcete koledovat o malér s finančákem.

Tohle není žádná legrace, soused Franta na to takhle dojel. Poslal padesát tisíc za materiál firmě, co měla účet někde úplně jinde než v registru, a pak se divil, když mu berňák zaklepal na dveře, že má cálovat DPH za toho filutu. A to nechcete.

• Status nespolehlivého plátce firma získá za vážné daňové prohřešky. Třeba když dluží na DPH víc než 500 tisíc Kč. Je to taková daňová obdoba trestního rejstříku a signál držet se od takové firmy dál než od tchýnina nedělního oběda.

• Když pošlete platbu přesahující 108 000 Kč na jiný než zveřejněný účet, tak bacha. Stáváte se ručitelem za nezaplacenou daň svého dodavatele. Finančák si pak pro ty prachy přijde rovnou za vámi. A ti se s tím teda nemazlí.

• Pro mezinárodní obchodníky a fajnšmekry existuje ještě systém VIES. Tam si ověříte DIČ (VAT number) partnerů z celé Evropské unie. Abyste věděli, jestli ten váš italský dodavatel oliv není ve skutečnosti Pepa z Horní Dolní.

Co je samovyměření DPH?

Samovyměření DPH je mechanismus, kdy český plátce si sám vyměří DPH jako na výstupu a zároveň ji uplatní jako odpočet na vstupu. Dodavatel ze zahraničí fakturuje bez DPH.

Když se venku stmívá, někdy nad tím jen tak sedím a přemýšlím. Tahle DPH, je to takové zvláštní zrcadlo. Jako když se díváš na něco, co je úplně jasné, ale přesto tak složité.

Hlavní myšlenka tam je, že český plátce DPH má v podstatě dvě role. Platí tu daň za sebe na výstupu, i když ji reálně nedostal od dodavatele. A pak si ji zase hned odečte na vstupu.

• Je to takzvaný reverse-charge mechanismus. Nebo u nás mechanismus přenesené daňové povinnosti.
• Dodavatel, třeba z Německa nebo Polska, fakturu vystaví bez DPH. Prostě jen cenu zboží nebo služby.
• To český plátce pak v Česku, tady doma, ten příjem DPH "dovyměří" a zároveň "odečte".

Připadne mi to někdy jako nekonečná smyčka. Sedím tu, kontroluju ty faktury z EU. Všechno bez daně. A pak musím do účetnictví zadat ten stejný údaj dvakrát, jednou jako DPH na výstupu, jednou jako DPH na vstupu. Vždycky se to musí udělat. Jinak to nesedí.

Proč to vlastně existuje? Aby se DPH platila tam, kde je spotřebováno zboží nebo služba. A aby se zabránilo podvodům. Jinak by se asi stávalo, že dodavatelé z ciziny daň nevykazují, a my bychom ji stejně chtěli odpočítat.

To celé se týká hlavně:

• Pořízení zboží z jiného členského státu EU. Nákup materiálu, zboží k dalšímu prodeji.
• Přijetí služeb ze zahraničí. Třeba marketingové služby od firmy z Irska, nebo software licence z USA.

Pamatuju si, když jsem kdysi dávno dělal přiznání k DPH. Pro takovou malou firmu. Ta úleva, když víš, že máš všechno správně. To je taková malá výhra uprostřed noci. Ten systém je vlastně neutrální pro plátce, to je to nejdůležitější.

• Příklad: Koupím zboží za 1000 EUR z Německa. Bez německé DPH.
• Tady v Česku si na to zboží sám vyměřím na výstupu DPH 21 % (přes 200 EUR).
• A hned si těch přes 200 EUR uplatním jako odpočet na vstupu.
• Výsledek? Daňová povinnost 0. Ale ten papírový proces je nutný. Vykazovací povinnost je klíčová.

Někdy se na to dívám a říkám si, jestli to nemohlo být jednodušší. Ale pak si vzpomenu, že jsou horší věci. Že tenhle systém vlastně dává smysl, i když je takový... melancholický.